Víla Vesna

Daleko za horami a lesy je stříbrné jezero. Uprostřed tohoto jezera stojí skála ze samého zlata a na té skále se k nebi vypíná růžový zámek. V něm bydlí víla Vesna. Je tak krásná, že i sluníčko denně přichází poklonit se jí. Říká se o ní, že její úsměv má kouzelnou moc. Smutného rozesměje, nemocného uzdraví – velká je její moc!

Sedí ve stříbrné komnatě na růžovém trůnu a v ruce drží zlatou hůlku života. Na hlavě má překrásnou korunu ze zlatých a stříbrných květin. Kolem ní sedí dvanáct panen, z jejich bohatých vlásků rozkvétají ty nejkrásnější růže. Nad hlavami dívek poletují motýlci duhových barev a zlatem svých křídel lehounce hladí růže.

Ticho je kolem zámku, jen vlny stříbrného jezera sem tam tajemně zašeptají a ten šepot se v líbeznou píseň mění. A zdá se, jako kdyby tisíc zvonků zahrálo píseň nadpozemské krásy. Ticho je kolem dokola, a přece se zdá, jako kdyby tisíce hlasů sladce šeptalo: „Život je krásný! Život je krásný!“

Líbezná tvář Vesny voní jarem, ústa hoří červeným květem a oči jsou nejhlubšími studánkami. Zvedá ruku a družkám říká: „Život je krásný!“ A družky sklánějí hlavy k zemi a opakují po ní: „Život je krásný!“ Vesna dále říká: „Není pravého života tam, kde mrak hněvem vládne. Není dobrého života tam, kde se píseň nezpívá. Není pravého života tam, kde slunce svobodně nezasvítí. Není pravého života tam, kde plamen lásky neohřívá. Družky moje milé, přišel čas, abychom celý kraj krásným životem naplnily. Ptáčci zpěváčci, poslouchejte, rozleťte se v širý svět a za zvuků nejkrásnějších melodií hlaste, že Vesna přijde do zemí, aby jí všichni otevřeli náruč, protože přináší nový život!“ Když domluvila tato slova, tisíce ptáčků se rozezpívalo a s jásotem se rozletělo do zemí, aby splnili rozkaz své paní.

Jednoho dne se do zámku Vesny tajně vkradl zlý čaroděj jménem Závist. Dozvěděl se o hůlce života, kterou měla Vesna a toužil po její moci. Když to všichni nejméně čekali, napadl Vesnu a její družky. Vesna se začala bránit a bojovat nejen o svou hůlku, ale také o svůj život.

„Závisti, proč chceš mou hůlku? Co s ní chceš udělat?“ zeptala se Vesna, když se snažila ochránit svou hůlku.

„Chci peníze, chci slávu, chci moc, chci být nejmocnější, chci, aby všichni poslouchali mě a nikoho jiného,“ odpověděl Závist.

Už to vypadalo, že Závist vyhraje, pak Vesna povolala kouzelnou hůlkou všechny tvory, které kdy ochránila, a společně se jim podařilo Závist porazit. Čaroděj byl vyhnán ze zámku a Vesna si udržela svou hůlku života. Nikdo nikdy už se pak neodvážil hůlku ukrást.

Vesna a její družky dál pomáhaly na zámku všem, kdo potřebovali radu nebo pomoc. A všichni, kdo se k nim dostali, se vraceli do svých krajů s radostí a láskou v srdci.