Bylo léta Páně 1597. Ten rok se vydařil. Rýnský zlatý platil jen za 24 pražských grošů. Země vzkvétala, šlechta bohatla a lid pořádal časté veselice!
V těch dobách panoval v našich zemích král Ludvík a královna Matilda. Časem se jim narodily tři děti Bartoloměj, Kunhůta a nejmladší Hedvika. Všichni tu žili šťastně a radostně, až jednoho dne vtrhla do království hrůzostrašná bestie.
Dle dobových svědectví a nákresů vypadala asi takto:
Postavila si hnízdo ve skalách a královští detektivové začali okamžitě zjišťovat veškeré okolnosti ohledně pobytu neznámé obludy u nás.
Nakonec se ukázalo, že tajemné stvoření není zlé. Akorát to pilo lidskou krev, dívčí po ránu a chlapeckou k večeři. No a k obědu princeznu se zelím! Když obluda unesla obě princezny, princové ze sousedních zemí statečně utekli ke svým maminkám a princezny zanechali svému osudu.
Celé království bylo toho dne na znamení smutku potaženo černým suknem. Král se ale nevzdával a vyhlásil odměnu za záchranu princezen a celého království. Buď ručka jedné z princezen a časem královskou korunu, anebo deset tisíc dukátů a hrad Korbel u Popovic lénem.
Výběrového řízení na záchranu se zúčastnili odvážlivci králův bratranec markýz Ochmelín fon Knajpa, tovaryš kovářský Janek Lopata z Hané a komtesa princezny madmasel Furiana.
Ukázalo se však, že to byli pěkní holomci. Zálohu odměny na cestu propili v nejbližší krčmě a poté uprchli do Španěl. Ve službách námořnictva pak objevovali a dobývali Ameriku.
Naštěstí se městem potloukal neznámý rytíř Albrecht. Po mnoha letech válčení zatoužil se usaditi a jedna z královských dcer se mu docela líbila. Osedlal tedy koně a vyrazil hledat za hradby města.
Kousek za městem uviděl rytíř jak nějací lapkové okrádají nebohého mnicha. Okamžitě seskočil z koně a pustil se do boje s trojicí výtečníků. Boj to byl těžký, ti lotři se uměli rvát i šermovat, ale když rytíř prvního z nich bodnul do ramene, raději utekli. Mnich nabídl svému zachránci jídlo a nocleh v klášteře. Rytíř nabídku přijal, ale hned ráno zase vyrazil hledat svou nevěstu.
Po dlouhé cestě se rytíř zastavil až ve skalách. Zatímco kůň popíjel vodu z jezírka, jezdec pátral po stopách v okolí. Po chvíli pátrání spatřil rytíř kus hebké látky a něco lesklého na zemi. Byl to zlatý medailónek! Napadlo ho, že princezny musí být někde blízko.
Jediná cesta náhle skončila v zarostlé rokli. Rytíř seskočil z koně a pevně sevřel meč. Pěšky pokračoval dál, až spatřil obludu, kterak si máčí starší princeznu v hořčici. „Hééj, nechej princeznu a sežer mě, jestli se nebojíš!“ zařval odvážně rytíř směrem k obludě.
Vzteklá obluda se ihned vrhla na rytíře. Ze všech stran létaly facky a kopance, rytíř cítil, jak ho opouštějí síly. „Kamaráde, schovej se za strom!“ Rytíř se otočil za hlasem. To mnich držel v ruce nějakou píšťalu a najednou PRÁSK! Mohutná rána, a obluda se sunula k zemi. „To je střelný prach, dovezli nám ho až z Číny,“ vysvětloval mnich, když doprovázel rytíře a princezny na hrad.
Na hradě bylo veselo. Famfáry vytroubily novinu o záchraně princezen a král nařídil, že celá země musí tři dny a tři noci oslavovat. Neznámý dárce poslal z Ameriky na oslavu brambory, rajčata a kukuřici. Tato jídla v naší zemi doposud neznali.
Statečný rytíř byl povýšen na maršála a přijal jméno Albrecht z Valdštejna. Líbila se mu starší princezna, a když se oba do sebe zamilovali, konala se na hradě svatba. Všichni jedli, pili, tancovali, a jestli neumřeli, tak tam slaví dodnes.
A kdo chce příběh či obrázky trošku změniti, může stránku aktualizovati – nechť obnoví stránku kliknutím zde.
Nám se čtení pohádky líbilo, povedené a barvité s nádechem nevšednosti a tajemna, tak, jak pohádky mají být a navíc chválím nádherné doprovodné ilustrace, což dcerky milují a chtějí je vždy vidět.
Moc se mi to líbí, bylo to napínavý a líbí se mi hlavně ta příšera. Taky se mi líbí ten rytíř.
19.7.2023 moc pěkná pohádka, velmi čtivě napsaná a úplně jiná, než všechny, co jsme tu zatím četli. Díky ?✨!