Jak se z žabáka Kuby stala princezna Kristýna

Jak se z žabáka Kuby stala princezna Kristýna

Znáte ty pohádky o princích a princeznách zakletých v žábu? My děti víme, že i v našem nepohádkovém světě se občas nějaká taková žába najde. Ale copak nám rodiče dovolí to vyzkoušet a nějakou žábu políbit? Když s maminkou nebo tatínkem venku na žabku narazíte, tak se rozplývají: „Jé, žabka, honem, pojď se podívat.“ A když ji chcete chytit, tak hned: „Fuj, nesahej na ni.“ Prý jsou blé a některé ještě k tomu jedovaté. Vypadá to, že žáby v našem světě jsou prostě odsouzeny být žábami navěky. Jiné je to však ve světě hraček. I v něm totiž můžete na zakleté zvířátko narazit, jen ne tak často.

Pokračovat ve čtení →

Mušle a její perla

Pohádka pro děti Mušle a její perla

V hlubokém oceánu, až úplně na dně, rostly nádherné korály. Byly to takové různobarevné rostliny. Některé byly větší, některé menší. Měly červenou, žlutou, zelenou i oranžovou barvu. Ve vodě se různě vlnily. Podle toho, kam zrovna tekl proud. Tyto korály byly domovem pro některé malé rybičky. Ale taky pro mnoho mušlí. I mušle se ukrývaly se v korálech před různými rybáři a potápěči. Schovávaly se tam, protože pečovaly o něco vzácného. Každá mušle měla v sobě krásnou perlu. Bílou jako sníh.

Pokračovat ve čtení →

Kde je začátek duhy

Pohádka pro děti Kde je začátek duhy

Po zimě přichází jaro. Tráva začíná zelenat. Na loukách raší pestrobarevné květiny. Zvířata se probouzejí ze zimního spánku. Houfy ptáčků přilétávají zpátky k nám do teplých krajin. Sluníčko konečně hřeje a je všude tepleji. Někdy naši zem zavlaží nečekaný teplý jarní déšť. Když prší, a přitom svítí slunce, na nebi se objeví něco nádherného a barevného. Víš co? Správně, je to duha. Nikdo nikdy neviděl její začátek ani konec. Nikdo neví, jak tady vznikla. Já znám ale příběh jedné holčičky, která našla kouzlo duhy.

Pokračovat ve čtení →

Malířka Lubinka

Pohádka pro děti Malířka Lubinka

U velkého jezera na úplné samotě stála krásná chaloupka. Byla jiná než ostatní. Každá její zeď byla namalovaná. Zcela neobyčejnou barvou. Kolem dveří měla namalované barevné květiny, kolem oken berušky, na zdech měla namalované koníky v klusu a na střeše? Jako by jí kvetly tam stromy. Všechny obrázky vypadaly jako živé. Celá chaloupka byla jako z pohádky. Kdo ale v takovém krásném domečku bydlel? Žila v něm malířka Lubinka.

Pokračovat ve čtení →

Lenivá Moly

Pohádka pro děti Lenivá Moly

V zeleném údolí stálo malé stavení. Byl to domeček s bílými okny a balkónem plných květin. Žila v něm Moly. Byla to hodná, ale moc lenivá holčička. Její kudrnaté vlásky byly věčně zacuchané, protože byla líná se česat. Tvářičky měla umazané, protože se jí nechtělo se umývat. Nikdy si neuklidila svou světničku. Nikdy mamince s ničím nepomohla. Prostě se jí nechtělo. Byla tak moc líná.

Pokračovat ve čtení →

O pavoukovi, kterého se každý jenom bál

Pohádka pro děti - O pavoukovi, kterého se každý jenom bál

Byl jednou jeden pavouk, jmenoval se Tonda, a toho pavoučka nikdo neměl rád. Každý ho jen pronásledoval koštětem nebo pánvičkou, každý ho vyháněl a vyhazoval ven, ať už přišel kamkoli. A přitom si pavouk Tonda chtěl jen uplést pavučinu někde v tichém vlhkém koutku místnosti a ulovit si pár dobrých mušek ke snídani. Každý jeho den byl skoro stejný. Prolezl několika zdmi, potrubím a našel nový obývák nebo pokojíček, zkusil se uhnízdit někde v růžku, kde si ho nikdo nevšimne, a za chvíli už ho zase hnali ven, sotva že stačil utéct, aby ho někdo nezašlápl.

Pokračovat ve čtení →

Kdo to houká?

Pohádka na dobrou noc - Kdo to houká

Každý večer před usnutím Anička, holčička z chaloupky v lese, natahovala uši, aby zaslechla co nejvíc zvuků z venčí. V postýlce se nebála, ale ven by za tmy nešla ani za nic. Vždycky když vyšel měsíc totiž slýchala otevřeným oknem podivné houkání. Znala pohádky o hejkalech a jiných strašidlech a představovala si hrůzostrašné noční příšery, které běhají po lese a houkáním straší lidi, kteří by se snad odvážili zůstat venku po setmění.

Pokračovat ve čtení →

O štěňátku s jedním ouškem

Pohádka pro děti - O štěňátku s jedním ouškem

Psal se krásný letní den a na zahradě rodiny Novákových na svět vykouklo 5 roztomilých štěňátek. Jedno štěňátko bylo bílé, druhé černé, třetí hnědé, čtvrté bylo hnědé s bílým ocáskem a poslední štěňátko bylo ze všech pejsků nejvýraznější-nemělo jedno ouško. Jak šel čas, štěňátka rostla, hrála si, mazlila se, ale ouško stále ne a ne narůst.

Pokračovat ve čtení →