Nejlepší přítel člověka, ten chlupatý parťák, který sedí vždy po boku svého páníčka, se na vás, děti, těší v pohádce o velkých psech i malých pejscích. Spolu s nimi zažijete nejedno dobrodružství a poznáte skvělé kamarády. A nebojte se, všechno dopadne dobře, i nástrahy paní kočky. Packu na to!
Byl krásný slunečný den a rodiče si pro malou Kláru vybrali nevídané překvapení. Dnes měla totiž desáté narozeniny. Holčička vždy snila o tom, že jednoho dne bude mít pejska, malé štěně. A její rodiče se rozhodli ji překvapit a tento sen jí splnit.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna farma, na které kromě starého farmáře a jeho rodiny žil i pejsek Max, jejich strážce, ale i jiná zvířátka, která farmáři vlastnili. Natrefili byste tam na slepičky, koně, krávy, ale i na malá telátka. Ta měla pro sebe velkou pastvinu, kde se ráda pásla. Malá telátka vše poznávala a obdivovala. Ať už stébelka trávy, dešťové kapky, barevné kvítky, či krásné lesy v okolí.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden hravý pejsek jménem Ňufík. Byl to roztomilý pejsek s velkýma ušima a hnědou srstí. Ňufík byl malý, ale velmi veselý a hravý pejsek. Rád se točil za svým vlastním ocáskem či dělal radost své rodině. Nejraději běhal po trávě na dvoře, který také věrně hlídal.
Pokračovat ve čtení →
Zvířátka se rozhodla, že na nejvyšším zasněženém kopci za vesnicí uspořádají závod. Ke startu se připravilo pět zvířátek. Každé chce vyhrát, proto si vybralo rychlý stroj. Kdo bude první v cíli pod kopcem? Ke startu, připravit, pozor a teď!
Pokračovat ve čtení →
Pejsek s kočičkou si chtěli venku zahrát s dětmi, ale žádné děti venku nebyly.
Pokračovat ve čtení →
V daleké vesnici stál malý domek. Bydlela v něm holčička s huňatým pejskem. Jmenovala se Janička. Černovlasé děvčátko s hnědýma očima a krásným úsměvem. Jenže právě teď byla smutná. Stála na chodníku před svým domečkem a v ruce držela vodítko pro svého pejska. Ten věrně seděl vedle ní. Oba se koukali na dům a tvářili se posmutněle.
Pokračovat ve čtení →
„Milé moje děti, teď vám povím jeden kouzelný příběh,“ řekla babička, posadila se u doutnajícího krbu a sledovala nedočkavé tvářičky svých vnoučat Marušky a Kubíka vykukující zpoza huňaté deky. Děti milovaly babiččiny příběhy, vždycky jim totiž vyprávěla takové, které ještě nikdy předtím neslyšely a které byly kouzelné. Až tak kouzelné, že si děti myslely, že se babičce skutečně staly. A možná i staly, kdo ví.
Pokračovat ve čtení →
Kočička a pejsek seděli spolu ve svém domečku a povídali si. „Poslouchej, kočičko,“ řekl pejsek, „už bude brzo 28. října a my nemáme žádný prapor. Ale letos prý to bude nějaké obzvlášť slavné. Byla by to ostuda, kdyby na každém domě byl prapor a u nás nic.“
Pokračovat ve čtení →
Za špičatou horou a zimními lesy stálo malé, zato krásné království. Bydlela v něm půvabná princezna se svými rodiči. Princezna byla moc krásná. Její dlouhé světlé vlasy jí svítily jako sluníčko. Oči měla modré jako křišťálová studánka a její úsměv byl ten nejhezčí na celém světě. Byla taky moc hodná a měla dobré srdce. Král a královna z ní měli obrovskou radost a nadevše ji milovali.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na pejska Hafíka, který žil u Martínka doma. Byli to věrní přátelé, kteří spolu vymýšleli různá dobrodružství. Nejvíce však milovali hry na superhrdiny.
Pokračovat ve čtení →
V jednom jezírku žili žabí tatínkové a žabí maminky. A ti měli své žabí dětičky. Protože chtěli, aby jejich děti byly chytré, posílali je do žabí školy. Žabí škola, to vám bylo místo na hladině jezírka, kde se hustě rozrostl leknín. Každá žabka si sedla na jeden leknínový list a poslouchala paní učitelku.
Pokračovat ve čtení →
To bylo tenkrát, když pejsek a kočička ještě spolu hospodařili; měli u lesa svůj malý domeček a tam spolu bydleli a chtěli všechno dělat tak, jak to dělají velcí lidé. Ale ani to vždycky tak neuměli, protože mají malé a nešikovné tlapičky a na těch tlapičkách nemají prsty jako mají lidé, jenom takové malé polštářky a na nich drápky.
Pokračovat ve čtení →
Když ještě pejsek a kočička spolu hospodařili (však jsme o tom tuhle vypravovali, jak si šikovně umyli podlahu a jak se potom oba na slunci sušili) a měli ještě svůj domeček a vedli si v něm své hospodářství, byla jednou velikonoční neděle a tak si řekli, že půjdou spolu na výlet. Sluníčko pěkně svítilo. „Půjdem třeba do lesa,“ povídá pejsek, „kampak jinam bychom šli, když je tak hezky?“
Pokračovat ve čtení →
Pejsek měl mít zítra svátek a kočička narozeniny.
Děti to věděly a chtěly pejska a kočičku nějak k svátku a k narozeninám překvapiti. Přemýšlely, co by pejskovi a kočičce daly nebo udělaly; pak si vzpomněly a řekly: „Víte co, děti? Uděláme pejskovi a kočičce k svátku dort!“
Pokračovat ve čtení →
Daleko odsud v zemi zvané Aljaška žije psí smečka. Není to obyčejná smečka. Jsou to psi, kteří mají mezi sebou silné pouto, spolupracují spolu a mnohdy si navzájem zachránili život. Tito psi mají výjimečnou práci. Každý z nich má na sobě zvláštní vázání. Žádná běžná vodítka, je to postroj, který spojuje všechny psy ve smečce. Společně táhnou za sebou sáně, na kterých stojí jejich pán s nákladem.
Pokračovat ve čtení →