Byl jeden zámek a v něm žil princ. Toužil se oženit s opravdovou princeznou. Rozhodl se, že ji bude hledat kdekoliv. A tak jezdil křížem krážem po celém světě. Hledal, ale pořád marně. Princezen bylo hodně, ale jak měl poznat, která z nich je opravdová? Zanedlouho hledat přestal a vrátil se velmi smutný na svůj zámek.
Jednoho večera se přihnala strašlivá bouřka. Po nebi se honily blesky, hřmělo a lilo jako z konve. Zámek pokryla tma. Prince probudilo bouchání na dveře, tak se zvedl a šel otevřít sám. Před bránou stála dívka a tvrdila, že je princezna. Dešťová voda ji stékala z vlasů na šaty, ze šatů na špičky střevíců a patami zase vytékala ven. Její vzhled však nikoho o jejím původu nepřesvědčil. Proto si pro ní stará královna připravila jednu zkoušku.
Šla do ložnice, sundala z postele matraci a na samé dno položila hrášek. Pak vzala několik matrací a poskládala je na sebe. Na tu velkou kupu matrací položila ještě dvacet nadýchaných peřin. Do té postele princeznu uložila.
Královna netrpělivě čekala, až se dívka ráno vzbudí, aby se jí mohla zeptat, jak se vyspala. Když princeznu spatřila, neváhala a na spánek se jí zeptala. Princezna jen naříkala. Vyprávěla, že celou noc ani okem nezamhouřila. Jak byla postel tvrdá a že jí něco tlačilo. Postěžovala si i na modřiny, které má po těle. Královna tak poznala, že jde o opravdovou princeznu. Přes dvacet žíněnek a peřin ucítila malé zrnko hrášku. To by obyčejná dívka necítila. Královna tedy usoudila, že ona dívka může být jedině princezna. Princ neváhal a vzal si ji za ženu.
Ano moc se nám líbila pohádky o princezně.