Bojíte se rádi, nebo máte pro strach uděláno? Pak tu jsou pro vás strašidelné pohádky plné nejrůznějších strašidel i bubáků. Ale nemusíte se bát, všechno dobře dopadne. Jistě nakonec zjistíte, že žádné strašidlo není tak strašlivé, jak se na první pohled může zdát. S některými bývá dokonce legrace.
Na okraji jedné malé vesnice žila ve skromné chaloupce šťastná rodina. Tatínek s maminkou tam vychovávali své dvě děti, Marušku a Josífka. Jednou večer maminka dětem vyprávěla strašidelný příběh o zlobivých dětech, které jejich mamince vzala zlá polednice, protože jí zlobily ve chvíli, kdy měla mnoho práce. Maruška s Josífkem potom spaly neklidně, představa polednice je strašila a každé zakvílení větru za okny pro ně bylo doopravdy děsivé.
Pokračovat ve čtení →
Bylo pozdní odpoledne, když se na návsi pořádal bujarý maškarní bál. Hudba vyhrávala, stoly se prohýbaly pod vahou mís s koláči a dalšími dobrotami. Všichni lidé z okolí byli oděni do barevných kostýmů, které měly připomínat nejrůznější pohádkové bytosti. A nechyběla mezi nimi i strašidla.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno, v daleké zemi, kde vládla dobrota nad zlobou a nenávistí, se jednoho dne objevila stará ošklivá babice s křivými hnáty, v roztrhaných špinavých šatech a s neopracovanou dřevěnou holí.
Pokračovat ve čtení →
Na vršku v malé vesnici, kde stál na kopci malý kostel, žily také děti. Jednoho večera, když se za soumraku vydaly cestou směrem ke kostelu kde právě kostelní zvon odbíjel večerní klekání, potkaly navíc i místní lidi z vesnice, kteří se bavili popíjením dobrého vína v jedné odlehlé vesnické hospůdce.
Pokračovat ve čtení →
Fanynka byla zvláštní holčička. Žila mezi strašidly a ona sama byla malé roztomilé strašidlo. Její zrzavé vlásky byly vždycky úplně rozcuchané, tváře špinavé a oblečení jakoby sešité ze všech možných pestrobarevných kousků oblečení. Na první pohled šlo vidět, že není jako ostatní děti. Jenže Fanynka tak moc toužila mít kamarády mezi normálními dětmi, i když měla maminku strašidlo a tatínka taky. I když chodila i do školy mezi ostatní strašidla, pořád ji lákal ten svět obyčejných dětí, které strašidly nejsou.
Pokračovat ve čtení →
Ela a Nela byly dvě neobyčejné holčičky. Byla to dvojčata. To znamená, že byly sestřičky a narodily se ve stejnou chvíli. Na první pohled si byly neskutečně podobné, ale přitom byly úplně rozdílné. Ela byla odvážná a chtěla vždycky všechno udělat hned. Nela byla rozvážná a dlouho přemýšlela, než udělala první krok. Všechno dělaly společně.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden čert jménem Rufík, který žil spolu s ostatními čerty v pekle hluboko pod zemí a stejně jako ostatní čerti, strašil zlobivé děti. Vždy jim říkal, že když nebudou hodné, odnese je do pekla a bude je strašit napořád. Nosil otrhaný, sazemi zčernalý kabát z ovčí vlny, měl růžky, ocásek a jedno kopýtko. Byl to jednoduše čert jako každý jiný, přesto se však od ostatních lišil.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden skřítek Štrakakal, který u sebe vždy nosil tlustou knihu a hřeben, a kdykoliv potkal nějaké rozcuchané dítě, plácnul ho knihou po zádech a potom ho učesal. A jak ho to učili jeho rodiče, považoval za zlobivé každé dítě, které nebylo učesané.
Pokračovat ve čtení →
Na mýtince stál domeček a v tom domečku žil statný dřevorubec se svou ženou. Měli se moc rádi, avšak byli velmi chudí. Dům se jim rozpadal, děravou střechou dovnitř zatékalo a na jídlo jim moc peněz také nezbývalo.
Pokračovat ve čtení →
Dlouhé zlaté vlasy, na nichž sedí krásný věneček upletený z modrých pomněnek. Kulatý obličej s červenými tvářičkami a sněhově bílé šaty. Tak přesně vypadala právě víla Amálka. Ráda se procházela po paloučku, okolo studánky, anebo po lese. Byla to přece lesní víla.
Pokračovat ve čtení →
Anička se natolik zabrala do hry s panenkami, až skoro zapomněla, že je pozvaná na návštěvu ke své kamarádce Evičce. Naštěstí měla šikovnou maminku, která jí vždy důležité věci připomněla. A tak holčička hned běžela k šatní skříni, aby si vytáhla své oblíbené šaty s puntíky, kterými se chtěla kamarádce pochlubit.
Pokračovat ve čtení →
Na jednom starém hradě žila už několik tisíc let 2 strašidla – bílá paní a bezhlavý rytíř, kterým se narodilo malé strašidýlko, které bylo celé bílé vyjma očí a pusinky. Nebylo ničím výjimečné, tak mu rodiče říkali jednoduše Strašidlo. Domnívali se, že až vyroste, bude velmi strašidelné a pomůže jim se strašením návštěvníků hradu.
Pokračovat ve čtení →
V jednom městě byl obchod se sýry. Prodávali tam sýry kulaté i hranaté, plesnivé i s dírami, všechny druhy, na které si jenom člověk vzpomene. Nebo taky myš. Ty se totiž dozvěděly, že je v podlaze škvíra, a tak chodily každou noc sýry okusovat.
Pokračovat ve čtení →
V jednom lese stál starý strom. V jeho korunách měli svá hnízda ptáci i veverky, u jeho kořenů žily žížaly a všem bylo moc dobře. Strom hlídalo jedno staré strašidlo a staralo se o to, aby se všichni měli dobře.
Pokračovat ve čtení →
V jednom moři žila malá mořská víla. Jako každá mořská víla si ráda hrála s rybkami, trhala mořské řasy a pletla z nich věnečky a závodila s delfíny. Taky ráda sedávala u břehu moře za kamenem a sledovala lidi, kteří se koupali v moři a slunili na pláži.
Pokračovat ve čtení →