Žába a liška

V jedné vesnici žila jedna žába. Bydlela ve studni, hluboké a studené, ale považovala ji za svůj hrad. Tady si žába skákala a cákala a večer hlasitě kvákala. Byla tu sice sama, ale byla naprosto šťastná. Nemohla pochopit, proč ostatní zvířátka také nechtějí bydlet ve studni. Proto se jim žába často posmívala a chvástala se, že nikdo nemá lepší bydlení než ona. To zase nechápala ostatní zvířátka. Cožpak by někdo z nich chtěl bydlet sám ve studené a temné studni?

Jednou se žába takto posmívala lišce. Ta se rozhodla, že žábě ukáže, jak vypadá svět mimo studnu. Ať vidí, jak je to krásné i jinde. Vždyť existuje tolik jiných míst, která stojí za vidění, než jedna stará studna.

„Ahoj, žabko,“ zavolala liška do studny. „Prý máš nejlepší hrad na světě a jsi tou nejšťastnější žábou na světě.“

„No jasně,“ odpověděla žába a nadmula se pýchou. „Jdeš se podívat? Uvidíš, že mé studni se nic nevyrovná.“

„Ano, vskutku, hezká studna. Ale měla by ses přijít podívat do lesa, kde bydlím já. Jsou tam zelené stromy, barevné květiny a spousta zvířat, která tam šťastně žijí pospolu. Určitě by se ti tam líbilo,“ lákala liška žábu.

Žába se ale polekala. Nikdy nevystrčila paty ze studny, nic jiného neznala. 

„Co když se ztratím? Nebo se mi něco stane?“ bála se žába.

„Neboj se. Já tě ochráním a celou dobu budu s tebou,“ slíbila liška.

A tak se žába nechala od lišky přesvědčit a vydala se s ní do lesa. Tam byla žába úplně ohromená. Viděla nádherné stromy, slunce, které prosvítalo větvemi, listí, ptáky a další zvířata, která tu žila. Liška jí ukázala také potok a různé květiny. Žába ze sebe nedokázala dostat ani hlásku. Tolik ji ohromila krása života v lese. A ještě víc se divila, když slyšela smích spokojených zvířátek, která tam spolu dováděla.

Žába nyní koukala, jak jsou zvířátka skutečně šťastná. A to si dodnes myslela, že štěstí znamená mít svou studnu. Najednou si uvědomila, že přátelství, dobrodružství a láska jsou mnohem víc než jen jedna temná a chladná studna.

Když se žába s liškou vrátily ke studni, žába poděkovala.

„Děkuji, liško, že jsi mi otevřela oči a ukázala mi svět. Nyní vidím, že je mnohem větší než má studna. Je v něm tolik krás. Ty zážitky, co jsem dnes nasbírala, to je úžasné.“

Liška byla ráda, že se žába poučila a že se jí výlet líbil.

Žába se vrátila do své studny, ale už nebyla stejná jako dřív. Už se nikomu neposmívala ani přehnaně nevychvalovala svou studnu. Nyní chodila často do lesa za zvířátky, aby si s nimi hrála a zažívala nová dobrodružství. Studna byla stále její domov, ale nyní už věděla, že to není svět. Nyní byla žába skutečně šťastná a svým štěstím už neměla potřebu se nikomu chlubit. Dodnes u studny vítá ostatní zvířátka a vypráví jim svůj příběh. Chce, aby i ostatní našli svoje štěstí.