Už byl konec února a zima pomalu končila. Přesto se ráno na trávě objevoval mráz a na chodnících zmrzlé kaluže. Na stromech žádné listí a tráva beze stopy čerstvé zeleně. Jaro se zatím nechystalo přijít, pořádný sníh nikde, zato mrazíky zdobily přírodu kolem. Pod okny na parapetech se občas objevil rampouch a na okenních tabulích zmrzlé obrysy mrazu. Vypadalo to nádherně. Krásné mrazivé obrázky na okně jako z pohádky. Kdopak je maloval? Kdo to ukrýval trávu pod zmrzlou peřinku? Byl to skřítek Zmrzlík.
Pokračovat ve čtení →Zimní pohádky
Vláček Siláček a sníh
Vláček Siláček byl nákladní vlak. Měl několik vagónů a v nich vozil uhlí a dřevo. Rozvážel to po celém městě. Byla to důležitá práce, protože v zimě uhlí a dřevo lidi potřebovali, aby si mohli zatopit a zahřát se. Vláček Siláček byl silný vlak. Uvezl hodně velký náklad. I když měl úplně plné vagóny, uháněl po kolejích jako vítr. Nikdy se ničeho nezalekl ani nezpomalil. Až na jedno odpoledne, kdy se vláček Siláček ve městě neobjevil.
Jak Karinka potkala vránu
Existují ptáci, kteří mají rádi zimu. Přilétávají vždy, když nasněží. Vůbec je sníh nestudí. Už jsi je určitě viděl. Jsou to vrány. Jednou v zimě přiletěly i do naší vesnice.
Pokračovat ve čtení →Kouzelná babička
Byla jednou jedna chaloupka a v té žila milá, ale chudá rodina. Máma, táta a jejich tři děti – sestřička a dva bráškové. Bylo krátce před Vánoci a rodina neměla žádný peníz ani na vánoční večeři.
Pokračovat ve čtení →Příběh o třech Králích a ztraceném pejskovi
Za sedmero horami, za sedmero lesy, za sedmero loukami byli tři králové: Kašpar, Melichar a Baltazar. Tři králové se vydali na dlouhou cestu, aby obdarovali právě narozené dítě. Putovali lesy, poli a pouštěmi a každou chvíli pohlédli na oblohu, kde byla jasně vidět betlémská hvězda. Její záře byla úžasná a ukazovala králům směr, kterým se měli vydat.
Pokračovat ve čtení →Jak si děti přály zimu
A bylo po prázdninách. Volno v zimě uteklo jak voda a děti už zase musely do školy. Pořád se ale ještě těšily na odpolední dovádění ve sněhu. V lavicích nemohly usedět, jak moc se těšily na kopec. To ale ještě netušily, co je čeká.
Pokračovat ve čtení →Tisíc slz
Byl jednou jeden krásný mladík, který žil v hlubokém lese na horách se svou matkou, jež byla čarodějnice. Nedaleko v chaloupce žila dívka, krásná, s tváří bílou jako sníh a rty rudými jako růže. Nepocházela z bohaté rodiny, ale měla zlaté srdce. Každé ráno chodila ke studni pro vodu, kde potkávala Tomáše, který jí vždy pomáhal s těžkými vědry a vždy ji rozesmál, když měla těžký den. Oba si byli každý den jistí, že jejich srdce bijí jedno pro druhé. Jednoho dne však Katka čekala na Tomáše u studny jako každé ráno, ale Tomáš nebyl k nalezení.
Pokračovat ve čtení →O ztracené vločce
Taková sněhová vločka, ta má spoustu kamarádů. Ani byste nedovedli spočítat, kolik jich vlastně je. Jejími nejbližšími přítelkyněmi jsou ty vločky, které se vysypaly ze stejného mraku. Společně se drží pospolu celou cestu až na zem a i na zemi pak v závěji sněhu leží vedle sebe. Když jsou vločky spolu, jsou šťastné a spokojeně odpočívají na zemi, na střechách nebo stromech tak dlouho, jak jim to sluníčko dovolí.
Pokračovat ve čtení →Hledání první vánoční hvězdy
Existuje den v roce, na který se každý těší. V tento den jsme k sobě obzvlášť laskaví, dáváme si dárky a jíme tradiční vánoční jídla. Už víte, který je den? Ano, je Štědrý den!
Pokračovat ve čtení →Dráček Darebáček
Daleko odsud existuje pohádková říše. Je celá bílá, pokrytá sněhem. Všude, kam oko dohlédne, třpytí se sněhově bílá peřina. V téhle krajině žijí zimní draci. Jsou obrovští. Létají tiše a pozorují všechno kolem. Pomáhají lidem a pohádkovým bytostem, které tam žijí, aby jim bylo teplo. Jejich nejčastějším úkolem je rozdělat oheň. V pohádkové zimní říši je oheň jediné, co může zahřát, proto je moc důležité, aby s tím draci pomáhali. Stačí, aby foukli trochu svého ohnivého dechu na kousek dřeva, a oheň zaplápolá.
Pokračovat ve čtení →O zachráněné rolničce
Byl jednou jeden sněhuláček. Byl to moc hezký a radostný sněhulák, který měl všechno rád. Pusu měl vyskládanou do širokého úsměvu z malých černých uhlíků. Na každého, kdo prošel kolem, se usmíval. Děti si kolem něj venku hrály a blížily se Vánoce. Všichni se už moc těšili, jak se večer rozzáří rozsvícený stromeček. Ale nejen na to. Těšili se na uzobávání cukroví, které společně několik posledních dní doma pekli a zdobili. Taky se moc těšili na prázdniny, na koulování ve sněhu, na hraní si dlouho do večera, na ponocování. Prostě byli šťastní.
Pokračovat ve čtení →Vánoce výra Jonatána
Sovy to v zimě vůbec nemají lehké. Myslíte si, že jen spí nebo odpočívají v teple své dutiny ve stromě? To se tedy pletete. Ano, přes den sice sovu v lese nepotkáte, vylétá až za soumraku, ale to se pak opravdu má co ohánět. Musí nastražit sluch i svůj výborný zrak a neslyšně poletovat po lese.
Pokračovat ve čtení →Vánoční anděl
Byl to den před Štědrým večerem, venku se třpytila bílá sněhová přikrývka. V ulicích bylo cítit příjemnou vůni jídla a vánočních perníků, děti si stavěly sněhuláky a lidé si zpívali vánoční koledy. Jindrovi zářila očka při pohledu na velký vánoční stromek na náměstí, ale hned posmutněl, protože si vzpomněl, že doma toho letos na Vánoce moc mít nebudou. Neměli by ani do čeho zakousnout, kdyby se starý pekař na konci ulice nad chlapcem a jeho maminkou neslitoval. Vracel se od něj domů a v plátěné tašce nesl teplý bochník chleba a vajíčka, které mu pekař dal. Od té doby, co Jindrův otec před pár lety zemřel, to rodina neměla jednoduché. Navíc také jeho maminka těžce onemocněla.
Pokračovat ve čtení →O sněhulákovi
Tak jsme se dočkali a přišlo to ráno, kdy nemusíme jít do školy. Žádné domácí úkoly, jen čas trávený přípravami na Vánoce. Pečení, úklid a zdobení našeho domu je povinností každé domácnosti. Nicméně jednu věc děláme nejraději. Stavění sněhuláka. Ráno otevřeme svá očka, dáme si rychlou snídani a hurá ven do sněhu.
Pokračovat ve čtení →Sněhová paní
Byli jednou tři bratři a ti se vydali do lesa. Venku už se mělo schylovat k mrazu, ale nic se nedělo. Děti nedočkavě čekaly na první sníh, zvířátka se chtěla uchýlit k zimnímu spánku. Ale jak to měla udělat, když venku po zimě ani stopy? A tak se rozhodli, že někdo musí najít Sněhovou paní a zjistit, proč se letos zpozdila. A protože tito bratři byli nebojácní a milovali dobrodružství, tak to byli právě oni, kteří se vydali na cestu.
Pokračovat ve čtení →