Vodník a Franta neplavec

Za městem hned vedle skal se rozprostíral velký rybník. Voda v něm byla hluboká, plavalo tam několik kapříků a sumců, kolem něj poskakovalo pár žabiček a na samém dně rybníka bydlel vodník. Byl to moc hodný zelený mužík. Staral se o ryby, uklízel si v rybníčku, aby tam měl hezky čisto, a dával pozor, aby se nikomu nic u rybníka nestalo. Nejednou dokonce někomu zachránil život. Stalo se to celkem nedávno.

Začaly první teplé dny. Sluníčko svítilo a hřálo více než obvykle. Takového počasí chtěly využít i děti z města. Hned po škole nečekaly ani minutu a utíkaly k rybníku. Donesly si tam piknikové deky a balón. Některé děti si hrály na dece, jiné běhaly kolem rybníku a sledovaly žabky. Další si házely s balónem. A to vše pozoroval také vodník. Nespustil z očí ani jedno dítě. Dohlížel, aby děti něco nevyvedly a aby se žádnému nic nestalo. Vypadalo to, že dnes je čeká báječné odpoledne u rybníka.

Tu najednou spadl do vody klučina. Běžel za balónem a nevšiml si, že je příliš blízko vody. Natáhl se pro balón, zavrávoral a spadl přímo tam, kde je největší hloubka. Kapříci to jistili zespodu a snažili se pod ním plavat, aby mu pomohli držet se nad hladinou. Jenže chlapec jen mával rukama, kopal nohama a lapal po dechu. Vodník nečekal ani minutu a skočil do vody. Vytáhl kluka na břeh a kontroloval, jestli je v pořádku.

„To je náš kamarád Franta! Děkujeme, vodníku, moc ti děkujeme!“ volaly děti, které přibíhávaly ke kamarádovi jeden po druhém. „Musíš dávat pozor, když si hraješ u rybníka. Co kdybych tě neviděl spadnout?“ trošku se ještě zlobil vodník.

„Promiň, vodníku. Když já neumím plavat,“ zakuckával se Franta. Vodník se podíval kolem sebe, to už stály u nich všechny děti, a nahlas se zeptal: „Kdo z vás ještě neumí plavat, ať zvedne ruku!“ Ze všech dětí se přihlásily tři.

„Děti, pokud si chcete chodit hrát k mému rybníku, budete muset umět plavat. A já vás to naučím. Zítra po škole přijdete k vodě. A začnete se učit,“ prohlásil vodník rozhodně. Děti byly nadšené. Naučí se plavat a ještě k tomu je vyškolí sám pan vodník. To bude skvělé!

A jak to vodník slíbil, tak to taky bylo. Děti samozřejmě doma vše vysvětlily rodičům a na druhý den přišly všechny k rybníku. Tři z nich měly plavky a ostatní jen kolem břehu posedávaly a vše pozorovaly. Vodník těm třem neplavcům nejdříve vše vysvětlil a pak jim v rybníku ukázal, kde dosáhnou na dno. Ukazoval jim různé techniky plavání, povzbuzoval je a pořád s nimi trénoval. Děti pravidelně chodily k rybníku, poslouchaly každou radu od vodníka a moc se snažily udržet se nad hladinou.

Za pár týdnů už jim vodník nemusel pomáhat. Naučily se plavat. Franta i jeho kamarádi byli tak šťastní! Vodník byl na ně hrdý. Děti to nevzdaly a snažily se. To stačilo k tomu, aby se to naučily.

Dnes za městem hned vedle skal je pořád ten samý rybník. Pořád tam bydlí hodný vodník, dává na všechno pozor a pořád tam chodí děti. Jen Franta a jeho kamarádi trochu vyrostli. Nikdy ale Franta nezapomene, co pro něj vodník udělal.