Znáte ten příběh o svatém Martinovi, který jezdil na bílém koni a pomáhal chudým? Dokonce si uříznul kus svého pláště, aby se měl žebrák do čeho zahalit před zimou. Tahle pohádka je trochu jiná, a přece podobná, protože nejen lidé potřebují občas naši pomoc.
Pokračovat ve čtení →
Příběh, o kterém ti budu vyprávět, se stal v noci. Na nebi se objevil paprsek měsíce, hvězdy se třpytily jako kapky rosy na černém plátně a zem se naopak přikryla jasně bílou pokrývkou sněhu. Všechny děti už hezky spaly ve svých postýlkách. Jen jeden klouček koukal z okna. Hnědé vlásky měl rozcuchané, pyžámko na sobě pomačkané, a i když už bylo dost pozdě, oči měl dokořán. Hleděl upřeně na nebe a čekal.
Pokračovat ve čtení →
Byl únor. Ráno se ještě objevovaly mrazíky a sem tam spadlo pár vloček sněhu. Na kopcích se držel bílý sněhový koberec a na rybnících se třpytil led. U jednoho rybníka stála mohutná vrba. A na té vrbě seděl každý den vodník Česílko. Nosil teplý zelený kabátek, červenou čepici a zpod ní mu trčely brčálově zelené vlasy. Vodník každý den seděl na vrbě u rybníka a dával pozor na své kamarády kapříky a sumce, kteří v rybníku bydleli.
Pokračovat ve čtení →
Víte o tom, že Zima měla dceru? Ta dcera se jmenovala Fujavice. Byla to krásná holka s bílou pokožkou a dlouhými bílými vlasy. Oblečené měla dlouhé šaty poseté vločkami. Když jí máma přikázala, vylezla Fujavice z postele a spustila se dolů na zem, kde tančila mezi oblaky. Sněhové vločky jí vyskakovaly ze šatů a padaly na zem a na lidi. Čím tančila Fujavice rychleji, tím byl silnější vítr a tím padalo více vloček.
Pokračovat ve čtení →
V pátek si chlapci o přestávce povídali o tom, co budou dělat o víkendu. Jeden se chystá do kina, druhý půjde bruslit, třetí jede na výlet. „A ty děláš o víkendu co?“ zeptali se chlapci Robina. Robin se zamyslel a váhal s odpovědí.
Pokračovat ve čtení →
Katka byla milá, zlatá holčička, která nosila mašličky a pěkné sukýnky. Ráda zpívala a pěkně malovala. Jednoho dne v lednu překvapila své spolužáky, když na otázku paní učitelky, co by chtěla v životě zažít, odpověděla: „Já bych se alespoň jednou chtěla svézt na traktoru, který odhrnuje sníh.“
Pokračovat ve čtení →
V zemi pohádkové a kouzelné žilo hodně čertíků. Bydleli pěkně pod zemí ve svém doupěti. Hezky v teple. Byli to hodní čerti. Udržovali na zemi pořádek a pod zemí ohýnek. Když byl někdo nespravedlivý nebo zlý, vzali si ho na nějakou dobu do doupěte, aby tam pracoval. Ale když byl někdo hodný, svými kouzly mu pomáhali.
Pokračovat ve čtení →
Bylo šestého ledna. Andělka se skřítkem seděli u snídaně a jedli buchtu. Než si z ní ukrojili, měla tvar kruhu jako královská koruna.
Pokračovat ve čtení →
Lucka a Jakub dostali na Vánoce štěně. Malé, milé, zlaté, všichni se z něj radovali, všichni ho obskakovali, kupovali mu hračky, nosili mu dobrůtky, mazlili se s ním. Všechno bylo super, nikdo z rodiny nepočítal, že by mohly být se štěňátkem nějaké velké problémy. Společně se po Vánocích těšili i na Silvestra.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 24. z 24
Konečně se ozvalo zacinkání zvonečku. Andělka se skřítkem radostně a plní očekávání spěchali ke stromečku. Ten zářil světýlky do tmy obýváku a vrhal stíny na úhledně zabalené krabice a balíčky poskládané na zemi.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 23. z 24
Když se na obloze objevila první hvězda, Andělka s rodinou a skřítkem usedla ke stolu. Měli výbornou polévku, řízky a bramborový salát a tatínek smaženého kapra, toho on tuze rád.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 22. z 24
Večer pomáhala Andělka vánočně prostírat stůl.
„A ještě šupinku,“ připomněla maminka a podala Andělce několik rybích šupinek.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 21. z 24
„Ještě než bude večeře, rozkrojíme jablíčko,“ řekla maminka a přinesla na stůl prkýnko s jablíčkem.
„Cože? K večeři bude jenom jablko?“ polekal se skřítek.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 20. z 24
„Štědrý den je den plný kouzel a zázraků,“ vysvětlovala Andělka skřítkovi, když spolu sledovali, jak si tatínek chystá lití olova. „Lidé věřili, že se tento den dá zjistit, jaký bude další rok. Jako jestli budou mít štěstí, jestli budou zdraví a tak.“
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 19. z 24
Na Štědrý den myslíme také na naše zvířata. Dříve jim hospodáři dávali také dobroty, aby i jejich zvířata měla hezký Štědrý den. Proto i Andělka obcházela venku všechna, která mohla. Ptáčkům dosypala do krmítka slunečnici, králíkům u babičky nadělila mrkvičku a kocourovi jeho oblíbené jídlo. Donesla i za plot talíř masa pro toulavé kočičky, které v zimě spolu s babičkou přikrmovaly.
Pokračovat ve čtení →