Slyšíte? Co to bručí? To jsou medvědi z pohádek, které tu čekají, až si je přečtete. Pohádky o medvědech vás zavedou do lesa a do medvědích doupat, ale třeba v nich potkáte i holčičku Mášenku nebo malou Zlatovlásku. Možná vás to překvapí, ale i některé malé medvídky uspávají maminky medvědice právě medvědí pohádkou.
V jednom krásném lese žil jednou malý medvídek Brůča a měl tuze rád med. Jednoho dne se vydal na procházku a když přisel domů, tak zjistil, že mu doma zmizel hrníček s medem. Brůča se rozzlobil a říká: „To byla určitě lišák Mazanec, raubíř jeden, určitě mi hrneček s medem ukradl!“ a vydal se ven jej hledat.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden velice hravý a divoký medvídek Brumla. Roztomilý, divoký, ale hodný. Jen si chtěl stále hrát! Měl krásný, huňatý kožíšek a bylo mu stále teplo. Akorát se blížila zima a slyšel, jak se maminka medvědice s tátou medvědem baví o zimním spánku.
Pokračovat ve čtení →
Když začalo jaro, začala se probouzet různá zvířátka ze zimního spánku. Jedním z nich byl i velký medvěd Brumla. Celou zimu si pěkně hověl ve svém ukrytém pelechu. Když ale skončila zima, vylezl, protáhl se a hned hledal něco na zub. Dostal obrovskou chuť na med. To ale ještě nevěděl, co bude muset udělat, aby si na něm pochutnal.
Pokračovat ve čtení →
Za několika vesnicemi a několika řekami byl hluboký les. Rostly tam stromy jehličnaté i listnaté. Uprostřed lesa stál krmelec a kousek od něj posed. To je taková menší rozhledna, kam chodí myslivci, aby pozorovali zvířata a dávali pozor na to, co se v lese děje.
Pokračovat ve čtení →
Daleko odtud se rozprostíralo krásné městečko. Bylo tam tolik domečků, že musely stát úplně blízko sebe. Jeden vedle druhého. Žilo tam spousta lidí, ale ze všeho nejvíce tam bylo dětí. V každé rodině jich bylo spoustu. Většinou se všechny spolu znaly. Navštěvovaly se, hrály si spolu, chodily spolu na výlety i do školy. V tomhle městě bylo i krásné dětské hřiště. Děti se o něj moc pěkně staraly. Každý večer, když odcházely domů, si ho hezky uklidily.
Pokračovat ve čtení →
Uprostřed jedné malé vesnice stál nádherný park. Rostly tam krásné stromy, tekl tam potůček a všude vedly různé cestičky, kde se dalo hezky procházet. Všechny děti tam moc rády chodily. Kdybys šel po jedné z těch cestiček až úplně doprostřed parku, našel bys tu nejlepší věc, která tam byla.
Pokračovat ve čtení →
Daleko ve vysokých horách, tam, kde už byl jen sníh a žádní lidé, žila smečka vlků. Bydleli v jeskyni. Ta je chránila před větrem a chladem, který byl všude kolem nich. Neměli to v horách jednoduché, ale bylo to pro ně lepší než žít blízko lidí. Jako správná smečka všechno dělali společně. Byli spokojeni a drželi při sobě. Jediné, co je trápilo, byla medvědí rodina, která žila na druhé straně hory. Vlci a medvědi se neměli rádi. Nikdo neví, proč a kdy to začalo, ale bylo to tak.
Pokračovat ve čtení →
Žil byl jeden medvídek jménem Antárek. Antárek byl ještě medvídě s chundelatou, načepýřenou srstí, který nechtěl dělat nic jiného než se flákat, hrát si s ostatními medvíďaty a jíst med. První dvě věci mu docela procházely, přece jen, byl pořád ještě medvídě. S tím medem to měl ale horší, rodiče mu domlouvali, aby jedl i ryby a ovoce. Ty se však Antárkovi nezamlouvaly, chtěl jíst prostě jenom med.
Pokračovat ve čtení →
Byl krásný letní den a medvědi od Kolína se rozhodli, že se vydají na prázdninový výlet. A kam? Sluníčko hřálo svými paprsky až příliš, a protože jim bylo v jejich husté srsti ohromné teplo, vyjeli na výlet k řece, kde se chtěli pořádně vykoupat, aby neměli plnou srst blešek.
Pokračovat ve čtení →