Záchrana kouzelného lesa

Za horami a dolinami, kde voda se sypala a písek se lil, ukrýval se kouzelný les. V tomto lese byste narazili na kouzla nevídaná a zvířata kouzelná. Všichni si pomáhali a v lese vládl klid a radost. Lidé však o tomto lese nevěděli. A tak to muselo zůstat.

V kouzelném lese žila nejen kouzelná zvířata, ale i magické bytosti jako víly, čarodějnice či skřítci. A všichni spolu žili v harmonii. Zvířátka si vesele v lese hrála a dobře si nažívala, veselí drobní skřítci nosili štěstí všem bytostem v lese. Štěstí nosili právě svými kouzelnými čtyřlístky, které foukali po okolí. Každý, kdo zelený čtyřlístek našel, měl velké štěstí.

Kouzelné víly byly nádherné bytosti. Se svými třpytivými křídly létaly po okolí a staraly se o to, aby les vzkvétal a aby ani jedno zvířátko či magická bytost nezůstaly hladové. Čarodějnice zase léčily každého, kdo to potřeboval. Používaly k tomu své kouzelné lektvary. Bílá chytrá sova jménem Vědma dávala pozor na celý les, aby jejich kouzla a magie byly v bezpečí. Byla velmi chytrá a každému uměla poradit.

Všichni se v lese měli rádi. Jen víla Lesnička byla dnes smutná. Jak letěla přes les, spatřila něco, co ji velmi rozplakalo. Ani čtyřlístek její náladu nezvedl. „Co se stalo?“ zeptal se skřítek Lesničky. Ta smutně seděla na stébélku trávy a naříkala. „Někdo pokácel naše stromy. A chce zde postavit… obchody!“ zvolala smutně a ukázala na kraj lesa.

„Ó ne! Kdo?? Kdo to tady pokácel?!“ zvolal rozzlobeně skřítek.

Nebyl to ale někdo, byly to velké hlučné stroje, které řídila stvoření, kterých se magické bytosti a zvířata nejvíce bály. Byli to lidé. Lidé jim přišli zničit krásný les! Jejich přírodu!

To přece nemohou nechat jen tak. „Neboj se, my naše stromy a náš les zachráníme!“ zvolal rozhodně skřítek a spolu s vílou Lesničkou se vydali za moudrou sovou Vědmou. Té vše vylíčili.

„Jak jen náš les zachráníme?“ zeptala se Vědma zvířátek a kouzelných bytostí na jejich odpoledním setkání. „Začarujeme lidi!“ zvolala víla Květinka. Sovička jen zakroutila hlavou. „Tak jim dáme vypít lektvar!“ řekla čarodějka Olga.

„Ne, ne, na lidi čáry použít nesmíme. To je zakázáno. Les by se rozzlobil,“ řekla Vědma. „Tak je sníme!“ zvolal mocný vlk a radostí zavyl. Sova se přísně na vlka podívala a jeho nápad hned zatrhla. „Nikoho jíst nebudeme!“ řekla. Zvířátka a všichni ostatní se zamysleli… Co by jen vymysleli? Jak svůj les zachrání? Když vtom dostala Lesnička nápad.

„Vyplašíme je! Vyplašíme je tak, že do našeho lesa už nikdy více nepřijdou!“ zvolala hrdinně.

A tak také bylo. Všechna zvířata a také bytosti spojily síly a vydaly se na konec lesa. Tam se právě dřevorubci chystali setnout další strom, zatímco jiný člověk měl v ruce plány. Chtěli les přeměnit na obchodní centrum. Když vtom se jejich papíry s plány zvedly do vzduchu. Lidé se na sebe překvapeně podívali. Jejich stroje se začaly točit kolem dokola. Nemohli to zastavit. Veselí skřítci foukali na stroje své čtyřlístky a tím stroje točili. Zatímco vlci silně vyli a medvědi se pomalu blížili, čarodějnice vytvořily strašidelné zvuky. Lidé se tak lekli, že vyskočili ze svých strojů, posbírali své věci a prchali pryč. Dokonce vyskočili i z těch, co se točily jako na kolotoči! A neuvěříte… Do kouzelného lesa se už nikdy nevrátili a všichni byli v bezpečí. A právě proto, že všichni spolu drželi a pomohli si, zachránili svůj les!