Polednice

Polednice je jednou z nejznámějších strašidelných postav českého folklóru. V lidové slovesnosti se objevuje jako bytost, která přichází v poledne, aby potrestala nehodné nebo neposlušné děti. Nejčastěji se popisuje jako stará žena nebo přízrak zahalený v černém hábitu, s výrazným a hrozivým vzhledem, někdy držící pytel, do kterého údajně strká děti, aby je odnesla pryč.

V minulosti sloužil příběh o polednici především jako prostředek k výchově dětí. Rodiče varovali své potomky, aby se v pravé poledne nepohybovali venku nebo aby nezlobili, jinak si pro ně přijde polednice. Polednice tak měla nejen strašit děti, ale i upozorňovat na nebezpečí horkého poledního slunce, které mohlo způsobit úpal nebo vyčerpání.

Nejznámější literární zpracování polednice najdeme ve sbírce balad „Kytice“ od Karla Jaromíra Erbena. Balada Polednice vypráví příběh matky, která ve vzteku a zoufalství kvůli neposednému dítěti přivolá polednici. Když polednice skutečně přijde, matka se dítěte bojí o to víc a pevně ho k sobě přitiskne, až ho nešťastnou náhodou udusí. Tato balada je silným příběhem o lidských emocích, strachu a neúmyslných následcích unáhlených činů.