Žabí pohádka

Byl jednou jeden rybníček, ve kterém žilo společenství žabiček. Říkaly si Kuňkalky. Tvořily si krásné žabí městečko, kde bylo čisto, dostatek potravy a žily si tam ve svém žabím míru a poklidu. Ale nemělo to trvat napořád.

Uběhlo mnoho desítek let, obměnily se celé žabí generace a městečko objevili lidé. Velcí i malí, ukřičení, ale hlavně nečistotní.

Kuňkalky byly smutné, protože jim lidé rybníček zaneřádili. Vyhazovali tam úplně vše. Pak se to ještě zhoršilo – a to ve chvíli, kdy u rybníčka někdo povolil postavit stánek s občerstvením. V tu chvíli už si žabky řekly, že si to nenechají líbit.

Hlavní žabák svolal poradu. „Milé žabičky, takto se tady už dál žít nedá. S tím se musí něco udělat. Když oni na nás takhle, tak my na ně taky tak!“ A domluvily si bojový plán.

Žabičky měly lidem znepříjemňovat život. Skákat jim do pití, lézt jim do bot, brát jídlo. Žabky se snažily, seč mohly – i když jim samotným to nebylo příjemné. Leckdy je lidé nevědomky odnesli někam pryč, nebo je přišlápli. Celé to nebylo tak, jak si to žabičky představovaly, a tak po mnoha a mnoha marných bojích, se kolonie Kuňkalek rozhodla, že se odstěhuje.

Hlavní žabák začal přemýšlet. Vylezl na břeh a hledal, kudy by se tak všechny mohly vydat. Jak tak byl na břehu a se smutkem v očích sledoval, co se děje okolo, uviděl malou holčičku. Vyzařovalo z ní něco jiného než z těch ostatních.

Stavěla okolo rybníku domečky pro zvířátka, byla na ně hodná, ale hlavně – uměla s nimi mluvit. Rozhodl se, že za ní zajde. „Neboj se, přiskákej blíž,“ řekla ta malá slečna. „Co tě trápí?“ „Kuňk, kuňk…“ začal žabák vyprávět a řekl jí všechno, co se stalo a co mají s žabičkami v plánu dál.

Holčička posmutněla. „Mám nápad!“ řekla vesele. „Pomůžu ti, aby to tady vypadalo zase hezky a ohlídám, aby se lidi chovali slušně.“ A jak řekla, tak udělala. Byla přesvědčivá a milá, takže na ni mnozí lidé dali. Přesvědčila je, aby postavili v okolí více odpadkových košů a používali je, aby byli ohleduplní ke zvířátkům a na oplátku lidem slíbila, že když budou vše dodržovat, žabičky už na ně taky budou hodné. Od té doby zavládl u rybníčku mír.