Beruška Bětka a její nová dobrodružství

Milé děti, určitě si vzpomínáte na berušku Bětku, jejíž velký sen byl plout po řece a poznávat nový svět plný dobrodružství. A berušce Bětce, která žila ve svém krásném drobném domečku pod starou jabloní, se to skutečně podařilo! Její sen se splnil! A dnes se dozvíme, jak příběh o berušce Bětce pokračoval.

Byla už hluboká noc a beruška se plavila a plavila. Proud řeky byl silný, beruška Bětka jen seděla a sledovala, kam ji loďka zavede, světluška Miuška a světlo z měsíce jí svítily, aby bylo aspoň trochu vidět na cestu. Když vtom se z tmavých nočních mraků začaly řítit těžké kapky a na obloze se začalo hrozivě blýskat. Začalo pršet a silně foukat. Divadlo na obloze způsobilo, že se jejich loďka začala kvůli větru kymácet ze strany na stranu. Byly jako na kolotoči. Třásly se strachem.

„Musíme plout dál! Nemůžeme se vzdát!“ zvolala Bětka a silně držela loď. Ta se jen kymácela a kymácela jako o život. Jak držela loď, schovala se pod stříšku, kde nepršelo. Schovala se pod jakýsi úkryt, který měla na loďce, kterou spolu s vážkou vyrobily. Alespoň ta vážka Lea myslela na všechno! Vítr sílil a déšť nepřestával. Beruška a světluška byly sice schované, ale moc se bály. Doufaly, že bouře co nejdříve přestane.

Ani se nenadály a bylo ráno. Zvládly to, dokonce i jejich loďka zůstala celá. Sluneční paprsky je hřály na tváři a pomalu probouzely ze snů. „To byla ale jízda!“ zvolala světluška Miuška a zatřepala křidélky, aby z ní opadaly kapky.

Beruška Bětka se jen zasmála: „To bylo nové dobrodružství!“ A také si otřepala červená křidélka, a když otevřela očka, nevěřila tomu, co vidí. Loďka se zachytila o spadlý strom v řece. Když se podívaly výš, kolem řeky byla krásná louka, nad kterou se třpytila barevná duha. Bylo to jako sen. Sen, který se berušce Bětce splnil. Byl to nový svět jako z pohádky. Ptáčci vesele štěbetali na obloze a vítali nové přátele dobrodruhy.

Beruška Bětka i světluška hned vyletěly z loďky a vydaly se poznávat tu pohádkovou krajinu, kterou před sebou viděly. Nejenže si našly nové kamarády mravenečky, kteří jim ukazovali své domečky, mraveniště, nové kvítky či stromky, ale také objevovaly krásy louky, na kterou se dostaly. Všechno bylo kouzelné. Věděly, že se jednoho dne vrátí domů pod starou jabloň, ale do té doby chtěly zažít nová a nevídaná dobrodružství. Dokázaly to, že se není nutné vzdávat a je potřeba se držet svých snů.