Pod lesem byla velká louka, na které kvetla stará jabloň. A právě na této staré jabloni bydlela beruška Bětka. Měla rudá záda, která byla posetá drobnými černými tečkami.
Byla sice maličká, ale za to byla velmi šikovná. I svůj domeček si postavila pod jabloní úplně sama! Nikdo jí nepomáhal.
Beruška měla ve svém drobném domečku krásná okna s růžovými záclonami z plátků růží. Ty lemovaly malá dřevěná dvířka. Postýlku měla vyrobenou z listu javoru a stolek z malé žluté pampelišky. Její balkon byl také jako z pohádky. Plný barev a květin. Každý jí ho záviděl. Bětka byla hrdá na to, že to zvládla sama.
Jednou večer, když sluníčko zapadalo a měsíček vycházel na oblohu plnou hvězd, Bětka seděla na větvi jabloně a snila o svém velkém snu. Společnost jí dělala jen její přítelkyně světluška Miuška. Bětka hleděla na hvězdy a snila o tom, že se jednoho dne bude plavit po řece a pozná i jiný, nepoznaný svět, než je ten, kde bydlí, na staré jabloni. Snila, že pozná nové kamarády broučky nebo objeví jiné krásy přírody, jiné barevné kvítky či nepoznané stromy.
Vtom si k ní přisedla vážka a vytrhla ji z myšlenek. Ta byla ale krásná! Vážka měla křídla, která byla jako duha, krásně pestrobarevná, jako když na obloze po dešti vyjde opět sluníčko a v dálce je vidět kouzelná duha. Jmenovala se Lea. „O čem sníš?“ zeptala se jí vážka Lea. „Sním. Chci se plavit a vidět i jiný svět než tento, sním o tom, že poznám jiné taje přírody,“ tiše jí odpověděla beruška Bětka.
Beruška totiž nevěděla, jak loďka vypadá a jak a z čeho ji má postavit, aby se nepotopila. Mnohokrát to beruška zkoušela. I její kámoška světluška jí pomáhala, ale nikdy se jim to nepodařilo. Křidélka sice Bětka měla, ale měla je maličká a nad řekou by létat nevydržela. Vážka byla chytřejší, věděla, co má dělat, protože bydlela na řece na leknínu. Byl to nádherný zelený lístek s bílým kvítkem, co pluje na vodě, ať už na tekoucí řece, nebo na stojatém jezírku. Mnohdy tam můžete potkat i malou neposednou žabku.
„Pokud chceš,“ řekla Lea, „já ti ráda pomůžu, můžeme spolu postavit loďku, já vím jak vypadá a nepotopí se!“ zvolala Lea radostně. Bětka a také světluška Miuška se moc zaradovaly.
Vážka a beruška se tedy dohodly, že se ráno pustí do práce. Beruška Bětka si do batůžku sbalila potřebné věci a hned ráno se Bětka spolu s Miuškou vydaly za svou novou přítelkyní, vážkou Leou. Bětka letěla rychle, jak jen mohla, za Leou, aby se pustily do stavění. Tvrdě pracovaly a pracovaly. Lístky, kousky leknínu či malé třísky z dřívka jen létaly po okolí.
A neuvěříte! Ony to spolu dokázaly! Společnými silami postavily krásnou loď z obrovského listu a suchých větviček. „A je to!“ řekla vážka Lea. Bětka nastoupila, poděkovala za pomoc své nové kámošce a vydala se do neznáma. Vydala se na dlouhou plavbu po řece za novými dobrodružstvími, kde jí na cestu svítila malá světluška Miuška.
A jste zvědaví, jaká dobrodružství potkala berušku Bětku během plavby? Objevila nový nepoznaný svět? To se dozvíme v další části o berušce Bětce.
