Víly – jsou krásné, umí kouzlit, některé mají dokonce křídla a je jich mnoho druhů. Pohádky o vílách vás vezmou k vílám květin, vílám, které tančí při měsíčku na louce, i ke zlým vílám, které jako sudičky předpovídají osud princům a princeznám. Stačí si vybrat některou z vílích pohádek, které jsme pro vás vykouzlili.
Na statku v odlehlém koutě jednoho malého království žila krásná dívka. Její šaty byly sice potrhané a tváře ušmudlané, ale ani to nezakrylo její půvab. Byla také velmi hodná a skromná. Na statku dělala tu nejtěžší práci a zřídka měla chvíli pro sebe. Nikdo jí neřekl jinak než Popelka. Spolu s ní žily na statku i její macecha a dvě nevlastní sestry. Všechny tři však byly na Popelku velmi zlé a musela od nich snášet různé ústrky.
Pokračovat ve čtení →
V zemi pohádkové a kouzelné žilo hodně čertíků. Bydleli pěkně pod zemí ve svém doupěti. Hezky v teple. Byli to hodní čerti. Udržovali na zemi pořádek a pod zemí ohýnek. Když byl někdo nespravedlivý nebo zlý, vzali si ho na nějakou dobu do doupěte, aby tam pracoval. Ale když byl někdo hodný, svými kouzly mu pomáhali.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden les, i když on to nebyl jen tak obyčejný les – byl kouzelný. Žila v něm zvířátka spolu s dobrou vílou. Dobrá víla Linda dohlížela na les a na zvířátka v něm. Ale jednou se do lesa dostal neznámý muž. Byl to zlý kouzelník Cyprián. Chtěl získat Lindina kouzla. Linda se proto musela skrýt!
Pokračovat ve čtení →
Za horami, za dolinami, uprostřed kouzelného lesa plného borovic se tyčila malá věž. A vysoko ve věži žila krásná princezna Jasmína. Nebyla to však ledajaká princezna. Byla zakletá.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden malý chlapeček, který se jmenoval Kristián. Blonďatý chlapeček nejvíc na světě miloval pohádky, nejvíc však ty, které mu každý večer před spaním vyprávěla jeho maminka. Kristiánek poslušně ležel večer ve své postýlce, přikrytý až po uši teplou peřinkou a poslouchal kouzelný příběh na dobrou noc, který mu vyprávěla jeho maminka.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na krásnou princeznu Auroru, která žila na hradě spolu se svým otcem, mocným a pyšným králem Ohrnosem. Princezna však viděla ve svém otci i to dobré a velmi chtěla otevřít jeho zamrzlé srdce. Věděla, že to musí změnit, nechtěla přece, aby se ho všichni na hradě báli.
Pokračovat ve čtení →
Za horami dolinami se tyčil velký hrad. Na velkém hradě vládl mocný starý král Ohrnos, který tam žil se svojí krásnou dcerou Aurorou. A právě toto zvláštní jméno krále hodně vystihovalo. Král byl velmi mocný, namyšlený a vždy chodil s nosem nahoru, inu nad všemi se povyšoval a ohrnoval nos.
Pokračovat ve čtení →
V malém domku blízko lesa žil se svými rodiči malý chlapec. Jmenoval se Daniel. Hnědé vlasy měl na hlavě jak vrabčí hnízdo a oči korálově modré. Věčně odřená kolena. Stále vymýšlel nějaká dobrodružství. Kolem svého domku měl pěknou zahrádku plnou zeleniny. Pomáhal mamince se o ni starat, okopával záhonky, zaléval rostlinky a trhal plevel.
Pokračovat ve čtení →
Hluboko v lese, až tam, kde stromy tak hustě rostou, že dělají černočernou tmu, je malý rybník. Jeho hladina se jen občas zatřpytí ve svitu měsíce. Kolem něj je tma. Nikdo z lidí k němu nechodí. Každý večer se u něj ale objevují víly. Tančí kolem něj, jemně si namáčí své bosé nohy a jejich slabounký chichotavý hlásek se rozléhá po celém lese, jako by se vznášel po větru.
Pokračovat ve čtení →
Večer, když už všichni spí, vylétávají ze svých úkrytů malinké víly a navštěvují naše domovy. Vyhledávají dětské pokojíčky a proklouzávají přes okno až k dětem. Najdou malou skulinku a vklouznou pod polštář. Hledají, jestli tam není nějaký vytržený zub. Ne vždy je to ale pro vílu jednoduché. Ne vždy zoubek vezme s sebou. Někdy to prostě nejde, tak jak tomu bylo nedávno v noci.
Pokračovat ve čtení →
Na úplném konci města, až tam, kde už začínají lesy a pole, stojí menší dům. V něm bydlí holčička Viktorie. Chodí do druhé třídy, prostě velká holka. Blonďaté vlásky se jí na sluníčku vždycky krásné třpytí a v jejích nebesky modrých očích probleskují kouzelné jiskry.
Pokračovat ve čtení →
Za horami, dolinami žila duhová víla Bella. Krásná víla však nebyla obyčejnou vílou, svými kouzly se starala o to, aby po celém světě vznikaly krásné barevné duhy. Matka příroda pověřila Bellu právě tímto důležitým úkolem.
Pokračovat ve čtení →
Byla nebyla jednou jedna louka plná krásných kvítků. A pod jedním takovým růžovým kvítkem žila překrásná víla Amélie. Tato víla měla krásně růžová křidélka ve tvaru motýla, proto jí často její kamarádky víly říkaly „Motýlka“.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno byla dlouhá a krutá zima. Zimní víla čarovala rampouchy, sněhové vločky a studený vítr. Jaro už ale dávno mělo být. Zvířátka vykukovala ze svých skrýší a divila se, že zima pořád nekončí. To sledoval i ptáček, kterého děti celou zimu poctivě krmily. Měl je za to moc rád. Ptáček vyletěl z hnízda, aby dětem jarně zazpíval, ale písnička mu zmrzla u zobáčku. Její první tóny ale přece jen stačily k tomu, aby probudily jarní vílu.
Pokračovat ve čtení →
Určitě si pamatujete příběh o kudrnaté holčičce Mii, která si nechtěla čistit zoubky. Přesvědčila Miu kouzelná víla, která zavítala v jeden večer do jejího malého pokojíčku? To hned zjistíme! Po návštěvě víly, kterou sice Mia neviděla, protože se jí víla neukázala a už ani neozvala, si řekla, že se změní.
Pokračovat ve čtení →