Kdysi dávno pradávno v jednom velkém zámku žila zlá královna, čarodějnice Zelda. Královna Zelda ovládala všelijaká kouzla, a právě proto vládla celému zámku. Všichni se její magie báli.
Pokračovat ve čtení →Zakletá princezna
Pohádky o princeznách
Jestli si myslíte, že v žádné správné pohádce nesmí chybět princezna, pak jsou pohádky o princeznách to pravé pro vás. Pohádky s princeznami doporučuje deset z deseti hladových draků. A mezi námi, princeznovské pohádky patří do povinné četby všech princezen (aby se naučily, jak vybrat správného prince) i všech princů (aby se naučili zachraňovat princezny). Ale jsou zde hlavně pro vás, aby se vám po nich hezky usínalo.
Pohádky o princeznách, Anička I.
O princezně, která pořád jedla
Byla jednou jedna princezna, kterou nic nebavilo. Neprocházela se v zahradě, nejezdila na koni, nemalovala obrázky, nehrála na housle ani nečetla knihy. Jen jedla a odpočívala. Nevěříte? Tak poslouchejte.
Pokračovat ve čtení →O šípkové Růžence
Byl jednou jeden král a královna a těm se narodila dceruška. Protože byla krásná jako růže, dali jí jméno Růženka. V noci se u její kolébky objevily tři sudičky. První povídá:
„Budeš mít stejně milou povahu jako líbeznou tvář.“
Pokračovat ve čtení →Jak princezna Amélie objevila svůj talent
Milé děti, určitě si vzpomínáte na krásnou princeznu Amélii, která se snažila najít svůj talent. Chtěla být konečně v něčem šikovná a nápomocná jako pravé princezny. Hledala ho nejen v královské kuchyni a tělocvičně, kde se učila šermovat, ale dokonce i ve vesničce před zámkem. A tam potkala chlapečka jménem Tomáš, kterému se rozhodla pomoci.
Pokračovat ve čtení →Nešikovná princezna Amélie
Za hustým lesem a barevnými loukami tyčil se zámek. A v tom zámku žila krásná princezna jménem Amélie. Hnědovlasá princeznička byla velmi zvědavá. Zajímalo ji všechno, ovšem v ničem se jí moc nedařilo. I ona chtěla být nápomocná a šikovná jako pravá princezna či talentovaná jako její bratr. Jenže naší princezničce nešel ani zpěv, ba dokonce ani tanec nebyl pro ni ten pravý. Proto se rozhodla, že najde to, v čem je dobrá.
Pokračovat ve čtení →Jak si princ ze zimního království vybral princeznu
Za devatero horami a devatero řekami bylo jedno zimní království. Král a královna, kteří tam žili, byli moudří a spravedliví. Měli syna, velmi moudrého prince. Ten už byl dospělý, a tak bylo třeba, aby se oženil. Jenže princi se do toho moc nechtělo. Neznal žádnou princeznu, která by se mu líbila.
Pokračovat ve čtení →Princezna ve věži
V pohádkové říši za desatero kopci a desatero údolími stál hrad s tou nejvyšší věží na světě. Ve věži žila princezna. Mladá a hezká dívenka. Když se dívala z okna věže, její černé dlouhé vlasy ji vlály po větru. V této věži žila už několik let. Uvěznil ji tam král z vedlejšího království. Už od mala byla princezna hodná a poslušná, ale když byla skoro dospělá, král chtěl, aby poslouchala jen jeho a vzala si ho za muže. To princezna odmítla, a tak jí zavřel do věže.
Pokračovat ve čtení →O návratu princezny Kristýny do pohádky
Doslechla jsem se, že spousta z vás je nedočkavá, jestli se princezna Kristýna dostala zpět do své pohádky. Nebudu vás dál napínat. Vypadalo to jako težký pátrací úkol, nakonec však nebylo žádné velké pátrání ani potřeba.
Pokračovat ve čtení →O princezně Kristýně v pohádkovém světě
Pamatujete na princeznu Kristýnu, která k nám zabloudila v podobě žáby z pohádkového světa? Dlouho nám trvalo, než jsme přišli na to, jak vysvobozenou princeznu dopravit zpátky k ní domů. Nakonec nás navedlo její vyprávění o tom, jak a proč ji čarodějnice zaklela. Něco Kristýna prozradila sama, zbytek už jsme si s maminkou domyslely. Pojďte si teď také poslechnout, jak to tedy s princeznou Kristýnou bylo od začátku.
Pokračovat ve čtení →Jak se princezna Kristýna vrátila a staly se z nás kamarádky
Asi jste zvědaví, jak to bylo dál s princeznou Kristýnou, která od nás uraženě odešla. Maminka říkala, že se určitě brzy vrátí. A to se taky stalo. Ale hezky popořádku.
Pokračovat ve čtení →O princezně Elisabeth
Za sedmero řekami a sedmero horami stálo malé království. Bylo obklopeno několika hustými lesy. Žil v něm moudrý král se svou královnou. Bydlela tam s nimi i jejich dcerka. Roztomilá princezna jménem Elisabeth. Nebyla to ale obyčejná princezna. Byla jiná.
Pokračovat ve čtení →O dvou princeznách
Bylo nebylo… Za devatero řekami a devatero horami stálo jedno království. Bydlel v něm moudrý král se svou královnou. Spolu měli dvě dcery. Obě princezny byly moc krásné a chytré. Obě měly dlouhé vlasy, které se jim nádherně vlnily. Vždycky nosily krásné šaty. Na každého se usmívaly a byly moc přátelské a milé. Rády chodily na zahradu a zpívaly si a tančily mezi stromy a květinami. Moc krásně jim to šlo. Když tančily, vypadalo to, jako by se ani nedotýkaly země. Vše dělaly s radostí a úplnou lehkostí.
Pokračovat ve čtení →O rozcuchané princezně
Na velikém zámku uprostřed lesů žila princezna. Určitě měla nějaké krásné princeznovské jméno. Všichni na ni ale pokřikovali Rozáro. Měla dvě sestry. Ty chodily na plesy, na procházky do parku, plavily se na loďce po jezeře, zkrátka dělaly všechny ty zábavné věci, které mladé princezny dělávají. Rozára také chtěla chodit na plesy a plavit se za slunečných dní v zámeckém parku po jezeře. Nikdo ji ale nikdy nikam nepozval.
Pokračovat ve čtení →Kamarádi z černého lesa
Za ledovou horou a černými lesy je malé království. Bydlí v něm moudrý král, který má dvě roztomilé a neposedné děti. Holčička se jmenuje Rozárka. Má krásné hnědé oči jako kaštánky a dlouhé černé vlásky jako havran. Její tvářičky jsou červené a sukýnka věčně od bláta. Chlapeček se jmenuje Honzík. Hnědé vlasy mu stojí na hlavě jako jehličky a jeho obličej vždy září úsměvem. Tatínek, pan král, je má moc rád. Ale protože jsou děti divoké a neposedné, mnohdy s nimi zažije spoustu dobrodružství. Dnes už ví, že se o ně bát nemusí. Mají kamarády, kteří je chrání a pomáhají jim. Jak to ví?
Pokračovat ve čtení →Princezna a kouzelná kytička
Byla jednou jedna krásná princezna Anička. Měla dlouhé vlásky, modrá očička a ráda nosila šatičky. Anička byla i velmi moudrá, hodná a každému pomáhala.
Pokračovat ve čtení →