Haló, haló, škola volá! Děti, nebojte se, v našich pohádkových lavicích se učíme rádi. Všechny děti (a nejenom děti) zažívají ve školních lavicích ta pravá studijní dobrodružství. Přijďte za námi do vyučování, určitě se s námi něčemu zajímavému přiučíte.
Barborka byla velmi šikovná holčička. Ze všeho nejraději pomáhala mamince v kuchyni. Když se zrovna neučila, nehrála si na zahradě či v pokojíčku, našli jste ji právě v kuchyni u maminky. Tam spolu vařily a pekly všelijaké dobroty. Až vyroste, toužila být Barborka pekařkou.
Pokračovat ve čtení →
Malá Nelka byla zvědavá a hravá holčička. No nesnášela uklízení! Její pokojíček byl vždy plný hraček, které ležely všude možně, jen ne odložené v krabicích či na poličkách. Maminka se snažila, jak mohla, ale malá plavovlasá holčička ne a ne si uklidit své hračky v pokojíčku.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na čestného krále Cypriána, který byl svou laskavostí a dobrotivostí znám po celém širém okolí. Své království řídil mladý král férově a o svůj lid se vždy s láskou a pokorou postaral.
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo, za horami a dolinami žil ve velkém hradě jeden král. Jmenoval se Cyprián. Byl to dobrotivý a čestný král. Sice byl ještě velmi mladý král, protože jeho otec zemřel v boji, ale za to byl velmi zodpovědný. Mladý král Cyprián měl velké království a kopec bohatství, ale nejen to, nejdůležitější pro krále bylo to, že se jeho lid měl dobře. Jeho lid mu za to nosil všelijaké dary, které vyrobil, a velebil ho za jeho štědrost a laskavost. Vždy každému pomohl.
Pokračovat ve čtení →
Děti, určitě si vzpomínáte na mladého obuvníka Matouše, který žil ve vesničce pod zámkem. Pracoval jako obuvník, tak jako jeho celá rodina, i když on sám toužil být statečným rytířem na zámku, který bude chránit krále a jeho krásnou dceru, princeznu Elišku.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno žil jeden mladý muž jménem Matouš, který pracoval jako švec. Bylo to úctyhodné řemeslo a v jejich rodině byl obuvníkem každý. Tak jako jeho otec, tak i mladý Matouš si tohoto povolání vážil a tvrdě pracoval. Matouš byl kluk s dobrým srdcem, i když jeho otec byl na něj velmi přísný a mnohokrát musel pracovat tvrdě do noci. Jejich obuvnictví bylo proto po okolí vyhlášené, ač dukátů nazbyt neměli.
Pokračovat ve čtení →
Dávno, pradávno v zemi, kde se dávné příběhy stávaly skutečností a kouzla nebyla jen v pohádkách, rozkvétala jedna krásná bílá růže v tajemné zahradě za malou vesnicí. A růže to vskutku nebyla obyčejná. Byla kouzelná. Do zahrady za vesnicí však už dávno nikdo nevkročil. Růže jen čekala a čekala, kdo si její tajemnou moc zaslouží.
Pokračovat ve čtení →
Když se už blíží konec školního roku, sluníčko vesele hřeje na obloze a všechny známky jsou již zaokrouhlené, znamená to jen jediné. Blíží se velké letní prázdniny! Tak jako každé dítě, tak i malý Jirka se těšil na prázdniny, které už byly za rohem.
Pokračovat ve čtení →
Každý rok se střídají čtyři nádherné roční období, avšak každé je jiné. Každé období nás okouzlí svými kouzly na tři měsíce a poté se uloží k spánku. Každý rok se však budí, aby nám ukázalo svá kouzla, kterými promění naši zemi v něco neuvěřitelného. A my máme právě kouzelné léto.
Pohádka k přečtení je přístupná pouze pro registrované uživatele.
Registrujte se », podpořte tak Pohádkozem a získejte přístup na web bez reklam.
Bylo ráno, další školní den u rodiny zubatých strašidel. Bubík jako vždycky nechtěl vstávat. Zamáčknul nos budíku s klaunem, otočil se na druhý bok a usnul.
Pokračovat ve čtení →
Jako každý rok se blížil velmi speciální den. Nebyl to obyčejný den. Byl to Den matek, který se slaví druhou květnovou neděli! A malá Terezka ani za nic nevěděla, čím překvapí svoji maminku letos. Minulý rok s tatínkem vyrobili papírové růžičky. Ale to už není ono… říkala si malá tmavovlasá holčička. Musí vyrobit něco sama a musí to být speciální, už je přece velká prvňačka!
Pokračovat ve čtení →
Byli tři bratři, kteří dostali od svého otce úkol. Jak se tak bratři vydali ze zámku a cválali hustým lesem, přepadla je strašná bouře. Schovali se pod husté stromy a čekali, až ta bouře skončí. Čekali, vtipkovali a povídali si, co asi jen může být v té truhle, ke které je otec poslal.
Pokračovat ve čtení →
Byli jednou tři bratři, princové, kteří žili se svým otcem na zámku. Každý byl však jiný a moc si spolu nerozuměli. A právě to krále, jejich otce, velmi trápilo. První bratr, nejstarší princ Adam, byl velmi statečný a chrabrý, vyhrával jednu bitvu za druhou a ničeho se nebál. Druhý bratr byl princ Matěj, ten však nepoužíval sílu jako jeho bratr Adam, ale rozum.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno byl jeden tmavý borový les, který byl však lidmi už dávno zapomenut. Hluboko v tomto lese se nacházelo krásné průzračné jezírko. Vždy když na obloze vyšel sněhobílý měsíc a sovy začaly houkat na dobrou noc, u jezírka začali tancovat malí kouzelní elfové. Uši měli špičaté, na hlavách měli malé korunky z květin a na sobě měli oblek z listů.
Pokračovat ve čtení →
Oslík Šedák, který se všeho bál, žil na velké farmě, kde si ho všichni dobírali, protože byl moc maličký! Jednoho večera přišla velká bouře a když velký blesk udeřil blízko farmy, Šedák splašeně utekl do lesa a schoval se do jeskyně, kde přečkal bouři. Dalšího rána přemýšlel, jestli se vrátí na farmu. Jak tak přemýšlel, spatřil koníka, který táhl velký kočár. Koník nešťastně uklouzl a zlomil si nohu!
Pokračovat ve čtení →