Žila byla jedna moc hodná holčička. Jmenovala se Emička a měla moc ráda zvířátka. A zvířátka měla ráda ji. Jako každý den chtěla Emička vzít svého pejska Sunnyho ven, že tam spolu budou dovádět, ale Sunny ležel v pelíšku a vůbec se mu nechtělo vstávat. Vypadal smutně. Když mu Emička jemně sáhla na čumáček, ucítila, že ho má horký.
Pokračovat ve čtení →O klucích z Domažlic
Pejsek s kočičkou seděli na pohovce a vymýšleli si, co by měli dělat, aby se pobavili a dobře se měli. Někdo zaklepal, oni řekli „Dále“ a vešel pan Čapek.
„I heleďme,“ řekl pejsek, „vás už jsme dávno neviděli. To vy asi ani nevíte, že mě tuhle bolela noha. Šlápl jsem totiž na střep a poranil jsem si tlapičku.“
Pokračovat ve čtení →Záchrana podmořského světa
Bylo jednou jedno království. Bylo však jiné, než jaká známe. Bylo totiž pod vodou, daleko od světa lidí. V království na korálovém útesu žili nevídaní podmořští tvorové, krásné ryby, jaké svět ještě neviděl, ale také mořské panny, Aurelie, Luna a Marisa.
Pokračovat ve čtení →O Květě, která si nechtěla čistit zuby
Byla jednou jedna hezká holčička. Jmenovala se Květa. Měla moc krásné vlásky, hezkou mašličku na čelence a nádherné šatičky. Co to ale bylo platné, když si nechtěla čistit zuby.
Pokračovat ve čtení →Zmrzlinářka paní Klára
Léto pomalu vystřídalo jaro a dětem právě začaly letní prázdniny. Ulice byly plné slunečních paprsků, dětského smíchu a radosti z konce školního roku. Na ulicích byly otevřeny malé stánky, které děti nejvíc milovaly. Víte, co v nich prodávali? No přece zmrzlinu!
Pokračovat ve čtení →Brumík a ptáček
V hustém lese byste kromě všelijakých zvířátek natrefili i na skromného medvídka jménem Brumík. Hnědý medvídek byl znám po celém širém lese svou milou a dobrou povahou. Všechny měl rád a byl to ten nejpřátelštější medvídek, jakého jste kdy potkali. Byl sice přátelský, ale svou velikostí působil strašidelně.
Pokračovat ve čtení →Jak vykopat poklad
Některé poklady se musí složitě hledat. Existuje k nim třeba mapa, která je ale tajemná a musí se v ní kdovíco luštit. Nebo jsou poklady, o kterých se ví, že jsou tam někde v kopcích, ale kde přesně, to nemá žádný živáček tušení. Jen příběhy se o tom předávají z otce na syna.
Pokračovat ve čtení →Výprava za zelenější zahradou
Na jedné zahradě pracoval pečlivý zahradník. Všechny záhony pravidelně zaléval, plevel vytrhával, a kam oko pohlédlo, tam se zelenala tráva a kvetly barevné květiny. Přesto se stalo, že tu zelenina začala být nespokojená.
Pokračovat ve čtení →Pavouk Kik a jeho pavučinka
Kik byl jeden neposedný, ale zato veselý pavouček. Vždy si budoval své pavučinky všude možně po okolí. Jednoho slunečného jarního dne se vydal na výlet ve své pavučince. Jak si tak letěl v pavučince jemným jarním vánkem, narazil na farmu.
Pokračovat ve čtení →O mašince, která se bála tunelu
Byla jednou jedna velká parní lokomotiva, krásná, že se její černo červená barva na slunci jen leskla. Vozila s sebou uhlák a čtyři zlobivé vagónky. Ta mašinka byla moc hodná a vždycky svou trasu po kolejích ujela včas a bez nehody.
Pokračovat ve čtení →Jak pejsek vyvenčil pana Holoubka
Pan Holoubek žil v malém domečku sám. A bylo mu samotnému smutno. Proto si řekl, že si pořídí kamaráda. Nějakého, který by s ním mohl chodit i ven na procházku. I šel se podívat do obchodu, kde prodávali domácí mazlíčky.
Pokračovat ve čtení →Nevídané přátelství
Byl jednou jeden statečný vlk jménem Arko. Vždy se hrdě procházel po hustém lese, vyl na měsíc či se naháněl se svou smečkou. Byla však jedna věc, které se Arko velmi bál, a tou byly včely.
Pokračovat ve čtení →Zubatá strašidla a písek ze Sahary
Město Strašidrno ještě pokrývala vrstva sněhu, který pomalu odtával, jak pomaloučku natahovalo své prstíčky jaro a vyhánělo studenou zimu pryč za kopce. To ráno sníh ale vypadal jinak. Když se zubatá strašidla ráno probudila, místo bílé peřiny viděla oranžový špinavý sníh. A protože strašidla jsou zvyklá strašit lidi a ne sebe, hrozně se toho polekala.
Pokračovat ve čtení →Zvláštní objev
Na poušti zalité sluncem žila různá zvířátka. Ať už ta velká zvířátka, jako například velbloudi se dvěma hrby, nebo ta menší, jako například pouštní liška či jedovatí hadi. Ale žila tam i malá pouštní ještěrka, ještěrčí kluk jménem Riko. Měl zeleno-žluté šupinky a dlouhý šupinatý ocas. Ten poušť miloval, rád se ohříval na písku či na kameni nebo se jen tak toulal pouští.
Pokračovat ve čtení →O ukradeném hradu
V jedné daleké zemi žil kdysi dávno jeden moudrý král. Byl spravedlivý a moudře vládl celé své zemi. Tenhle král měl nádherný hrad. Stál u křišťálového jezera a byl postavený ze skla.
Pokračovat ve čtení →