Víte o tom, že Zima měla dceru? Ta dcera se jmenovala Fujavice. Byla to krásná holka s bílou pokožkou a dlouhými bílými vlasy. Oblečené měla dlouhé šaty poseté vločkami. Když jí máma přikázala, vylezla Fujavice z postele a spustila se dolů na zem, kde tančila mezi oblaky. Sněhové vločky jí vyskakovaly ze šatů a padaly na zem a na lidi. Čím tančila Fujavice rychleji, tím byl silnější vítr a tím padalo více vloček.
Fujavice však byla v poslední době smutná. Byla nešťastně zamilovaná do prince Damiána. Každý den se přihnala k zámku, ve kterém bydlel, a zuřivě tančila, aby si jí všiml. „Podívejte se, princi, jak ta Fujavice venku tančí. Lidé jsou už z tohoto počasí unavení. Neustále jen fouká a sněží. Sněhu už je do půl pasu a lidé mrznou.“ Princ byl z tohoto špatného počasí také nešťastný. Zimu a sníh neměl rád. Když už Fujavice tančila třicet dní, rozhodl se, že ji vyhledá a přikáže jí, ať už z jeho království odejde. Vysedl na koně a uháněl do sněhového závoje. Fujavice se zaradovala, že za ní princ přišel, a princ, když uviděl její krásu, okamžitě se do ní zamiloval.
Fujavice se tak roztančila, že prince strhla s sebou a vzala ho do svého království. Domů do zámku se vrátil jen princův kůň. Lidé prince oplakávali a truchlili po něm. Mysleli si, že někde v hoře zmrzl a umřel. Někteří říkali, že ho Fujavice zahnala do svého království a tam ho nyní vězní. Opak byl však pravdou.
Princ byl s Fujavicí šťastný a trávili spolu celé dny. Tak se kolikrát stalo, že uplynuly i celé měsíce, než Fujavice vyběhla zase na zem a spustila ze svých šatů sněhové vločky. Pokud u vás nesněží, tak to je zřejmě proto, že Fujavice nechce ani jen na chvíli opustit svého prince, kterého tak moc miluje.
