Záchrana kouzelné studánky

Daleko odsud v černém hlubokém lese byla studánka. Její voda byla průzračně čistá. Když stékala po skalce, bylo to, jako by potichounku prozpěvovala. Tahle studánka nebyla obyčejná. Její čarovnou moc znali všichni široko daleko. Zvířátka z celého okolí věděla, že studánce nesmí vyschnout pramen a že musí být čistá. Každý, kdo se z ní pak napil, se rázem uzdravil, ať ho trápil jakýkoli bacil. Nejednou ale měla studánka namále a skoro ztratila svou uzdravovací moc. Stalo se to jedno hezké podzimní odpoledne.

Vítr tehdy silně foukal do všech stran. Sem tam do studánky spadl lístek ze stromu, ale to nevadilo. Proud vody si ho odnesl dál. Tehdy lišku z lesa bolelo bříško. Celý den jen polehávala a doufala, že to přejde. Když se ale blížilo odpoledne, lišce bolest neustávala, a tak se rozhodla jít ke studánce.

„Napiju se. Jen pár loků a bude mi lépe. Voda ze studánky mi určitě pomůže,“ říkala si pro sebe, když se blížila k pramínku vody. Když ale dorazila ke studánce, zhrozila se. „Co to je? To není možné. Pomoc! Zvířátka a kamarádi, pojďte mi pomoci! Studánka je špinavá,“ volala liška. Přitom se držela za bříško, jak moc ji zase rozbolelo. Medvěd a jezevec, kteří volání lišky slyšeli, ihned přiběhli. Nejdříve pomohli lišce lehnout si do mechu. Zakryli ji listím, aby jí nebylo chladno a aby si odpočala, než zjistí, co se to studánce přihodilo.

Medvěd i jezevec si nevěřícně prohlíželi studánku. Její voda byla zakalená, bahno se v ní jen rozlézalo, listí v ní bylo udusané pod kamením, namísto aby se pohupovalo po hladině. Už si ani neprozpěvovala, když její pramínek tekl. Medvěd si klekl k jejímu břehu a rozhodně prohlásil: „Neboj se, studánko. My ti pomůžeme. Očistíme tě a ty pak pomůžeš zase lištičce s bříškem.“ A jak medvěd řekl, tak taky udělal.

Spolu s jezevcem vybrali všechno, co by mohlo studánku zakalit. Zatarasili vodu pomocí kamínků, aby se bahno nerozšiřovalo. Co se dalo, vyčistili. Studánka se sama snažila zesílit proud, aby poslední nečistoty odplavaly a aby byla zase průzračná. Po chvíli si opět začala prozpěvovat. Medvěd a jezevec odnesli kamarádku lišku ke studánce, aby se mohla napít. Po prvním doušku bolest bříška ustoupila. Jak byla liška ráda, že jí kamarádi pomohli.

Studánku i lišku zachránili, přesto nepřestalo jezevci vrtat hlavou, jak se mohla studánka zaneřádit. To nebylo jen tak. Rozhodl se tedy, že budou s medvědem nějakou dobu u studánky hlídkovat. Třeba si něčeho všimnou. První a druhý den se nic nedělo. Voda si vesele prozpěvovala a občas se k ní někdo přišel napít. Pak se ale třetí den objevil u studánky divočák. Z ničeho nic si do studánky lehnul a rypákem začal prohrabávat dno.

Už už se voda začala kalit, když v tu chvíli z křoví vyskočili jezevec a medvěd a na divočáka vyhrkli: „Co to děláš? Divočáku, okamžitě vylez z vody, jinak ji celou zase zašpiníš!“ Vyhnali divočáka ven. Ten se na ně koukal a pak uraženě řekl: „Tahle studánka patří všem. Taky ji můžu užívat. Není jenom vaše.“ „To máš pravdu, to není. A ano, můžeš ji používat. Ale napiješ se, pouze když tě bude něco bolet. Nesmíš se v ní válet a prohrabávat bahno. Studánka je kouzelná. Uzdravuje všechny, kdo si z ní loknou. Svou moc ovšem ztratí, když se zakalí. Nesmí se zašpinit ani vyschnout,“ vysvětlovali jezevec s medvědem.

Divočák se zastyděl. Tak moc se chtěl ve studánce vyválet a rochnit se v ní, až úplně zapomněl na to, že tím ublíží vodě i ostatním zvířátkům. Od té doby je studánka krásně čistá. Pořád si prozpěvuje, když teče po kamínkách. Chodí se k ní napít zvířátka z celého okolí. Dokonce i divočák z ní párkrát pil, aby se uzdravil. Jak byl v tu chvíli šťastný, že je studánka čistá a mocná.