Skáčou z větve na větev, chroupou oříšky, zažívají dobrodružství v korunách stromů a v zimě můžou použít ocas jako šálu! Možná jsou malé, ale v pohádkách veverky vyřeší velké záhady lesa jako nic. Pohádky o veverkách zrzečkách čtou rádi všichni, protože jsou veselé a milé.
Vláček Siláček byl nákladní vlak. Měl několik vagónů a v nich vozil uhlí a dřevo. Rozvážel to po celém městě. Byla to důležitá práce, protože v zimě uhlí a dřevo lidi potřebovali, aby si mohli zatopit a zahřát se. Vláček Siláček byl silný vlak. Uvezl hodně velký náklad. I když měl úplně plné vagóny, uháněl po kolejích jako vítr. Nikdy se ničeho nezalekl ani nezpomalil. Až na jedno odpoledne, kdy se vláček Siláček ve městě neobjevil.
Kdysi dávno před mnoha a mnoha lety se jeden muž rozhodl, že zasadí strom. Vybral si krásnou louku blízko města, vykopal tam díru a zasadil do ní malý stromek. Staral se o něj a každý den ho chodil kontrolovat. Strom krásně rostl a sílil.
Pokračovat ve čtení →
Vysoko v horách stála krásná dřevěná chaloupka. Nešla skoro vidět, protože byla schovaná za těmi největšími stromy. Bydlela v ní babička Raduška. Často tam ale nebyla sama. Skoro pořád za ní jezdila její vnučka Mařenka. Měla moc ráda prázdniny u babičky, a tak u ní byla častěji než doma. Vlastně tam skoro bydlela. Mařenka byla roztomilé děvčátko s kudrnatými vlásky. Byla odvážná a zvědavá, a tak chtěla všechno vědět a všechno vyzkoušet. U své babičky Radušky zažívala každý den nějaké dobrodružství.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna maličká veverka Vivi, která si spokojeně žila na vysokém stromku v lese. Skákala z větvičky na větvičku a z dálky byste zpozorovali jen huňatý oranžový ocásek. Veverka Vivi si usilovně hledala po lese to, co milovala nejvíc. Chutnaly jí houby, bobule či oříšky, které si poctivě ukládala do díry v kmeni jejího stromu. Tam měla svůj úkryt pěkně vystlaný větvičkami.
Pokračovat ve čtení →
Vůně ti může hodně připomenout. Když si přičichneš k upečenému koláči, možná si vzpomeneš na nedělní odpoledne u babičky, která tak ráda pekla. Když si přivoníš ke květinám, možná si vzpomeneš na maminku, která si tak ráda dávala květiny do vázy na okno. Různé vůně znamenají různé vzpomínky. O tom se přesvědčila i malá veverka Barka.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na hodného medvídka Erika, který rád chodil na ryby a rád pekl medové koláčky. Medvídci přece med milují. Během své cesty na ryby si našel novou kámošku, veverku Ryšku, která se vydala na ryby s ním. Malá veverka Ryška se ho nebála jako ostatní zvířátka v lese. Cítila, že je to hodný medvídek a bylo jí s ním dobře. Jak tak byli na rybách, ulovili spolu zlatou rybku, která medvídkovi řekla, že mu splní jedno přání. A pamatujete si, děti, jeho přání?
Pokračovat ve čtení →
V jedné chaloupce v lese žil medvídek Erik, který miloval nejen med, ale jeho největším koníčkem bylo chození na ryby. Byla to jeho velká záliba. Každou sobotu si proto připravil svůj kyblík a udici a vydal se na ryby k průzračnému jezírku uprostřed jeho lesa. Sice rybky, co chytil, hned vypustil zpátky, ale bavilo ho zkoušet, jestli se nějaká chytí. Medvídek byl sice velký a mnoho zvířátek se ho bálo, ale byl to velký dobrák s čistým srdíčkem.
Pokračovat ve čtení →
Veverka Verča byla krásná, ale trochu pyšná a líná. Měla krásný, zrzavý kožíšek a uhrančivá kukadla, jako dva korálky. „Konečně budu úplně sama a můžu se celé dny dívat na svůj odraz do studánky, jak jsem krásná,“ říkala si Verča.
Pokračovat ve čtení →
V lese přebývala chamtivá veverka Verunka. Všechny oříšky z širokého okolí si schovávala pod polštář, všechny žaludy chtěla jen pro sebe. Ostatní veverky ji za to velmi neměly rády, protože jim pak pořád kručelo v bříšku a musely pro oříšky až do vedlejšího lesa.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna malá veverka, které všichni kamarádi neřekli jinak než Leontýnka. Byla velmi hbitá a celý den vesele s ostatními veverčaty skotačila po stromech. Byl to krásný život plný bezstarosti a zábavy. Když přišel podzim, všechny veverky začaly sbírat oříšky, kaštany, žaludy a různá semínka, která si ukládaly do zásob do svých úkrytů v dutinách stromů. Leontýnka však s ostatními sbírat nechtěla.
Pokračovat ve čtení →