Tisíc druhů vánočního cukroví

Bylo nebylo jednou jedno království. V tom království se všichni připravovali na Vánoce. O Vánocích měl být totiž v zámku velký ples, na kterém měli vybrat nevěstu pro mladého prince. Sluhové uklízeli a čistili, zahradníci zdobili a chudáci kuchaři… Ti vařili a pekli. Tedy hlavně pekli. Už deset dnů a deset nocí, protože jim královna přikázala upéct tisíc druhů vánočního cukroví.

Když kuchaři slyšeli, co od nich královna chce, div že všichni neodpadli. Už jen při té představě byli z takového množství práce unaveni! Tisíc druhů cukroví. K čemu to komu bude? Vždyť tolik cukroví nikomu nebude chutnat! Mohou si dát přece pečené prasátko, husy, kachny, holuby, různé druhy omáček a zavařenin, kompoty a čokolády. Ale tolik druhů cukroví? Snažili se to královně vysvětlit, ale ta si nedala říct. Tisíc druhů a basta!

Kuchaři pekli už celé týdny, zavolali si pomocníky a královna je přísně kontrolovala. Nechtěla si udělat před návštěvami ostudu. Vždyť přislíbila, že na jejím vánočním plese bude tisíc druhů cukroví, a slib chtěla dodržet. Jen tak tak to kuchaři stihli. V den vánočního plesu bylo na stole v sále přesně tisíc druhů cukroví. Karamelové, vanilkové, čokoládové, kokosové, ovocné, velké, malé, barevné, nazdobené.

Sluhové nevěřili vlastním očím. Mysleli si, že zemřeli a ocitli se v nebi. A podobně tomu nevěřili ani hosté, kteří začali přicházet do hradu. Nejprve si mysleli, že cukroví je umělé, ale když je královna pobídla, vrhli se na cukroví, jako by měsíc nejedli. Vráželi do sebe, odstrkovali se, překřikovali se jako babky na trhu.

Nikoho nezajímal král ani královna, ba dokonce ani chudák princ. Ten jen se zoufalstvím sledoval, jak se urozené princezny z celého světa nacpávaly jako smyslů zbavené. Vůbec mu nevěnovaly žádnou pozornost, nechtěly ani tančit, ani si povídat. Chtěly jen jíst.

Tak dopadla vánoční oslava s tisíci druhů cukroví. Hosté se přejedli, kuchaři se nadělali, královna se poučila a princ se neoženil.