Vojta s maminkou pokračovali v úklidu. Vymetli pavučiny, které včera přehlédli a utřeli prach.
„Mami, co je dneska za den?“ ptal se Vojtík, když uklízel koště.
„Úterý.“
Pokračovat ve čtení →Už máte dost princezen a velkých bohatýrů? V těchto pohádkách jsou hlavními postavami děti. Možná se právě v pohádce o dětech vaše dítko pozná nebo si odnese ponaučení. A pokud vám chybí pohádka o vašem dítěti, zkuste nám napsat. Pohádky o dítěti na přání umíme vyprávět také.
Vojta s maminkou pokračovali v úklidu. Vymetli pavučiny, které včera přehlédli a utřeli prach.
„Mami, co je dneska za den?“ ptal se Vojtík, když uklízel koště.
„Úterý.“
Pokračovat ve čtení →Byl jednou jeden pejsek Bailey, který velmi toužil pomáhat lidem. Netušil však jak. Byl přece jenom malý pejsek, neměl žádnou kouzelnou moc. Jednou v noci si pěkně ležel ve svém pelíšku doma v rodině, u které žil, když tu najednou viděl, jak na tmavé noční obloze padá hvězda. A padající třpytivá hvězdička je přece kouzelná! Ta přece nosí štěstí!
Pokračovat ve čtení →Bylo jedno krásné zelené údolí. Rostly tam květiny různých barev. Všechny měly svou nádhernou vůni. Každá z nich voněla jinak. Stačilo jen zavřít oči a jemně se nadechnout blízko jedné z nich. Voněly tak silně, až se z nich motala hlava. Málokdo ale věděl, že každá květinka měla svou kouzelnou moc. Když si k ní přivoněl někdo, kdo lhal, na tváři a těle se mu objevily zelené skvrny. Prostě skoro celý zezelenal. A trvalo hodně dlouho, než se mu zase vrátila jeho barva.
Pokračovat ve čtení →Kdysi dávno žil byl chudý kameník. Měl jen svůj krumpáč, mozolnaté ruce a malého synka Honzu. Žili spolu v Horách Kutných, kde bylo kamene dost a o jeho služby nikdo neměl zájem. I rozhodl se, že půjde i s chlapcem do světa.
Pokračovat ve čtení →Tomášek byl malý chlapec, který nechtěl pořádně jíst. Zeleninu ani ovoce nechtěl ani vidět, chodil pozdě spát a pořád koukal jen na televizi nebo do tabletu. Špatně se i oblékal, často nenosil ponožky, a když se venku zmáčel, nechtěl jít domů se převlékat. Marně mu maminka domlouvala, že z toho bude nemocný. A tak se i stalo.
Pokračovat ve čtení →Byl jednou jeden Smolíček, malý pacholíček, který bydlel u jelena se zlatými parohy. Jelen se o Smolíčka staral, ale vždy ho varoval, aby nikomu neotvíral dveře, když je sám doma.
Pokračovat ve čtení →Byl jednou jeden líný kocourek Mourek, který žil se svou rodinkou ve velkém domečku. Bylo to Mourkovo království a ten si ho věrně hlídal. Jeho nejlepší kamarádka byla malá Anička. Vždy si s ním hrála, házela mu klubko vlny či ho podrbala. I když popravdě – Mourek byl velmi líný, nejraději ležel nebo papal pamlsky pro hodné kočičky.
Pokračovat ve čtení →Máša a medvěd vyrazili do lesa, aby si poslechli, jak ptáčci nádherně zpívají. Medvěd chtěl Mášu naučit, jak kterého ptáčka pozná podle zpěvu. Posadili se na kámen vyhřátý od sluníčka a poslouchali.
Pokračovat ve čtení →Jednoho dne požádala Mášu a medvěda paní Zajícová, jestli by jí pohlídali dva malé rošťáky – malé zajíčky, kteří poklidně spinkali v kočárku. Máša i medvěd souhlasili. To bude snadné, vždyť spinkají. A než se vzbudí, jejich maminka bude z nákupu zpátky.
Pokračovat ve čtení →Ten den měla Máša svátek. Dostala od maminky nádherný prstýnek s barevným kamínkem. Moc se jí líbil a hned ho šla ukázat medvědovi.
Pokračovat ve čtení →Milé děti, určitě si vzpomínáte na malého chlapce Kubíka, který toužil být velkým policistou jako jeho táta. Jednoho dne si malý Kuba hrál spolu se svým nejlepším kamarádem Míšou a jeho pejskem Rexem u jezírka.
Pokračovat ve čtení →Byl jednou jeden chlapeček jménem Kubík, který žil se svými rodiči v domečku u krásného průzračného jezírka. Malý Kubík měl velký sen, chtěl být totiž velký drsný policista jako jeho táta. Chtěl každý den pomáhat a chránit. No a co, že je mu jen dvanáct let… On vyroste a všem ukáže, jak bude velký policista.
Pokračovat ve čtení →Byl teplý podzim, sluníčko svítilo a Máša s medvědem si šli hrát do lesa.
„Dáme si závody,“ navrhla Máša. „Kdo doběhne první k tomu velkému pařezu, vyhrál.“
Medvěd přikývl a už se těšil, že tenhle závod určitě vyhraje.
Pokračovat ve čtení →V sedmé třídě se dělala před Vánocemi velká akce. Paní učitelka donesla klobouk, vhodila do něj lístečky se jmény a každý z žáků si vytáhl jeden lísteček. Tomu, koho si děti vytáhly, měly koupit vánoční dárek, který mu na vánoční oslavě předají.
Pokračovat ve čtení →Byla jednou jedna holčička a ta se jmenovala Máša. Bydlela na kraji lesa v jediném domečku široko daleko. Proto ji mrzelo, že tam nemá žádné kamarády. I tak se ale dokázala radovat se zvířátky na dvoře.
Pokračovat ve čtení →