Bubík a Zubomila vzali po obědě košťata a vydali se do lesa za zajíčkem.
„Ahoj, kamarádi,“ volal Velikozajíc, když je uviděl, a radostně u toho poskakoval.
„Ahoj, zajíčku. Jdeme uklízet. Máme smetáček i pro tebe,“ povídala Zubomila.
„Jé, to jste hodní. A co že se tváříš tak kysele, Bubíku?“
„Nemám rád uklízení a dneska ten den není o ničem jiném,“ stěžoval si Bubík. „Ráno jsem byl strašit v kostele a tam taky uklízí.“
„A povídal pan farář něco pěkného?“ ptala se Zubomila. Doufala, že se Bubík něco ze světa lidí naučí.
„Ale jó. Že se dneska nic zásadního u Ježíše nedělo. Jakože ten Ježíš lidem vyprávěl nějaké historky, které se nelíbily jiným lidem, kteří tam v té zemi vládli. A začali přemýšlet, co by si na něj vymysleli. Štvalo je, že ho lidé mají radši. Byla to nuda, vypařil jsem se, jakmile jsem faráře znova postrašil. Tentokrát jsem mu několikrát skácel koště, hihihi.“
„Bubíku, ty jsi teda případ,“ zavrčela Zubomila.
„Jarní úklid se dělal i předtím,“ potvrdil zajíček. „Lidé uklízeli a vymetali pavučiny a prach, aby vymetli nemoci. Někdy dokonce ten zametený prach vyhazovali až za křižovatkou, aby jim nepřinesl smůlu. Také se myla okna, vyhazovaly nepotřebné věci a bílily se stěny.“
„To nás tu všechno čeká,“ povídala Zubomila a vrhla se do kurníku. Odvážně vymetala všechny pavučiny a vyháněla pavouky ven.
„Tak dělej, Bubíku, zametej podlahu,“ volala na něj.
„Když já…“
„Neříkej, že se strašidlo bojí pavouků.“
„Ne! Já se nebojím ničeho. Jenom těch velkých a chlupatých,“ povídal Bubík.
„Velkých a chlupatých lidí?“
„Jsi trdlo, ségra. Jasně že pavouků.“
Bubík překonal strach. Co by pro slepičku neudělal, že? Navíc by pak nedostal ani nadílku. Nezbylo než se strachu postavit čelem.
Jakmile bylo zameteno a pavučiny pryč, přišel zajíček mýt okno.
„Proto se úterku říká Šedivé úterý. Od pavučin a prachu,“ připomněla Zubomila.
„Kdepak, může být i žluté,“ povídal zajíček. „Podle počasí. Dneska je zataženo, tak je opravdu šedivé. Ale když svítilo sluníčko, říkalo se mu i Žluté úterý.“
„To je hezké.“
„To ano. Vidět sluníčko po dlouhé zimě je vždycky hezké. Lidem vrací úsměvy do tváří a zvířátka se na něj chodí vyhřívat. Sluníčko budí mouchy a další hmyz ze zimního spánku, budí i velké spáče, jako třeba medvědy. Všichni se na jaro těší. Proto ho tak oslavují. Mají radost, že se ho dožili a zima je za nimi,“ rozplýval se zajíček.
Okno bylo umyté, stěny vymetené a podlaha zametená do posledního smítka.
„Ale že to tu prokouklo, co myslíš, ségra?“
„Je to krásné. A hele, co jsem vzala.“
Zubomila vytáhla malou bílou záclonku s velikonočními vajíčky a kytičkami. Pověsila ji na okno kurníku a svázala mašličkou.
„Teď je to skutečná nádhera.“
Slepička kdákla. Teď se už nikdo nelekl. Všichni se usmívali, když viděli, že jim snesla šedivé vajíčko.
„Velikoslepička se uzdravuje,“ radoval se zajíček. „Ale ještě nejsme s prací u konce. Zítra to bude chtít velikonoční a jarní výzdobu.“
„Připravíme si vajíčka, barvičky, štětce, mašle a nějaké hezké větvičky,“ slíbila Zubomila.
„A ještě bychom sem měli dát mléko,“ povídal zajíček a nalil trošku mléka do misky v rohu kurníku.
„To není kočka, zajdo,“ vrtěl nad tím Bubík hlavou. Myslel si, že se zajíček zbláznil.
„To není pro slepičku,“ vysvětlil hned zajíček. „To je pro domácí skřítky. Aby byli hodní a pomáhali v domácnosti.“
„No jasně, Fanoušovi bychom taky měli nějaké nalít,“ vzpomněla si Zubomila.
Fanouš byl jejich domácí skřítek. Moc často se neukazoval, ale vzorně se o jejich domácnost staral. Sbíral drobky, uklízel drobné smetí, hlídal potraviny před škůdci, vyháněl pavouky a smejčil pavučiny a vůbec všelijak pomáhal, aby se jim doma drželo štěstí.
„Tak zítra se tu sejdeme znovu,“ loučila se Zubomila se zajíčkem.
„Ach jo, mně se domů ani nechce,“ bručel Bubík.
„Proč ne?“
„Protože budeme zase uklízet. Mamka s taťákem nám jistě nějaký úkol přidělí. Nebo myslíš, že by si chtěli jarní úklid užívat sami a ani se nerozdělit?“
„Ono tě, Bubíku, neubude, když si uklidíš ten hurhaj ve svém pokojíčku,“ usmála se Zubomila a obě strašidla vyrazila domů.
Úkol: Pomozte doma při úklidu nebo si zkuste uklidit v pokojíčku. Můžete si také nakreslit domácího skřítka podle toho, jak si ho představujete.
Za odměnu si vybarvěte další vajíčko šedivou barvou. Nebo žlutou? Podívejte se z okna, sluníčko nebo zatažená obloha vám napoví.
Zubaté Velikonoce – Šedivé úterý na YouTube
