Milé děti, určitě si vzpomínáte na příběh o zvědavém chlapečkovi Jirkovi, který se vydal do lesa sbírat bylinky a bobule spolu se svým věrným pejskem Brunem. A když Jirka neuposlechl radu své maminky a vešel hlouběji do lesa, potkal stařenu, které se rozhodl pomoci odnést dřevo k ní do chaloupky.
Když však chlapeček a jeho pejsek vešli ke stařeně, ta Jirku otrávila a on upadl do hlubokého spánku. A dnes se dozvíme, jak dopadl Jirka a co s ním udělala stará ježibaba.
Pejsek Bruno věděl, že chlapečkova zvědavost ho dovedla až sem. Neměl chodit hluboko do lesa a už vůbec ne ke staré babičce do chaloupky. Jirkův pejsek byl však odhodlán Jirku zachránit, štěkal a štěkal, ale začarovaného chlapečka, který upadl do spánku, vzbudit nedokázal. Stařena však nebyla obyčejná babička, byla to zlá ježibaba, která lákala děti do své chaloupky a pak jí tam musely děti sloužit, když nesloužily, tak je přeměnila na zvířata.
Bruno věděl, že musí Jirkovi nějak pomoci. Když se stará ježibaba na pejska nedívala a otočila se zády, pejsek se rozběhl proti ní a kousl ji silně do nohy. Stará ježibaba vykřikla bolestí tak hlasitě, že to Jirku vzbudilo ze spánku. Chlapeček se rychle postavil ze studené země, vyskočil na nohy a vyběhl ven z chalupy spolu se svým věrným pejskem. Svůj košík s ovocem a bylinkami nechal u staré ježibaby, která ležela na zemi s raněnou nohou a křičela bolestí a hněvem.
„Já vás jednou chytím!“ řekla strašidelně, ale noha ji tak bolela, že se nemohla ani postavit. Jirka rychle utíkal lesem domů, už se stmívalo a chlapeček věděl, že do tmy má být doma. Když přišel chlapeček domů, vrhl se mamince do náruče.
„Už nikdy nepůjdu tak hluboko do lesa,“ řekl mamince a utřel si slzy z očí. Potom vyprávěl rodičům, co se mu stalo a jak ho jeho věrný pejsek Bruno zachránil. Maminka mu tehdy vyprávěla dávný příběh o zlé ježibabě žijící hluboko v lese, která proměňuje děti na zvířata a dávno pradávno přeměnila zbloudilé dítě na pejska. Pejsek jí pak utekl a nikdo už o něm neslyšel.
Jirka je zvědavý chlapeček, ale už ví, že rodiče je potřeba poslouchat a že si vždy musí dávat pozor. Uvědomil si tehdy také, že Bruno už od začátku vrčel na starou ježibabu, nelíbila se mu a že právě Bruno může být ten zbloudilý chlapeček. Jirka se však pravdu zatím nedozvěděl, ale byl velmi vděčný Brunovi, že mu zachránil život. Věděl s jistotou, že hluboko do lesa už chodit nebude, že bude poslouchat a každému ve vesnici vyprávěl svůj příběh proto, aby si všichni dávali pozor.
A legenda o staré ježibabě stále koluje po vesničce a straší lidi ve snech. Vesničané hluboko do lesa nechodí a děti poslouchají své rodiče a dávají si pozor. A stará ježibaba? Ta stále čeká hluboko v lese na ty, kteří k ní zabloudí.
Děkuji pěkně. Moc si vaše pohádky užíváme, jsou krásné