Žil byl jeden kouzelný zajíček Ušáček, který měl na tomto světě velmi důležitý úkol. Jeho úkolem je vyrobit svými kouzelnými tlapkami velikonoční vajíčka. Tato vajíčka králíček pak usilovně schovává na Velikonoce po okolí a dětičky je vesele hledají. Tato velikonoční vajíčka jim pak udělají nejen radost, ale svou kouzelnou mocí je chrání celý další rok. Když je však usilovný zajíček Ušáček vyráběl a zdobil spolu se svou novou kamarádkou veverkou, napadl je zlý vlk, kterého ale náš statečný šedý zajíček odehnal.
Dnes se, milé děti, dozvíme, jak se Ušáčkovi podařilo schovat vajíčka na Velikonoce a zda je skutečně malé, zvídavé děti našly. Zajíček Ušáček a veverka nadále zdobili vajíčka a pěkně je ukládali do košíků. Zajíček je jedním kouzlem vyrobil svými tlapkami a pěkně je zdobili. Kamarádi seděli na zelené trávě a časné jarní sluníčko je hřálo na tváři. Ušáček vyrobil a dozdobil svá poslední velikonoční vajíčka krásným červeným tulipánem. Jeho kamarádka veverka je opatrně ukládala do proutěných košíků. Když byla zvířátka hotová, zajíček si vzal košíky do tlapek a veverka vzala zbylé košíky. A mohou jít dělat radost!
Vesele cupitali do blízkého města a vesnic, aby poschovávali vajíčka a děti je mohli později, po pomlázce, na svém dvoře hledat. Ušáček vykoukl zpoza rohu, a tak aby ho nikdo neviděl, schoval ne jedno, ani dvě, dokonce ani tři či čtyři, ale až pět vajíček u školky. Potom přiskákal k červenému domku, kde si na dvoře hrála malá holčička. Ušáček a veverka se rychle schovali za malinový keř a zajíček pod něj opatrně schoval jedno krásné vajíčko v barvě fialky. „Toto by bylo, můžeme jít dál!“ řekl veverce a spolu cupitali k dalšímu a dalšímu domu, škole či parku, kde pěkně ukládali vajíčka pod vysoký strom, keř nebo do vysoké trávy, tak aby je nikdo neviděl. Nikdo je přece nemůže vidět, to by pokazilo to kouzlo!
„Hop sem, hop tam, schovám všechna vajíčka!“ prozpěvoval si Ušáček, když ukládal krásné červené vajíčko pod kvítek na krásné zahradě poseté květinami. „Podívej, mami, zajíc!“ zakřičel najednou malý chlapeček Kubík stojící na zahradě a ukázal směrem na Ušáčka. Zajíček však věděl, že ho nikdo nemůže vidět, usmál se na chlapečka, mrknul na něj a zmizel za vysokou trávou. Malý Kubík se otočil, aby utíkal za mámou, ale když se vrátili, zajíček tam už nebyl.
„To se ti muselo zdát, synku, zajíčci přece nežijí u nás na zahrádce,“ řekla chlapečkovi maminka a mile se usmála. Kubík ale věděl, co viděl, jenže zajíčka už nikde neviděl. „To bylo jen tak tak, skoro mě někdo odhalil!“ řekl zajíček veverce. Celý den pokračovali ve schovávání vajíček. Další den bylo Velikonoční pondělí. Děti se rozběhly do svých zahrad či parků, kde vesele hledaly vajíčka, která kouzelný zajíček schoval. Zajíček a veverka je hrdě sledovali vysoko ze stromu a měli radost z každého vajíčka, které děti našly.
Malý Kubík své vajíčko našel přesně na tom místě, kde viděl včera Ušáčka. Chlapeček se usmál a vajíčko si odložil. A to kouzelné vajíčko mu nejenže udělalo velkou radost, ale chránilo ho po celý život. A zajíček Ušáček si každé Velikonoce hopsal loukou, plnil košíčky barevnými kvítky, kterými pak zdobil svá velikonoční vajíčka, která pak děti na Velikonoce vesele hledaly. Tentokrát s novou kamarádkou veverkou!
