Žila byla jedna holčička, která měla zlaté vlásky. Proto jí všichni říkali Zlatovláska. Holčička chodila často do lesa na houby, na maliny a jahody. Jednou ale zašla daleko a zabloudila. Chodila dlouho a pořád se jí nedařilo najít správnou cestu domů. Dostala se jen hlouběji do lesa.
Zlatovláska už byla unavená a z dlouhého chození ji bolely nohy. Měla také hlad, protože lesních plodů našla málo. Najednou se před ní objevila chaloupka.
Ale nebyla to perníková chaloupka ani její chaloupka. Tahle vypadala cize. Ale určitě v ní budou bydlet hodní lidé a poradí jí, kudy domů. Proto se Zlatovláska vydala ke dveřím.
Zaklepala. Ale nikdo se neozval. Pootevřela opatrně dveře.
„Haló? Je někdo doma?“ zavolala dovnitř. Ale nikdo se neozval. Vypadalo to, že nikdo není doma.
Zlatovláska vešla dovnitř. Na stole stály tři misky plné kaše. První miska byla velká a ležela u ní velká lžíce. Druhá byla o něco menší a ležela u ní také menší lžíce. A ta třetí byla nejmenší, i lžíce vedle ní byla malá.
Zlatovlásce už dlouho kručelo v bříšku, a tak ochutnala z největší misky kaši. Ale ta byla moc horká.
„Auvajs! Spálila jsem si jazyk!“
Ochutnala tedy z druhé, menší misky.
„Brrr, ta je studená jako led.“
Ochutnala tedy z nejmenší misky.
„Ta je akorát!“ zaradovala se a všechnu kaši snědla.
Když se najedla, padla ni hrozná únava.
„Jsem tak unavená,“ zívla si.
Oči se jí zavíraly, že se sotva dovlekla do ložnice. Tam našla tři postýlky. Jedna byla velká, druhá menší a třetí nejmenší. Zlatovláska zkusila první postýlku, ale byla moc tvrdá.
„Auvajs, tahle postel je pohodlná jako prkno.“
Zkusila tedy druhou postýlku.
„Tahle je zase moc měkká,“ volala Zlatovláska z peřin, do kterých zapadla tak, že nebyla skoro vidět.
Zkusila třetí postýlku.
„Tahle je akorát.“
V ní Zlatovláska usnula. Spala tak tvrdě, že ji ani nevzbudilo, když se vrátili obyvatelé domečku.
V domečku bydleli tři medvědi, kteří se právě vrátili z procházky. Největší byl medvěd táta, o trochu menší medvěd máma a nejmenší byl malý medvídek, jejich synáček.
Medvědi došli ke stolu.
„Někdo ujídal z mojí kaše,“ divil se medvěd táta.
„Někdo ujídal i z mojí kaše,“ přidala se medvěd máma.
„Někdo ujídal i z mojí kaše,“ volal malý medvídek, a protože kaši neměl rád, ještě dodal: „A naštěstí ji všechnu snědl.“
Medvědi šli do ložnice a zase se nestačili divit.
„Někdo spal v mojí postýlce,“ stěžoval si medvěd táta.
„Někdo spal i v mojí postýlce,“ ukazovala medvěd máma na zmuchlané peřiny.
„Někdo spí v mojí postýlce! A je to holčička,“ křičel medvídek.
Křikem Zlatovlásku probudil. Ta, když uviděla medvědy, hrozně se polekala, vyskočila oknem ven a utekla z domečku. V tom chvatu dokonce našla správnou cestu a vrátila se domů.
Ehh, nechybí tam druhá půlka? Začátek super, ale celkový dojem jako špatný. Teď abych kvůli dětem hledal druhou polovinu jinde. Fakt dík.
Nejspíš špatně čtete 🙂 zkuste pracovat na svém hlasu. Já když uspávám tak jsou děti i manželka do 4.řádku úplně tuhé.