Pohádky o zvířátkách klasické jako O 3 prasátkách, Zvířátka a loupežníci nebo netradiční Jak se štěňátko vydalo do světa, O veverce Leontýnce a další.
V jedné malé české vesničce – jmenovala se Hrusice, se narodilo kotě. Byl to kocour černý od hlavy až k patě. A to není všechno. Tento kocour nebyl jen tak ledajaký. Uměl totiž i mluvit. Bydlel v chaloupce společně s Pepíkem a jeho rodiči. To právě Pepík ho naučil tak krásně mluvit a také chodit po dvou tlapkách.
Pokračovat ve čtení →
Určitě vás, děti, zajímá, co se děje za branami zoologické zahrady, když ji nemůžete navštívit.
Zoologická zahrada byla několik týdnů zavřená. Jedno odpoledne se už zvířátka opravdu nudila. Téměř všechna z nudy pospávala ve svých výbězích. Stýskalo se jim zejména po dětech, těch zvídavých špuntech, kteří je radostně zdravili a ani chvilku neposeděli. Přesně jako opičky.
Pokračovat ve čtení →
Naše Micka – kočka milá, tři koťátka z jara měla. To první byla kočička. Protože se narodila večer, dostala jméno Večerka. Druhé kotě přišlo na svět k ránu, když sluníčko otevíralo ke dni bránu. Kocourek to byl a dostal jméno Emil. Poslední kočička se narodila, když právě dvanáctá hodina na věži bila. Poledne na věži právě zvoní, tudíž jméno Polednička kočičce zvolili.
Pokračovat ve čtení →
Byl krásný letní večer, hvězdy svítily jako bílé perly na černém závoji a vzduch voněl sedmero vůněmi. V lesním mechovém koberci, u paty kmene vysokého smrku, z malého kruhového otvoru, šikovně zakrytého smrkovou větvičkou, vycházely divné zvuky. Nejdříve to bylo šeptání a šustění, pak brblání a hartusení, a nakonec chrápání, jakoby tam pod zemí spal nějaký dřevorubec. A taky že ano.
Pokračovat ve čtení →
O tom, jak skřítek Vítek s kamarády, zajíčkem Michalem a strakou Milenou, podnikli výlet k rybníku.
Pokračovat ve čtení →
Sluníčko zalechtalo skřítka Vítka pod nosem a Vítek se překvapeně rozhlédl kolem sebe.
„Kdepak to jsem,“ blesklo mu hlavou, ale to už se mu vybavily příhody z předešlého dne, a tak se zavrtěl v seně a rozhlédl se, kde je zajíček Michal.
Pokračovat ve čtení →
Když si Vítek s kamarády po náročném dopoledním závodu o Stříbřenku odpočinuli a všichni spáči se probudili, bylo pozdní odpoledne, skoro podvečer, a tak zahájili přípravy k večernímu „sezení“, na které se už zase všichni velmi těšili. A když se sluníčko přiblížilo ke koruně vrby, začali se opět scházet všichni od rybníka.
Pokračovat ve čtení →
Druhý den ráno, po podvečerním přátelském sezení, se Vítek s přáteli začal naši chystat na zpáteční cestu. A protože to nebyli nároční cestovatelé, byli za chvilku připraveni. Vítek dostal od žabek na cestu do batůžku pár sladkých stébel z rákosu, strace Mileně do něj vzal její poklady, staniolovou lodičku a perlu Stříbřenku, aby ji náhodou po cestě neztratila. A byli připraveni.
Pokračovat ve čtení →
Vítek si původně stavěl svoji malou jeskyňku jenom pro sebe, ale protože zima je dlouhá rozhodl se, že se o ni podělí se svým kamarádem jezevcem Šmejdou, který přišel o svůj domov, když blízko něj začali dřevorubci kácet dříví.
Pokračovat ve čtení →
O tom, jak se Vítek s jezevcem Šmejdou chystali na zimu.
Pokračovat ve čtení →
O tom, že na Vánoce nemá být nikdo sám.
Pokračovat ve čtení →
O tom, že všichni si mají v neštěstí pomáhat
Pokračovat ve čtení →
O tom, jak dlouhá zima trápí zvířátka i Vítka a jak jim Sýkorovic Mařenka pomůže.
Pokračovat ve čtení →
O tom jak všichni společně uvítali jarní sluníčko a jak se radovali, že dlouhá zima už končí.
Pokračovat ve čtení →
O tom, jak jarní sluníčko hřeje a velikonoce nadělují.
Pokračovat ve čtení →