Jednoho krásného letního dne se zvířátka rozhodla uspořádat nový závod. Kdo přeplave rybník jako první?
Na břehu je připraveno pět závodníků. Kocourek Ťulík si vzal svůj košík na spaní, beránek Bečka si narychlo svázal vor z klacků a pes Azor nafouknul kruh. Osel Hýkal někde vyhrabal nafukovací člun s pádlem. A morčáček Píďa si složil z papíru lodičku. Tři, dva, jedna... a závod začíná!
Zvířátka se odrazila od břehu na svých plavidlech. Pejsek Azor si navlékl na tělo nafukovací kruh, jako to viděl u dětí, a odhodlaně plaval vpřed. Cestou předhonil kocourka Tulíka v proutěném košíku i morčáka Píďu v lodičce z papíru. „Teď už jen předhoním oslíka Hýkala a beránka Bečku a mám vyhráno. Vybral jsem si dobré plavadlo plavací,“ poštěkával si Azor. Plaval tak svižně, že oba závodníky brzy dohnal. Jenže ti se zrovna postrkovali. Oba chtěli být u břehu první. Oslík Hýkal najížděl člunem k voru a drcal do něj. Beránek Bečka si to nenechal líbit a odstrkoval Hýkalův člun pádlem pryč. Najednou do sebe drcli víc, než čekali, a oba spadli do vody. Mohutná vlna zatočila s Azorem v kruhu několikrát dokola, až se Azorovi zatočila hlava.
Kolem nich právě proplouvala papírová lodička s kapitánem Píďou na palubě. Zamával jim packou na pozdrav, ale málem se kvůli tomu převrhl do vody. Papírová lodička se rozpouštěla. Snad ještě chvíli vydrží. Píďa se ohlédl a všiml si, že ostatní zvířátka začínají mít také veliké problémy.
Azorovi se stále ještě točila hlava, ale plaval odhodlaně dál, ani moc nekoukal kam. Hlavně, že plave dopředu, ne? Jenže jak se točil a mlel, otevřel se mu uzávěr na kruhu. Kruh ucházel a pejsek Azor cítil, že klesá.
Pejsek Azor měl velké problémy. Plavidlo začalo klesat ke dnu. Ke břehu už mu ale zbýval jen maličkatý kousek. Povede se mu ještě doplout? Nebo se dřív jeho plavidlo potopí?
Azor vyskočil na břeh a zajásal: „Jo! Jsem první na břehu! To koukáte!“ Rozhlíží se kolem sebe, ale nikde nikdo. „No, to teda koukáme,“ ozve se ze druhého břehu zmáčený osel Hýkal. „Ty sis spletl strany, ty popleto!“ A jo! Pejsek Azor se plácl tlapkou do čela! Ten tomu dal. Zatočila se mu hlava tolik, že plaval zase zpátky ke startu! A kdo tedy vyhrál? „Sláva morčeti Píďovi, který jako jediný dorazil na druhý břeh suchou tlapkou!“ Pak si zvířátka lehla do stínu a přemýšlela, jaký závod uspořádají zase příště.
Kdo bude další favorit na vítěze?
Prosím o opravu. Několikrát je kocour přejmenován. Nejdřív Ťulík, pak Ťululum a nakonec záměna s Píďou.
Jinak pěkná a rychlá pohádka.
Líbilo se mi jak zvířátka závodily a že to dobře dopadlo.
Tak teď jste udělali z kocoura Tulíka morčáka Píďu. Přece kocour zůstal ve vodě, ne morčák.
Mila pohadka 🙂
V posledním odstavci je chyba – kocour Píďa.
Je to možný, že je tohle už třetí verze puvodni pohádky? Nebo se mi to zdá… ? Pokazde ale hezky napsáno a alespoň je člověk opět napjaty jak to dopadne. ?
Protože to jsou proměnlivé pohádky 🙂
Pořád jste neopravili chybu, na kterou jsem upozorňoval před půl rokem. Morče je na břehu a z vody volá kocour z koše, ovšem v pohádce je psáno, cituji:
„A kdo mě dostane na břeh?“ volal morčáček Píďa z prostředku rybníka. Pořád se kymácel na vlnách v koši…