Na podzim se s přírodou dějí zvláštní věci. Nejvíc můžeš vidět, jak se listí barví do různých odstínů a pak lístečky sami padají na zem. Mezi takovým listím někdy můžeš zahlédnout malého podzimního skřítka. Je moc těžké ho zpozorovat, protože je úplně stejně krásně zbarvený jak to opadané listí. Tenhle podzimní skřítek se jmenuje Lístek a hlídá, aby všechna zvířátka, která mají v zimě spinkat, ulehla k zimnímu spánku a aby na to byla dobře připravená.
Pokračovat ve čtení →Pohádky o skřítcích
Skřítek a červík
Milé děti, vzpomínáte si na zahradního skřítka Strážíka? Klobouček z muchomůrky, oblečení ze slupky jablíčka a veselé vyzpěvování? Ale víte!
Pokračovat ve čtení →Jak se skřítek o zahradu staral
Kromě různých zvířátek, broučků či chutné zeleniny a ovoce můžeme na zahradě natrefit i na zahradního skřítka. Zahradní skřítek se stará o to, aby zelenina a ovoce vždy pěkně dozrály. Hezky je zalévá, leští, a dokonce jim i zpívá. Právě proto, aby byla chutná mrkvička pěkně oranžová, zelí pěkně zelené a křupavé, rajčata pěkně červená a jablíčka šťavnatá. Také dbá na to, aby se květinky na zahrádce měly dobře, pěkně kvetly, a proto je poctivě zalévá.
Pokračovat ve čtení →Kouzelná knihovna a šotek
Na kraji pohádkové vesnice stál krásný dům. Měl duhové barvy a na všech stěnách obrázky. Ne ledajaké obrázky, ale živé obrázky. Ano, samy se pohybovaly. Kdokoli se na ně zadíval, zjistil, že každý z nich vypráví svůj vlastní příběh. Co to bylo za kouzelný dům? Byla to knihovna. Knihovna plná knih, plná živých příběhů a pohádek.
Pokračovat ve čtení →Záchrana kouzelného lesa
Za horami a dolinami, kde voda se sypala a písek se lil, ukrýval se kouzelný les. V tomto lese byste narazili na kouzla nevídaná a zvířata kouzelná. Všichni si pomáhali a v lese vládl klid a radost. Lidé však o tomto lese nevěděli. A tak to muselo zůstat.
Pokračovat ve čtení →Země kouzel
Byla jedna kouzelná krajinka, která se jmenovala Aladia. Tato kouzelná země se rozprostírala daleko za naším světem. Byl to svět, ve kterém nežili žádní lidé, ale něco úplně jiného – kouzelné bytosti. A právě v této barevné krajině bylo každý den veselo.
Pokračovat ve čtení →Říční skřítkové
Daleko odtud je hezká malá vesnice. Stojí tam několik domečků s barevnými střechami, roste tam pár stromů a spousta květin. Kolem této vesnice teče malá řeka. Vypadá jako každá jiná, ale málokdo ví, že tato řeka je domovem pro říční skřítky. Své malé domečky mají ukryté všude podél řeky. Jsou to takové malé komůrky a chodbičky vyhrabané pod břehem.
Pokračovat ve čtení →O elfech a měsíčním jezeře
Kdysi dávno byl jeden tmavý borový les, který byl však lidmi už dávno zapomenut. Hluboko v tomto lese se nacházelo krásné průzračné jezírko. Vždy když na obloze vyšel sněhobílý měsíc a sovy začaly houkat na dobrou noc, u jezírka začali tancovat malí kouzelní elfové. Uši měli špičaté, na hlavách měli malé korunky z květin a na sobě měli oblek z listů.
Pokračovat ve čtení →Skřítek Dřímal a hvězdičky
Když přijde noc, na nebi se ukáže srpek měsíce a kolem něj začnou poblikávat hvězdičky. Některé svítí více, jiné méně. Všechny ale krásně zdobí černou oblohu. Když se pořádně zadíváš na měsíc, můžeš zahlédnout, jak na něm někdo sedí. Je to skřítek Dřímal. Vysedává si na měsíci a nožkama si houpe ve vzduchu. Jeho nebesky stříbrný kabátek se na černé obloze krásně leskne a třpytivé vlásky vlají po větru.
Pokračovat ve čtení →Sněhurka a sedm trpaslíků
V jednom velikém království seděla na zámku u okna královna a vyšívala. Právě byla zima a venku poletovaly sněhové vločky. Zimní krajina byla nádherná, královna si pootevřela okno a vyhlédla ven. Na chvíli zapomněla, že v ruce drží jehlu, a píchla se při vyklánění z okna do prstu.
Pokračovat ve čtení →Ostružinová víla
Na paloučku uprostřed lesa žila krásná víla Simélie. Při svítání a při západu slunce chodila k blízkému zámku, po cestě sbírala lesní jahody a maliny. Vždy měla dobrou náladu, kterou šířila kolem sebe.
Pokračovat ve čtení →Skřítek Snílek
Náš svět je obrovský. Když se večer podíváme na nebe, vidíme krásné hvězdy či velikánský měsíc, který nám vesele svítí na dobrou noc. Je to kouzelný vesmír, plný tajemství, ve kterém žijeme i my, na planetě Zemi. A na tom velkém kouzelném měsíci, který nám každou noc svítí, žije jeden malý bílý skřítek, který se jmenuje Snílek. Jeho jméno má velký význam. Skřítek žije na měsíci sám a stará se o to, aby každý člověk či bytost ve vesmíru měla v noci krásné sny.
Pokračovat ve čtení →Jáchym a zimní skřítkové
„Fííí! Jupííí! Fííí!!!“ ozývalo se na zasněženém kopci. Byla noc. Tma jak v pytli. Všude úplné ticho. Jen ze svahu, na kterém přes den sáňkovaly děti, doznívalo něčí skotačení a radost. Blízko kopce bydlel Jáchym. Černovlasý klučina s černýma očima a zářivým úsměvem. V tu noc taky slyšel to povykování z kopce.
Pokračovat ve čtení →Noční skřítkové a seznam tajných přání
Když zajde sluníčko a nebe zahalí černá deka, je to znamení, že by se mělo jít spát. Všude je ticho, jen sem tam někde zazní malinké cinknutí, když vyjde malá hvězdička. Dětské pokojíčky se zhasnou a ozývá se z nich pravidelné oddechování. Právě v tuto chvíli se do oken dětí začínají dívat malí noční skřítkové. Jsou to takoví stříbrní mužíčci, kteří kontrolují dětská přání.
Pokračovat ve čtení →Hrad Cimburk – Jak vzal vítr pasáčkovi čepici
V jedné rozpadlé chaloupce žil tatínek, maminka a jejich chlapec Tonda. Byli velmi chudí, do střechy jim teklo a často neměli ani na jídlo. Tonda, aby rodičům pomohl, pracoval jako pasáček ovcí. Ale i tak neměl ani na pořádné oblečení, chodil v roztrhaných kalhotách, do kabátku mu táhlo a jeho čepice vypadala stejně otrhaně jako zbytek oděvu. I přesto si každé ráno cestou na pastvu vesele pohvizdoval.
Pokračovat ve čtení →