Stavění sněhuláků je veliká legrace. A co teprve pohádky o sněhulácích, kdy sněhuláci ožívají? I když na jaře každý sněhulák roztaje, další zimu se k vám zase vrátí. A v pohádkách se k vám mohou studení kamarádi ze sněhu vracet každý den, klidně i v létě.
Když se v kalendáři objevil prosinec, nastala zima. Ručička na teploměru pořád klesala a na okně se tvořily mrazíky. Všechny děti čekaly na první vločky. Nemohly se dočkat, až se budou koulovat, stavět sněhuláky a sjíždět kopce na saních. I Tomášek byl nedočkavý. Byl to malý kluk, kterému začaly zimní prázdniny.
Pokračovat ve čtení →
Na dvoře před panelákem si hrály děti. Vůdcem skupiny byl Petr, který navrhl, aby děti postavily sněhuláky. Spoustu sněhuláků. Alespoň deset. Celé město se na ně bude chodit dívat. Děti souhlasily, a jelikož bylo hodně sněhu, pustily se do stavění.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna holčička jménem Rozárka. Kudrnatá Rozárka žila se svými rodiči a bratříčkem na hrbolatém kopci v domečku u lesa. V jeden chladný prosincový den se Rozárka vydala sáňkovat. Šla sáňkovat dolů z jejich kopce spolu s jejím bratříčkem Samíkem. Honili se ve sněhu, koulovali se, dokonce i závodili, kdo dojede první dolů na sáňkách. Sourozenci si spolu hráli celý den. Ovšem Samík byl vždycky první a lepší.
Pokračovat ve čtení →
Tak jsme se dočkali a přišlo to ráno, kdy nemusíme jít do školy. Žádné domácí úkoly, jen čas trávený přípravami na Vánoce. Pečení, úklid a zdobení našeho domu je povinností každé domácnosti. Nicméně jednu věc děláme nejraději. Stavění sněhuláka. Ráno otevřeme svá očka, dáme si rychlou snídani a hurá ven do sněhu.
Pokračovat ve čtení →
Už dva dny sněžilo a bráškové Vojta a Matěj byli ve škole jako na trní. Nemohli se dočkat, až odpoledne vyběhnou na zahradu a postaví pořádného sněhuláka. Zvonek na konci poslední hodiny ještě dozníval a oni už na sebe ve spěchu soukali čepice a rukavice a utíkali domů.
Pokračovat ve čtení →