Sotva Vojtík dojedl polévku ze zeleného hrášku, už spěchal k dědečkovi. Dědeček seděl ve svém oblíbeném křesle a popíjel podivný nápoj.
Pokračovat ve čtení →Vojtíkovy veliké Velikonoce: Zelený čtvrtek
Krátké pohádky
Pohádky na 3 až 7 minut čtení. Užijte si pohádkové čtení s dětmi.
Krátké pohádky jsou plné dobrodružství, kouzel a překvapení. Děti je milují, protože je to jako cesta do tajuplného světa plného fantazie a překvapení.
Vojtíkovy veliké Velikonoce: Škaredá středa
Vojtíkův dědeček seděl ve svém křesle a díval se z okna, jak venku prší. Kolem se loudal zamračený Vojtík a nevěděl, co má dělat. Těšil se už na velikonoční nadílku, ale do té zbývalo ještě tolik dní.
Pokračovat ve čtení →Velikonoční vajíčka a zajíček Ušáček
Žil byl jeden kouzelný zajíček Ušáček, který měl na tomto světě velmi důležitý úkol. Jeho úkolem je vyrobit svými kouzelnými tlapkami velikonoční vajíčka. Tato vajíčka králíček pak usilovně schovává na Velikonoce po okolí a dětičky je vesele hledají. Tato velikonoční vajíčka jim pak udělají nejen radost, ale svou kouzelnou mocí je chrání celý další rok. Když je však usilovný zajíček Ušáček vyráběl a zdobil spolu se svou novou kamarádkou veverkou, napadl je zlý vlk, kterého ale náš statečný šedý zajíček odehnal.
Pokračovat ve čtení →Vojtíkovy velké Velikonoce: Šedivé úterý
Vojta s maminkou pokračovali v úklidu. Vymetli pavučiny, které včera přehlédli a utřeli prach.
„Mami, co je dneska za den?“ ptal se Vojtík, když uklízel koště.
„Úterý.“
Pokračovat ve čtení →O velikonočním zajíčkovi Ušáčkovi
Byla jednou jedna louka, na které žil malý šedý zajíček. Nebyl to však ledajaký zajíček, byl to kouzelný zajíček Ušáček, který měl velmi důležitou úlohu. Vždy před svátky, před Velikonocemi, se vydal do měst a vesnic, kde po okolí schovával svá vyrobená velikonoční vajíčka, aby je mohly veselé dětičky v trávě hledat. Jeho úkolem bylo vyrobit, ozdobit a rozdat vajíčka dětem, aby jim dělala radost a chránila je během celého roku.
Pokračovat ve čtení →Vojtíkovy veliké Velikonoce: Modré pondělí
Vojtík se vracel s maminkou z nákupu. Už se těšil, až z toho doma bude pomáhat mamince dělat těsto na perníčky. Ještě víc se těšil, jak bude z těsta vykrajovat zajíčky, vajíčka a slepičky. A maminka ozdobí slepičky cukrem a lentilkami. No, na to vše se těšil, ale nejvíc se těšil, jak ty perníčky bude papat.
Pokračovat ve čtení →Čert a švadlena
Už je tomu dávno, kdy žila jedna švadlena, která byla s jehlou a nití zručná jako žádná druhá. Dokonce se holedbala, že by v krejčovských dovednostech porazila i samotného čerta.
Pokračovat ve čtení →Alespoň jednou se svézt
Katka byla milá, zlatá holčička, která nosila mašličky a pěkné sukýnky. Ráda zpívala a pěkně malovala. Jednoho dne v lednu překvapila své spolužáky, když na otázku paní učitelky, co by chtěla v životě zažít, odpověděla: „Já bych se alespoň jednou chtěla svézt na traktoru, který odhrnuje sníh.“
Pokračovat ve čtení →Superhrdina Bailey
Byl jednou jeden pejsek Bailey, který velmi toužil pomáhat lidem. Netušil však jak. Byl přece jenom malý pejsek, neměl žádnou kouzelnou moc. Jednou v noci si pěkně ležel ve svém pelíšku doma v rodině, u které žil, když tu najednou viděl, jak na tmavé noční obloze padá hvězda. A padající třpytivá hvězdička je přece kouzelná! Ta přece nosí štěstí!
Pokračovat ve čtení →Kouzelné květiny
Bylo jedno krásné zelené údolí. Rostly tam květiny různých barev. Všechny měly svou nádhernou vůni. Každá z nich voněla jinak. Stačilo jen zavřít oči a jemně se nadechnout blízko jedné z nich. Voněly tak silně, až se z nich motala hlava. Málokdo ale věděl, že každá květinka měla svou kouzelnou moc. Když si k ní přivoněl někdo, kdo lhal, na tváři a těle se mu objevily zelené skvrny. Prostě skoro celý zezelenal. A trvalo hodně dlouho, než se mu zase vrátila jeho barva.
Pokračovat ve čtení →Hrad Lipnice nad Sázavou – Jak chudý kameník ke štěstí přišel
Kdysi dávno žil byl chudý kameník. Měl jen svůj krumpáč, mozolnaté ruce a malého synka Honzu. Žili spolu v Horách Kutných, kde bylo kamene dost a o jeho služby nikdo neměl zájem. I rozhodl se, že půjde i s chlapcem do světa.
Pokračovat ve čtení →Jak pohádkové bytosti uzdravily Tomáška
Tomášek byl malý chlapec, který nechtěl pořádně jíst. Zeleninu ani ovoce nechtěl ani vidět, chodil pozdě spát a pořád koukal jen na televizi nebo do tabletu. Špatně se i oblékal, často nenosil ponožky, a když se venku zmáčel, nechtěl jít domů se převlékat. Marně mu maminka domlouvala, že z toho bude nemocný. A tak se i stalo.
Pokračovat ve čtení →O žluté princezně a modrém princi
Bylo jednou jedno království. Ale nebylo to obyčejné království, tohle bylo celé žluté. Domy tam byly žluté, tráva byla žlutá a tekla v něm žlutá řeka, po které pluly samé žluté plachetnice. Lidé tam jedli banány, citronovou zmrzlinu, vanilkový puding a kukuřici. V žlutém zámku tam žila žlutá princezna.
Pokračovat ve čtení →Víla Květka a zajíček Chlupáček
Když přijde jaro, louky se začnou třpytit všemi barvami. Tráva je v tu chvíli nejzelenější, jak jen může být a mezi ní se objevují krásně pestrobarevné květiny. Některé vzorně stojí jako stožár, jiné se otáčí za sluníčkem a další jsou mírně ohnuté a visí jako zvonečky. Když se pořádně zadíváš do květů těch květin, uvidíš jak mezi nima poskakuje malinká víla.
Pokračovat ve čtení →O Smolíčkovi pacholíčkovi
Byl jednou jeden Smolíček, malý pacholíček, který bydlel u jelena se zlatými parohy. Jelen se o Smolíčka staral, ale vždy ho varoval, aby nikomu neotvíral dveře, když je sám doma.
Pokračovat ve čtení →