U napajedla

Daleko odsud v jedné africké zemi žilo několik zvířat. Všichni žili hezky spolu. Pomáhali si. Byla to jedna velká zvířecí rodina. Vždycky večer se všechna zvířata scházela u jednoho obrovského napajedla. To je takový jakoby menší rybník, kde zvířata pijou a svlažují se. A k tomu si tam vždycky spolu povídají.

Bylo už později večer, když k tomuto napajedlu přišla menší skupinka slonů. Dnes ale vypadali jinak. Všude po těle měli zaschlé bláto. Nebylo na nich čisté místo. Opice si je nenápadně prohlížely. „Co myslíš, co to mají? Proč to mají? Myslíš, že ví o tom, že jsou tak špinaví?“ špitaly si mezi sebou menší opičky. Žirafy se na ně dívaly svrchu a hroši jen kroutili hlavami. Až hyeny, které vždycky všechno řekly nahlas, a navíc se všemu neustále smály, vykřikly, když uviděly slony: „Jééé, co to je? Vy jste se spletli, ne? Tady není chlívek a vy nejste prasátka,“ posměšně ukazovaly hyeny na špinavé slony. Ostatní zvířata neřekla nic, ale taky si myslela, že jsou jako čuňátka. A hyeny se smály a smály, až se za břicha popadaly.

Všichni ví, že sloni jsou chytrá zvířata. Moudrá a rozvážná. Málokdy se na někoho jen tak rozzlobí. A tak i teď ten nejstarší ze skupiny slonů jen udělal pár kroků vpřed. Postavil se před hyeny a ostatní přihlížející a řekl: „Nejdříve se, hyeno, zeptej, dřív, než se začneš smát. Vím, že nejsme prasátka a že tady není chlívek. Navíc bys byla překvapená, jak i prasátka jsou čistotná. Nemyslíš, že máme důvod, proč jsme celí od bahna?“ „Jo jo, důvod. Abychom se měli všichni čemu smát, to je důvod,“ vysmívala se dál hyena.

„Co tě chrání před sluncem?“ pokračoval slon. „Co asi? Můj krásný kožíšek,“ chlubila se hyena. „A co tě chrání před blechami, komáry a jiným hmyzem?“ doptával se slon. Hyena se zamyslela a pak řekla: „No, mrskám ocasem a ušima a pořád se hýbu. Odháním je tak.“ „No a my máme jinou ochranu. Rozmazané a uschlé bláto na našem těle nás chrání před sluncem i před hmyzem. Není to na parádu, ale můžeme takhle být v klidu u napajedla a nemusíme žádné mouchy odhánět ani se schovávat před sluncem.“

Hyena zmlkla. Už se nesmála. Byla ráda, že jí slon hned nevynadal nebo nestoupl na nohu za její hloupé vysmívání. „Jééé, to je super nápad, slone!“ vykřikovaly opičky a schovávaly se pod slony. „My se zase schováme pod vás a taky na nás nepůjde hmyz a budeme pěkně ve stínu.“ Slon je jen usmál. Všichni ze skupiny byli rádi, že jejich nejstarší kamarád to tak pěkně vysvětlil a nezačal nějakou hádku. Od té doby už se hyena nesmála. Nezapomněla na to, že vše v přírodě má svůj důvod.