Ve sklepě jednoho domu na farmě žila malá myší rodinka. Táta, máma, Lukáš a jeho malá sestřička Natálka. Lukáš ze všeho nejraději chodil ven a tam hrál s kamarády fotbal. Každý den chodil na hřiště trénovat.
Tatínek a maminka museli jednoho dne narychlo odejít pomoci nemocné tetě. Lukáše a Natálku nechali doma:
„Lukášku, musíš se dnes postarat o svoji malou sestru. Hezky si tu hrajte a než se nadějete, budeme na večeři doma.“
„Ale já chtěl jít hrát s klukama fotbal!“ stěžoval si Lukáš.
„Je mi to líto,“ řekl táta, „ale dnes to nejde. Máš sestru na starosti, dej na ni prosím pozor,“ kladl mu na srdce.
Lukáše ale vůbec nebavilo si doma hrát s malou sestřičkou. Napadlo ho, že když ji nechá v pokojíku a půjde si na chvíli zakopat s klukama, ani si nevšimne a on bude hned zpět. A tak šel. Jenže když se Lukáš po nějaké době vrátil domů, nemohl Natálku nikde najít. Vyběhl ven před dům a volal: „Natálko, kde jsi? Natyyy, kam jsi zmizela?“ Lukáš začal být zoufalý. Měl o sestru velký strach.
Najednou v dáli uviděl sousedku Aničku, jak Natálku vede za ruku zpět směrem domů.
„Jakto, že je sestřička sama venku?“ divila se Anička. „Našla jsem ji uplakanou na poli, proč nejsi s ní?“
„Měl jsem ji hlídat doma a místo toho jsem si šel zahrát fotbal,“ přiznal se Lukáš. „Nezlob se prosím na mě, Natálko. Už to nikdy neudělám! Odteď budu tím nejlepším bratrem, jakého si můžeš přát,“ slíbil myšák sestřičce a byl šťastný, že se jí nic nestalo.
Ten den si Lukáš se sestrou hrál až do večeře a slib také dodržel. Od té doby, když měl sestřičku hlídat, se jí vždy věnoval a den plný smíchu a her si s ní naplno užíval.
