Pohádky o zvířátkách klasické jako O 3 prasátkách, Zvířátka a loupežníci nebo netradiční Jak se štěňátko vydalo do světa, O veverce Leontýnce a další.
Byl jednou jeden malý chlapeček, který si moc přál mít přítele. Nepřál si však obyčejného kamaráda! Jeho snem bylo mít veřejného parťáka – pejska. Každý den po škole maminku i tatínka pěkně prosil, ať mu pejska koupí, ovšem neúspěšně. Honzík byl neposedný chlapeček a učit se mu nechtělo, jeho rodiče se proto báli, že by se o pejska nedokázal postarat.
Pokračovat ve čtení →
V domečku za lesem žil chlapec jménem Daniel. Les, který se rozprostíral za chlapcovým domem, byl kouzelný.
Když pracoval na maminčině zahrádce, najednou se před ním objevil zajíček. Ten mu vysvětlil, že zabloudil a že žije v kouzelném lese za jeho domem. Společnými silami pak našli cestu zpět a zajíček se dostal domů do svého kouzelného lesa. Jak to všechno zvládli? To jste se mohli dočíst v pohádce Kouzelný les.
Od té doby se zajíček a Daniel stali nerozlučnými kamarády a zažívají spolu různá dobrodružství. Například nedávno na podzim, když pomáhali srncům shazovat parůžky.
Pokračovat ve čtení →
Jak všichni víme, vlaštovky jsou stěhovaví ptáci. To znamená, děti, že když se u nás začíná venku ochlazovat, vlaštovky roztáhnou svá křídla a odletí se zahřát do teplých krajin. Když je však u nás znovu teplejší počasí a hřejivé sluníčko, opět se k nám vesele vrátí. A takto před zimou se chystala jedna malá vlaštovka do teplých krajin spolu se svou rodinou.
Pokračovat ve čtení →
Taneční veselice na mýtince pod starou osikou, kterou Chytrouška vymyslela a zorganizovala, byla pro lesní zvířátka něčím novým a nebývalým. Měla veliký ohlas. Všude po lese se o ní mluvilo, a tak nezůstalo jen při jedné zábavě. Došlo i na další a zúčastňovalo se jich čím dále více a více zájemců. Z Chytroušky se postupně stávala velmi vážená osobnost.
Pokračovat ve čtení →
Když se v kalendáři objeví měsíc říjen, v hájovém lesíku se konají podzimní radovánky. Veverky pořádají velkou hostinu a zvou na ně všechna zvířátka z lesa. Doprostřed mezi stromy umístí stůl a ten vyzdobí samými dobrotami a hezkými říjnovými věcmi. Například tam můžeš vidět lísky, oříšky, šišky, jeřabiny, ale taky džem z horkých šípků anebo sušená jablíčka. Těm se říká křížaly. Na hostinu se vždycky všechna zvířátka těší. Ale nebylo tomu tak vždycky.
Pokračovat ve čtení →
Existuje dům, ve kterém žijí jen pejsci. Lidé se tam o ně chodí starat. Dávají jim najíst, ošetřují je a hladí. Bydlí tam pejsci, kteří nemají svého pána. Jsou opuštění. Aby se nemuseli potulovat, žijí právě v takovém útulku, kde je o ně postaráno. Občas do psího domu někdo zajde, vybere si opuštěného pejska a vezme si ho domů. Takhle to udělala i Anička a její maminka.
Pokračovat ve čtení →
Chytrouška se dlouho trápila tím, co se stalo malému prasátku Andulce. No ale copak za to mohla? Copak mohla tušit, že lidé jsou tak neukáznění a nechávají v lese po sobě takový nepořádek? Nemohla se s tím smířit, a tak se rozhodla dát věci do pořádku.
Pokračovat ve čtení →
Vůně ti může hodně připomenout. Když si přičichneš k upečenému koláči, možná si vzpomeneš na nedělní odpoledne u babičky, která tak ráda pekla. Když si přivoníš ke květinám, možná si vzpomeneš na maminku, která si tak ráda dávala květiny do vázy na okno. Různé vůně znamenají různé vzpomínky. O tom se přesvědčila i malá veverka Barka.
Pokračovat ve čtení →
Na červené střeše za vysokým komínem žil kocour Pacík. Měl huňatý stříbrný kožíšek a mlsný jazýček. Pacík nikdy nesnědl žádnou myš, ani ptáčka, ani žádné jiné zvíře. Byl s nimi kamarád. On měl rád jiné laskominy. Chodil si do domečku za svými lidmi na salámky, slaninku a mléko.
Pokračovat ve čtení →
Když obloha zčerná a na nebi se místo slunce objeví měsíc, začíná noc. Když ale měsíc vypadá jako koule, je v úplňku. Říká se, že když je úplněk, dějí se zvláštní věci. Jako by měl měsíc zvláštní moc, kouzelnou. Některým lidem se nechce spát, jiným se zdají obzvlášť živé sny a jsou pak náměsíční a další se budí ze spaní. Dokonce i některá zvířata se chovají jinak. Například vlci vyjí na měsíc a veverky s jezevci si zabedňují své nory, aby jim je neprozářilo silné měsíční světlo.
Pokračovat ve čtení →
Daleko odsud v jedné africké zemi žilo několik zvířat. Všichni žili hezky spolu. Pomáhali si. Byla to jedna velká zvířecí rodina. Vždycky večer se všechna zvířata scházela u jednoho obrovského napajedla. To je takový jakoby menší rybník, kde zvířata pijou a svlažují se. A k tomu si tam vždycky spolu povídají.
Pokračovat ve čtení →
Péťa byl malý kluk, který bydlel v paneláku na okraji města. Byl trochu smutný, protože v paneláku se nikdy nic nedělo a nebyla tam ani žádná zvířátka. V bytě nemohl chovat ani pejska. Jeho nálada se vždy změnila k lepšímu tehdy, když mu maminka oznámila, že jdou na návštěvu k dědečkovi.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na malého pejska Bodříka, který žil na ulici a nikdy nikoho neměl. Jeho domovem byla jen malá krabice od bot. Když se jeden letní den vydal do parku, uslyšel volání o pomoc. Malá kočička byla zaseknutá na vysokém stromě a bála se sejít dolů. A právě pejsek Bodřík malé zrzavé kočičce odvážně pomohl. A dnes se dozvíme, jak tento příběh pokračuje dál.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden krásný slunečný letní den. Dětičky si vesele hrály v parku na hřišti, veverky skákaly z větve na větvičku a pejsci si vesele hráli na trávě s míčkem. Malý opuštěný pejsek Bodřík se však sám smutně procházel po parku a z dálky sledoval ty šťastné tváře pejsků, kteří měli domov. Tolik toužil být jedním z nich.
Pokračovat ve čtení →
Tak jak nelze chytat vítr v poli, tak by nešlo ani chytit Chytroušku se Šediváčkem. Ti dva výtečníci neměli nikdy a nikde, jak se říká, dlouhé stání. Jejich mladá rozbouřená krev jim totiž nedala nikdy chvilku klidu. Hned byli tam a hned zas jinde, no prostě byli to takoví malí, hraví rošťáci.
Pokračovat ve čtení →