Tři bratři a truhla

Byli tři bratři, kteří dostali od svého otce úkol. Jak se tak bratři vydali ze zámku a cválali hustým lesem, přepadla je strašná bouře. Schovali se pod husté stromy a čekali, až ta bouře skončí. Čekali, vtipkovali a povídali si, co asi jen může být v té truhle, ke které je otec poslal.

„Zlaté dukáty a perly,“ přemýšlel nahlas Karel. „Ne! Zbroj a meče!“ skočil mu do řeči Adam. Matěj se jen zasmál: „Haha, nevím sice, co tam bude, ale musí to být velmi důležité, když nás pro to otec poslal,“ řekl nakonec. Studené kapky a chlad se dostávaly princům pod kůži.

„Je tu hrozná zima!“ třásl se Adam, který měl kabát vytažený až po uši.

„Musíme udělat oheň,“ řekl Matěj a přemýšlel, jak to udělat. Pršet nepřestávalo a už se začalo stmívat.

„Vzal jsem křesadlo, že by se mohlo hodit,“ řekl Karel. Bratři nevěřili vlastním uším. Karel nebyl takový samolibý, jaký se zdál.

„Ano, máš pravdu! Super, že mě to nenapadlo!“ řekl překvapeně Matěj, vzal Karlovo křesadlo, Adam jako zázrakem našel pár suchých větví v houští, a tak si bratři spolu pomohli a vytvořili oheň, který je zahřál.

Když přešla bouře, bylo už ráno a prince ve spánku zahříval příjemný oheň, který společnými silami a svou šikovností vytvořili. Ráno bratři opět nasedli na své koně a vydali se napříč lesem ke skále, která byla pořád blíž a blíž. Matěj stále sledoval mapu, aby se náhodou neztratili a bratři ho následovali. Po cestě si povídali všelijaké příběhy, když vtom se za vysokým dubem zjevila velká skála ve tvaru oblaku.

„Tam je!“ zvolal Adam a cválal napříč k velké skále, ze které vykukovala malá jeskyně. Princové uvázali koně a vydali se k tajemné jeskyni. Společnými silami vylezli na skálu a nesměle stáli před tmavou jeskyní.

„Mám strach,“ špitnul Karel.

„Neboj, jdeme spolu!“ řekl odvážně Adam a vytáhl svůj meč. Karel, Adam a Matěj vešli spolu do jeskyně, kde na ně skutečně čekala velká dřevěná truhla. Když ji otevřeli, nečekalo je tam ani zlato, ani dukáty či meče, jen jeden tajemný dopis. Matěj vzal svázaný papír, otevřel ho a v dopise stálo: 

„Jsem rád, že jste to společnými silami zvládli. Doufám, že si takto budete pomáhat i nadále. Adame, protože jsi nejstarší z bratrů a jsi velmi statečný a chrabrý, proto budeš vést celou královskou armádu a budeš mým nástupcem – budoucím králem. Ty, Matěji, svým rozumem a šikovností budeš královým největším rádcem a jeho pomocníkem. A ty, můj nejmladší Karle, vím, že tajně chodíš mezi lidi a pomáháš jim, budeš mít na starosti to, aby náš kraj vzkvétal. Věřím ti, že se náš lid bude mít dobře a nikdy nebude mít nouzi o jídlo, vodu či šatstvo. Budete kralovat spolu jako rodina,“ dočetl dopis Matěj.

Prince to, co v dopise stálo, dojalo. Uvědomili si, že se rodině nevyrovná žádné zlato či zlaté mince. Všichni byli vděční za to, jak je otec spojil. Bratři už si dávno tak dobře nepopovídali, jako když se vydali za tímto dobrodružstvím. To, co skutečně našli, nebyla truhla s poklady nebo sám dopis, ale že si bratři našli cestu k sobě.

Věřili, že jejich otec král správně rozhodl, a když se vrátili do království, děkovali mu za vše, co pro ně udělal.

---