Krásné princezny a ušlechtilí princové v pohádkách.
Pohádky o princeznách, Anička I.
Doslechla jsem se, že spousta z vás je nedočkavá, jestli se princezna Kristýna dostala zpět do své pohádky. Nebudu vás dál napínat. Vypadalo to jako težký pátrací úkol, nakonec však nebylo žádné velké pátrání ani potřeba.
Pokračovat ve čtení →
Pamatujete na princeznu Kristýnu, která k nám zabloudila v podobě žáby z pohádkového světa? Dlouho nám trvalo, než jsme přišli na to, jak vysvobozenou princeznu dopravit zpátky k ní domů. Nakonec nás navedlo její vyprávění o tom, jak a proč ji čarodějnice zaklela. Něco Kristýna prozradila sama, zbytek už jsme si s maminkou domyslely. Pojďte si teď také poslechnout, jak to tedy s princeznou Kristýnou bylo od začátku.
Pokračovat ve čtení →
Asi jste zvědaví, jak to bylo dál s princeznou Kristýnou, která od nás uraženě odešla. Maminka říkala, že se určitě brzy vrátí. A to se taky stalo. Ale hezky popořádku.
Pokračovat ve čtení →
Za sedmero řekami a sedmero horami stálo malé království. Bylo obklopeno několika hustými lesy. Žil v něm moudrý král se svou královnou. Bydlela tam s nimi i jejich dcerka. Roztomilá princezna jménem Elisabeth. Nebyla to ale obyčejná princezna. Byla jiná.
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo… Za devatero řekami a devatero horami stálo jedno království. Bydlel v něm moudrý král se svou královnou. Spolu měli dvě dcery. Obě princezny byly moc krásné a chytré. Obě měly dlouhé vlasy, které se jim nádherně vlnily. Vždycky nosily krásné šaty. Na každého se usmívaly a byly moc přátelské a milé. Rády chodily na zahradu a zpívaly si a tančily mezi stromy a květinami. Moc krásně jim to šlo. Když tančily, vypadalo to, jako by se ani nedotýkaly země. Vše dělaly s radostí a úplnou lehkostí.
Pokračovat ve čtení →
Na velikém zámku uprostřed lesů žila princezna. Určitě měla nějaké krásné princeznovské jméno. Všichni na ni ale pokřikovali Rozáro. Měla dvě sestry. Ty chodily na plesy, na procházky do parku, plavily se na loďce po jezeře, zkrátka dělaly všechny ty zábavné věci, které mladé princezny dělávají. Rozára také chtěla chodit na plesy a plavit se za slunečných dní v zámeckém parku po jezeře. Nikdo ji ale nikdy nikam nepozval.
Pokračovat ve čtení →
Za ledovou horou a černými lesy je malé království. Bydlí v něm moudrý král, který má dvě roztomilé a neposedné děti. Holčička se jmenuje Rozárka. Má krásné hnědé oči jako kaštánky a dlouhé černé vlásky jako havran. Její tvářičky jsou červené a sukýnka věčně od bláta. Chlapeček se jmenuje Honzík. Hnědé vlasy mu stojí na hlavě jako jehličky a jeho obličej vždy září úsměvem. Tatínek, pan král, je má moc rád. Ale protože jsou děti divoké a neposedné, mnohdy s nimi zažije spoustu dobrodružství. Dnes už ví, že se o ně bát nemusí. Mají kamarády, kteří je chrání a pomáhají jim. Jak to ví?
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna krásná princezna Anička. Měla dlouhé vlásky, modrá očička a ráda nosila šatičky. Anička byla i velmi moudrá, hodná a každému pomáhala.
Pokračovat ve čtení →
Krásná princezna žila na královském zámku až na samém vršíčku věže, kde byl prostorný pokoj s dvanácti okny. Každé z oken jí nabízelo kousek výhledu na svou říši a z posledního dvanáctého okna vidí celou svou říši a co se děje na ní i pod zemí. Královská dcera se rozhodla, že jejím manželem a králem se stane ten muž, který se dokáže schovat tak, aby ho nenašla.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno, když byl svět ještě plný králů, princezen, strašidel a čarodějnic, bylo úplně normální, že se ze zámku ztratila princezna. Z vedlejších království se sjížděli princové, aby ji našli, zachránili a dostali ji za ženu i s půlkou království a žili šťastně až do smrti.
Pokračovat ve čtení →
Král Herbert 13. měl dceru Xénii, která se však zajímala pouze o plesy a jiné radovánky. Po smrti královny si chtěl už odpočinout, ale nemohl pro ni nikde najít ženicha. V širokém okolí se totiž o ní vědělo, že je pouze pro zábavu a takovou žádný z jinochů nechtěl. Jednoho dne se u bran královského paláce objevil princ Karel.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna princezna. Ráda se převlékala za chudou pocestnou a chodila do města do hostince, kde poslouchala, jak si lidi povídají pohádky, co říkají o panu králi a jak se jim daří. Když do hostince přišel nějaký chudák a prosil o trochu jídla, vždy mu dala stříbrňák a on si tak mohl koupit velký kus masa. Nikdo ji nikdy nepoznal, ale v hostinci ji měli rádi a vždy ji vítali s otevřenou náručí a korbelem piva.
Pokračovat ve čtení →
V jednom království žila krásná princezna, která ráda jezdila na koni, šermovala se a střílela z luku. Její maminka královna se na ni zlobila, protože chtěla, aby se její dcera chovala jako správná princezna: vyšívala a hrála na loutnu. Ale to princeznu nebavilo. Radši jezdila s tatínkem králem a svým bratrem princem do lesa na lov.
Pokračovat ve čtení →
Princezna Lilinka byla hodná holka, která si ráda hrála se svými kamarádkami Ilonkou a Josefkou. Tyto dívky však měly rády zvláštní hru. Lilinka milovala brnkanou. Pravidla hry byla jednoduchá, brnkat různými vtípky lidem kolem sebe na nervy.
Pokračovat ve čtení →