Milé děti, víte, jaký je počet dní do konce školního roku? 250!
Bylo ráno, další školní den u rodiny zubatých strašidel. Bubík jako vždycky nechtěl vstávat. Zamáčknul nos budíku s klaunem, otočil se na druhý bok a usnul.
„Bubíku, vstávej! Vždyť se nestihneš ani nasnídat,“ budila ho maminka.
Bubík neochotně vstal, vyčistil si zuby a dokolébal se ke stolu.
Zubomila byla už po snídani, sbalila svačinu do tašky a oblékla si mikinu.
„Počkej na mě, ségra,“ volal Bubík s plnou pusou bafbovky, až mu drobky padaly od pusy.
„Ani nápad, ujede mi kvůli tobě bububus,“ odbyla ho Zubomila a šla na zastávku.
Bubík jen pokrčil rameny.
Dojedl svou bafbovku a začal hledat šaty. Jednu botu ale pořád nemohl najít.
„Mami, neviděla jsi moji botu?“ volal Bubík z předsíně.
„Bubíku! Ty jsi ještě tady?! Vždyť bububus je tu každou chvíli!“ polekala se maminka.
„To stihnu,“ povídal Bubík klidně a šťoural se pod skříní. Něco našel.
„K čertu,“ zaklel. „Spoďáry teď nepotřebuju, ty už mám. No, co s nimi… Zašťouchám je tam zpátky, třeba se budou hodit zítra.“
Ještě chvíli se Bubík plazil po předsíni, když konečně svou botu našel.
Jenže v tu chvíli volá maminka: „Bububus!“
Bubík rychle vyrazil ze dveří. Málem se přerazil o nezavázané tkaničky bot, jak se slepě hnal k zastávce. Tam už nastupoval poslední cestující do bububusu.
Bubík zkusil ještě přidat, ale taška mu sklouzla z ramene a upadla na zem.
Než ji sebral, autobus zavřel dveře. Bubík udělal ještě pár rychlých kroků, ale bububus se odlepil od chodníku a vyrazil ulicí pryč. Co teď? Přece si Bubík musí poradit!
Bubík se rozhlíží kolem sebe, jak by mohl bububus dohnat. Stojí tu koloběžka, motorové autíčko a motorka! Bubík se zaradoval. Takhle ten bububus nejen dohoní, ale určitě i předjede! Bubík popadl koloběžku a začal se odrážet. Z kopce jel jako vítr, nárazník bububusu se přibližoval víc a víc. Ale pak přišel kopec a to už se koloběžce tak snadno nejelo. Bubík se odrážel, jak mohl, ale kopec byl tak strmý, že mu za chvíli došly síly. Bububus mu zmizel z očí a Bubík zůstal zpocený na koloběžce v polovině kopce. Třeba stihne aspoň přijet před zvoněním.
Ať se Bubík snažil sebevíc, stejně přišel pozdě. Navíc byl unavený a zpocený, že jediné, na co dokázal myslet, byla sprcha a postel. Od toho se ale do školy nechodí. A tak Bubík přišel do třídy po zvonění, když už se ostatní děti učily.
„Já se moc omlouvám, ale ujel mi bububus,“ spustil Bubík, sotva vešel do třídy.
Pan učitel Diblík, malý skřítek podobný čertíkovi, si ho změřil pohledem. Jak stál na stole na sloupci z knih, aby na něj děti dobře viděly, byl výš než Bubík. A Bubík měl pocit, že se studem ještě zmenšil. Zubomila už určitě třídě vysvětlila, proč mu ten bububus ujel.
„Bubíku, posaď se a dej mi strašidýlkovskou knížku. Napíšu ti poznámku za pozdní příchod. A už si na to dávej pozor!“ pokáral ho pan učitel.
Bubík se posadil do lavice a v mysli se mu honila jen jediná myšlenka. Jak dlouho ještě bude do tý školy muset chodit? Kdy už konečně budou prázdniny?!
Z počítání dnů ho vyrušil hlas pana učitele.
„Připravte si tužky, rozdám vám písemku. Doufám, že jste dávali minule pozor.“
Ke všem čertům! Bubík minule stavěl letadélka z papíru a samozřejmě nevěděl, o čem se učili! Ale třeba nebude tak zle. Třeba přece jen něco vymyslí. Určitě to nebude těžké.
Bubík seděl nad písemkou. Kdyby minule dával pozor a nestavěl si letadélka z papíru, paličky z tužek a gumy a kuličky z papíru, které střílel po spolužákovi, jistě by si něco pamatoval. Podle toho, jak ostatní psali a psali, to nebyl těžký test. A tak se do toho Bubík dal. Chtěli byste vědět, co napsal? Tak se podívejte. Třeba byste tu písemku o strašidlech zvládli lépe než on.
1. Jak se jmenuje strašidlo, které sbírá dušičky do hrníčků a žije v rybníce?
Bubíkova odpověď: Rybničňák.
2. Jak vypadá duch?
Bubíkova odpověď: Jako obláček smradu.
3. Jak byste jako strašidlo vystrašili člověka?
Bubíkova odpověď: Zařval bych na něj BAF!
4. Proč nesmí upíři chodit na slunce?
Bubíkova odpověď: Protože nepoužívají krém proti slunci.
Bubík odevzdal vyplněnou písemku, rozloučil se s panem učitelem a vyrazil před školu za Zubomilou, aby společně plánovali, co budou dělat v létě.
„Já chci přemluvit taťáka, aby nás vzal do strašidelného mlýna,“ povídala Zubomila.
„Já bych chtěl na návštěvu ke strejdovi Vodnickému. Prý se dal na chov zlatých rybek,“ snil Bubík.
„Já už se tak těším! Víš, kolik zbývá dní do konce školního roku? Už jenom a prázdniny jsou tu!“ těšil se Bubík.
„No, já jsem do školy chodila ráda,“ povídala Zubomila. „Ale na prázdniny se těším taky. Moc bych chtěla jet na tábor na strašidelný hrad. Vede ho bílá paní a připravuje noční bojovky!“
„Tak to bych možná jel taky,“ přemýšlel Bubík. „Už aby to bylo.“
Je libo pohádka malinko jinak?
- Diblík stihne příjezd do školy, ale učitel nikde. Kde nakonec najdou učitele?
V jídelně,
v šatně nebo
jinak? - Diblíka nestihne včas školu, a jak dopadne písemka?
Bubík usne,
napíše špatně písemku nebo
jinak? - Náhodný děj
Moc děkujeme za krásnou pohádku a za nová slova bububus a bafbovka. 🙂
Hezká pohádka musím si procvičovat čtení jsem ve 3.A ale teď po prázdninách půjdu do 4.A
Moc hezká pohádka. Pěkně jsme se nasmáli. Děkujeme ☺️
Super pohadka
Pokracovani bude?
Bude prázdninová část. 🙂
Asi nejlepší pohádka, co jsem zde za několik let viděl. Díky moc.
Mě ti teda přišlo desny 🙈