Sovy to v zimě vůbec nemají lehké. Myslíte si, že jen spí nebo odpočívají v teple své dutiny ve stromě? To se tedy pletete. Ano, přes den sice sovu v lese nepotkáte, vylétá až za soumraku, ale to se pak opravdu má co ohánět. Musí nastražit sluch i svůj výborný zrak a neslyšně poletovat po lese.
Z větví bedlivě sleduje, kde se co šustne, aby si mohla ulovit tu nejlepší potravu. A protože myšky, hraboši i žabky, jak známo, v zimě spí, musí taková sova čekat, až se jí podaří ulovit třeba nějakého ptáčka. A to může pořádně dlouho trvat.
Sovy často žijí samy a to je případ i výřího kluka Jonatána, o kterém vám budu vyprávět. Svoje hnízdo měl Jonatán postavené na té nejvyšší skále v širokém okolí, pěkně v závětří za velkou břízou. Výr je sova veliká, hnízdo si musí postavit na zemi, protože žádná větev by ho neunesla.
Na Štědrý den se Jonatán v podvečer rozletěl do lesa, stejně jako každý večer. Tentokrát ale nehledal potravu, břicho měl ještě plné z předchozího rána. Rozhlížel se po barevných plodech zapomenutých na stromě i po pěkně barevném listí, které ještě sem tam zůstalo na větvích, odkud je vítr nedokázal sfouknout. Všechno, co se mu líbilo, sbíral a v zobáku odnášel do svého hnízda. Když už toho byla pěkná kupička, začal Jonatán rozvěšovat šípky, jeřabiny i barevné listí v okolí hnízda. Bylo to jako opravdová vánoční výzdoba, zálibně se na svoje dílo zakoukal. Celou štědrovečerní noc pak Jonatán seděl v ozdobeném hnízdě, poslouchal, jak si v okolí ptáčci štěbetají koledy a byl šťastný a spokojený. A víte co? Nepřipadal si ani trochu sám, protože všude kolem něj se vznášela překrásná vánoční atmosféra a pro radost mu svítilo plné nebe hvězdiček.
