Jednoho krásného letního dne se zvířátka rozhodla uspořádat nový závod. Kdo přeplave rybník jako první?
Pět zvířátek napjatě čeká na začátek závodu. Morčáček Píďa sedí hrdě jako kapitán na palubě velké papírové lodičky. Beránek Bečka si svázal z klacků vor, zatímco kocourek Ťulík si z domova přitáhnul proutěný koš. Pes Azor si půjčil od dětí nafukovací kruh a osel Hýkal někde vyhrabal nafukovací člun i s pádlem.
Zvířátka se odrazila od břehu na svých plavidlech. Beránek Bečka se pomalu vznášel na voru a hrabal do vody kopýtkem, aby plul rychleji. Osel Hýkal se ale prohnal kolem něj na nafukovacím člunu a zamával mu pádlem. Chtěl se mu vysmívat, ale jak nekoukal na cestu, naboural svým člunem do kruhu psa Azora. „Koukej na cestu,“ zavyl pes Azor, ale už bylo pozdě. Člun i kruh do sebe drcnuly a oba závodníci spadli do vody. Tím pro ně závod skončil. Jen tak tak se jim vyhnul kocourek Ťulík, který se vznášel na vlnách v košíku.
Kolem nich právě proplouvala papírová lodička s kapitánem Píďou na palubě. Zamával jim packou na pozdrav, ale málem se kvůli tomu převrhl do vody. Papírová lodička se rozpouštěla. Snad ještě chvíli vydrží. Píďa se ohlédl a všiml si, že ostatní zvířátka začínají mít také veliké problémy.
Vypadalo to, že beránek Bečka závod vyhraje. Zbýval mu ke břehu už jenom kousek, ale vor začínal propouštět vodu. Kocourek Tulík se houpal na vlnách, ale moc dopředu se v košíku nedostal. A Píďova loď? Ta se už ve vodě rozpouštěla.
Beránek Bečka měl velké problémy. Jeho plavidlo se potápělo. Přitom to bylo ke břehu už jen maličkatý kousilíček. Povede se mu dostat se na břeh? Nebo se potopí a bude muset doplavat?
Vyšlo to jen tak tak. Beránek Bečka doplul až ke břehu, ale půlka jeho voru už klesala pod vodu. Když uviděl připlouvat morčáčka Píďu ve zpola rozloženém papíru, ulomil ze stromu větev a natáhl ji Píďovi. „Chyť se, Píďo, ať se nepotopíš,“ volal na morčáčka. Píďa se chytil a beránek Bečka ho přitáhnul k sobě na břeh. „Díky, Bečko. Už jsem se bál, že budu muset plavat. A to já moc dobře neumím.“ „Rádo se stalo, morčáčku.“ Zvířátka se radovala a provolávala slávu beránkovi Bečkovi. „Hurá! Beránek Bečka vyhrál!“ „A kdo mě dostane na břeh?“ volal morčáček Píďa z prostředku rybníka. Pořád se kymácel na vlnách v koši a ne a ne připlout ke břehu. „Já pro tebe doplavu,“ štěknul ochotně pes Azor, skočil do vody a mohutnými záběry tlap plaval ke kocourovi. Zvířátka se usušila na sluníčku a spolu vymýšlela, jaký další závod by si připravila.
Kdo bude další favorit na vítěze?
Prosím o opravu. Několikrát je kocour přejmenován. Nejdřív Ťulík, pak Ťululum a nakonec záměna s Píďou.
Jinak pěkná a rychlá pohádka.
Líbilo se mi jak zvířátka závodily a že to dobře dopadlo.
Tak teď jste udělali z kocoura Tulíka morčáka Píďu. Přece kocour zůstal ve vodě, ne morčák.
Mila pohadka 🙂
V posledním odstavci je chyba – kocour Píďa.
Je to možný, že je tohle už třetí verze puvodni pohádky? Nebo se mi to zdá… ? Pokazde ale hezky napsáno a alespoň je člověk opět napjaty jak to dopadne. ?
Protože to jsou proměnlivé pohádky 🙂
Pořád jste neopravili chybu, na kterou jsem upozorňoval před půl rokem. Morče je na břehu a z vody volá kocour z koše, ovšem v pohádce je psáno, cituji:
„A kdo mě dostane na břeh?“ volal morčáček Píďa z prostředku rybníka. Pořád se kymácel na vlnách v koši…