„Dorotko, učesej si vlásky,“ povídala maminka rozcuchané hnědovlasé holčičce.
„Mně se nechce, mami. Vždyť si jdeme hrát s holkama ven.“
Pokračovat ve čtení →Hrad Loket – Jak se děti naučily o sebe pečovat
Pohádky o skřítcích
Jak skřítek Všeználek zachránil Zemi
Vesmír je nekonečný. Ani si nejde představit, jak je velký. Je tam plno planet a hvězd, dokonce i mléčná dráha. Spoustu vesmírných těles je neustále v pohybu. Některé planety se pravidelně otáčejí ve stejném směru. I naše planeta Země se pohybuje. Otáčí se kolem Slunce a kolem své osy. Díky tomu máme noc, den a čtyři roční období. Jednou se ale stalo něco děsivého. Země se zastavila.
Pokračovat ve čtení →Skřítek Zmrzlík a děti ze školy
Už byl konec února a zima pomalu končila. Přesto se ráno na trávě objevoval mráz a na chodnících zmrzlé kaluže. Na stromech žádné listí a tráva beze stopy čerstvé zeleně. Jaro se zatím nechystalo přijít, pořádný sníh nikde, zato mrazíky zdobily přírodu kolem. Pod okny na parapetech se občas objevil rampouch a na okenních tabulích zmrzlé obrysy mrazu. Vypadalo to nádherně. Krásné mrazivé obrázky na okně jako z pohádky. Kdopak je maloval? Kdo to ukrýval trávu pod zmrzlou peřinku? Byl to skřítek Zmrzlík.
Pokračovat ve čtení →O zachráněné rolničce
Byl jednou jeden sněhuláček. Byl to moc hezký a radostný sněhulák, který měl všechno rád. Pusu měl vyskládanou do širokého úsměvu z malých černých uhlíků. Na každého, kdo prošel kolem, se usmíval. Děti si kolem něj venku hrály a blížily se Vánoce. Všichni se už moc těšili, jak se večer rozzáří rozsvícený stromeček. Ale nejen na to. Těšili se na uzobávání cukroví, které společně několik posledních dní doma pekli a zdobili. Taky se moc těšili na prázdniny, na koulování ve sněhu, na hraní si dlouho do večera, na ponocování. Prostě byli šťastní.
Pokračovat ve čtení →Vánoční hvězda
Nebylo to ani tak dávno, co se odehrál příběh, který vám dnes povím. Stalo se to v kouzelné zemi, kde Ježíšek chystá dárky pro děti. Pomáhají mu malí vánoční skřítci. Ke své práci mají rádi vánoční náladu, kterou jim nosí vánoční hvězda. Je to ta nejjasnější, třpytící se hvězda na nejvyšším stromku na světě.
Pokračovat ve čtení →Vašík a skřítkové sběrači
Byl už večer, na obloze se ukázal měsíc, hvězdy kolem něj začaly světélkovat a v žádném okně už nebylo rozsvíceno. Všichni ve městě už spali. Byla hluboká noc. Ale i když už bylo tak pozdě a nikdo nebyl vzhůru, pod jednou dětskou postýlkou se ozývalo tiché šramocení. Bylo to v pokojíčku u Vašíka.
Pokračovat ve čtení →Skřítek Radovánek, veverka a šnek
V tom nejhlubším lese plném mechu, stromů a kapradí žil malý skřítek. Byl malý asi jako hříbek, nosil zelenou špičatou čepici a tvářičky měl pořád červené. Byl moc hodný a pořád se usmíval. Všechna zvířátka ho měla ráda. A protože byl pořád veselý a měl ze všeho radost, všichni mu říkali Radovánek.
Pokračovat ve čtení →Jak víla Voděnka překonala svůj strach
Voděnka byla vodní víla, která žila u jezírka uprostřed hlubokého lesa plného kouzel a pohádkových bytostí. Byl to les, do kterého lidé neměli přístup. Byl chráněn kouzlem, aby ho nikdo kromě kouzelných bytostí a lesních zvířat nemohl najít.
Kdyby nějaký člověk pohádkové bytosti objevil, znamenalo by to pro ně zkázu. Lidé se totiž nových věcí, které neznali a nechápali je, báli. Mohli by proto pohádkové bytosti z lesa vyhnat nebo uvěznit.
Pokračovat ve čtení →Skřítek Hopsalín
Skřítek Hopsalín byl malý mužíček s rozcuchanými vlasy a širokým roztomilým úsměvem. Nosil zelený kabátek, červené kalhoty a zelený klobouček. Chodil si po světě, hopsal si do kroku a zpíval. Nebo si vždycky aspoň pobrukoval. Byl to takový moc veselý malý chlapík. Protože se pořád usmíval, neměl rád, když měl někdo kolem špatnou náladu. Jakmile potkal někoho, kdo byl smutný nebo měl nějaké trápení, snažil se ho ze všech sil rozveselit.
Pokračovat ve čtení →Zákeřný skřítek
Malý skřítek jménem Tobi žil se svými rodiči v pohádkové zemi, kde si všechna stvoření byla rovna. Děti si spolu hezky hrály a dospělí spolu přátelsky vycházeli. Jenom Tobi ze všeho nejraději všem škodil. Největší radost mu dělalo, když mohl tu radost někomu jinému zkazit. Jeho maminka i tatínek z něj byli už zoufalí. Každý den ho prosili, ať už nikomu neškodí, jinak jej nikdo nebude mít rád.
Pokračovat ve čtení →Jak chtěl skřítek Vánek vyhrát
Když se zadíváš na oblohu, uvidíš, jak se rychle pohybují mraky. Není to samo sebou. Pohání je vítr. Někdy je tak silný, že mraky po nebi doslova utíkají, a někdy tak slabý, že se sova nějaký mráček zahoupe. Odkud takový vítr pochází? A kdo ho ovládá? Prý existují větrní skřítkové, kteří létají mezi mraky a rozfoukávají je. Je jich spoustu, lidé je však vidět nemohou. Létají ve výškách a schovávají se mezi mraky.
Pokračovat ve čtení →Skřítek Mračil
V černém hlubokém lese byla malinká vesnice. Byla schovaná mezi mechem a kapradím. Pouhým okem ji vidět nešlo. Člověk ji mohl spatřit, jen když si kleknul, byl úplně potichu a pořádně se zahleděl do kapradí. Pak možná viděl malou vesnici, kde žili skřítci. Bydlelo jich tam několik. Byli pracovití, veselí a pořád si při práci zpívali. Jeden z nich ale takový nebyl. Jmenoval se Mračil. Nebyl zlý, jen se málokdy smál a nejčastější jeho slova byla: ne, nechci, nemám to rád.
Pokračovat ve čtení →I maličkost dokáže potěšit
Uprostřed zelené louky stál mohutný strom. Byl vidět široko daleko, protože byl moc velký. Jeho obrovský kmen by neobjalo ani deset dospěláků. Každý rok krásně kvetl a jeho koruna byla tak velká, že ze země nikdo nedohlédl na její konec. Nebyl to ale obyčejný strom. V jeho bohaté koruně žilo spoustu skřítků.
Pokračovat ve čtení →Jak zamrzává rybník
Za sedmero horami a za sedmero údolími skrývala se krásná vesnice. Všechny domečky v ní byly postaveny dokola a přímo uprostřed stál velký rybník. Každý rok, když přišla zima, rybník zamrzl a všichni, kteří bydleli ve vesnici, na něj chodili bruslit. Chodili tam do posledního vesničana. Malí i velcí, mladí i staří, holky i kluci.
Pokračovat ve čtení →Skřítek Štrakakal
Byl jednou jeden skřítek Štrakakal, který u sebe vždy nosil tlustou knihu a hřeben, a kdykoliv potkal nějaké rozcuchané dítě, plácnul ho knihou po zádech a potom ho učesal. A jak ho to učili jeho rodiče, považoval za zlobivé každé dítě, které nebylo učesané.
Pokračovat ve čtení →