Něco ti prozradím: I vánoční stromky mají školku. Čestné slovo, že mají. Jen ne takovou školku, jako máte vy, malé dětičky, kde jsou dveře, hračky a paní učitelky. Vánoční stromky mají školku v krásném a zeleném lese. Pod modrým nebem. Se sluníčkem. S mraky. S deštěm. I se sněhovými vločkami. Opravdu!
Tam každý vánoční stromek nejprve spí v hlíně jako semínko. Hezky zachumlaný jako ve vatičce. No, trochu si tam ještě zalenoší jako miminko v hnědé peřince. V klidu si tam podřimuje a najednou se diví… Kde to je? Náhle se mu zazdálo, že mu rostou kořínky a jehličnatá koruna. A opravdu už semínko není semínkem, ale malým smrkem. Nebo jedličkou. Nebo malinkou borovicí. A pěkně natahuje své ručičky co nejvýše k obloze. Jako kdyby se chtěl dotknout bílých chomáčků, co běhají po nebi.
Tak si roste a najednou už není jehličnatým miminkem. A přesadí ho do velké lesní školy. Tak jako půjdeš i ty, až vyrosteš.
Tam se má teprve krásně. Jehličnatí kamarádi, se kterými se pohupují ve větru. Kymácejí se sem a tam – jako takový zvon. Deštík je sprchuje a sluníčko vysuší. Sněhové vločky sedají na větvičky a ochlazují maličké jehličnaté prstíky.
A tak se tam spolu baví léta letoucí, dokud z nich nevyrostou vysoké a zdravé vánoční stromky.
Ani se nenaděješ a najednou se jeden z nich nachází u vás v obýváku, kde jej zdobíte salonkami, vánočními ozdobami a jinými sladkými dobrotami. V uších znějí jemné melodie vánočních koled. Šťastná rodinná pohoda a klid vládne v celém domě.
Ale tak, jako se raduješ i ty, se přece raduje i vánoční stromeček. A kdo by se neradoval při pohledu na to štěstí v očích dětí, když zpod větví vánočního stromku posbírají všechny ty nádherné hračky, po kterých tak moc toužily celý rok?
