Ten den se ve škole Matyášovi moc líbilo. O výtvarce vyráběli přáníčka k svátku tatínků. Přáníčko vypadalo jako otevírací auto – a auta Matyáš kreslil ze všeho nejradši. Tátovi se bude určitě líbit.
Pokračovat ve čtení →Den otců
Pohádky o dětech
Už máte dost princezen a velkých bohatýrů? V těchto pohádkách jsou hlavními postavami děti. Možná se právě v pohádce o dětech vaše dítko pozná nebo si odnese ponaučení. A pokud vám chybí pohádka o vašem dítěti, zkuste nám napsat. Pohádky o dítěti na přání umíme vyprávět také.
O porouchaném televizoru
Byli jednou jedna Katka a jeden Pepík. Byli to sourozenci. Velmi rádi jezdili na kole, chodili plavat, bruslili a hráli basketbal. Přišel však podzim a začalo pršet. A pršelo a pršelo a pršelo. Děti se nudily, a tak si zapnuly televizi.
Pokračovat ve čtení →Zvědavý Jirka a ježibaba
Milé děti, určitě si vzpomínáte na příběh o zvědavém chlapečkovi Jirkovi, který se vydal do lesa sbírat bylinky a bobule spolu se svým věrným pejskem Brunem. A když Jirka neuposlechl radu své maminky a vešel hlouběji do lesa, potkal stařenu, které se rozhodl pomoci odnést dřevo k ní do chaloupky.
Pokračovat ve čtení →Pohádka o zvědavém Jirkovi
Byla jednou jedna chaloupka. V té dřevěné chaloupce na konci vesnice žil zvědavý chlapeček jménem Jirka. Chlapečka zajímalo všechno. Nejraději však chodil do lesa, kde mohl zkoumat krásy přírody. Vždy když se jeho maminka vydala na trh a otec pracovat na pole, dali Jiříkovi za úkol uklidit chalupu a nasbírat v blízkém lese bylinky, maliny či ostružiny.
Pokračovat ve čtení →Den dětí – Jak Matyáš zachránil princeznu
Byl den dětí a Matyáš se spolu s rodiči vydal do pohádkového lesa. Podaří se mu zachránit princeznu, uvězněnou zlým kouzelníkem v jeho hrádku?
Pokračovat ve čtení →Žofinka a její ples na louce
Žofinka byla roztomilá holčička, která bydlela v nedaleké vesnici. Vlásky měla světlé jako sluníčko a oči hnědé jako kaštánky. Nejraději nosila květované šaty. Milovala květiny všeho druhu. Taky proto chodila každý den moc ráda na louku. Pozorovala jejich krásné barvy, dívala se, jak se natáčí za sluníčkem a jak se pohupují ve větru. Lehala si do trávy, zavírala oči, a když se nadechovala, cítila, jak se kolem ní mísí všechny rozličné vůně dohromady. Jednou se ale na louce stalo něco zvláštního.
Pokračovat ve čtení →O perníkové chaloupce
Za dávných časů všude po světě vládla chudoba. I v malé chalupě u lesa, kde žil tatínek se svými dětmi, Jeníčkem a Mařenkou. Spolu s nimi tam žila tatínkova druhá žena, macecha, která děti neměla příliš v lásce. Neustále hubovala, že sama má málo, ne tak ještě živit dva hladové krky. Tak dlouho hučela do svého muže, aby je odvedl do lesa a tam je zanechal, až jejím zlým řečem podlehl.
Pokračovat ve čtení →Červené autíčko na cestě
Milé děti, určitě si vzpomínáte na chlapečka Vilíka a jeho nejoblíbenější hračku, červené autíčko jménem Red. Jak tak chlapeček cestoval s rodiči na dovolenou k moři, své autíčko po cestě ztratil. A dnes se dozvíme, jestli našlo červené autíčko Red cestu zpět ke svému nejlepšímu kamarádovi Vilíkovi.
Pokračovat ve čtení →O červeném autíčku
Byl jednou jeden malý blonďatý chlapeček jménem Vilík, který miloval hraní s autíčky. Jeho nejoblíbenější, které ve svém dětském pokoji měl, bylo červené autíčko Red. Nebylo to však obyčejné autíčko, bylo to kouzelné autíčko, které hlídalo Vilíka od doby, co se narodil. Vždy když přišel chlapeček ze školy smutný, přišlo k němu, aby ho rozveselilo a aby si s ním mohl hrát.
Pokračovat ve čtení →Kytička ke dni matek
Matyáš seděl ve škole a vybarvoval obrázek tulipánu, který jim paní učitelka předkreslila. Moc ho to nebavilo, mnohem radši vybarvoval auta, a tak si u toho aspoň představoval, že pastelka závodí po papíře.
Pokračovat ve čtení →Jak se Pavlíkovi splnilo přání
Pavlík byl malý kluk, který měl pořád plno práce. Neustále něco vymýšlel. Jednou byl kuchařem a vařil z hlíny a trávy lektvary, podruhé zase rytířem a statečně chránil svůj postavený bunkr. Jeho fantazie a hry neměly konce. Moc rád si na něco hrál. Měl i kamarády, kteří si hráli s ním. A on byl za ně rád. Přesto mu stále něco chybělo. Co to bylo? Poznáš to z příběhu, který ti budu vyprávět.
Pokračovat ve čtení →Jak sluníčko napsalo dětem do školky
Za lesíkem a obrovskou loukou stojí školka. Chodí tam děti z celého města. Hrají si tam, učí se v ní nové věci, odpočívají. Mají to tam moc rády. Každý den je v této školce zajímavý. Dneska je ale obzvlášť speciální. Dnes je totiž den, kdy má do školky přijít neobyčejný dopis. Až ze samotného nebe. Dnes má přijít dopis od sluníčka.
Pokračovat ve čtení →O vodníčkovi a jeho kamarádovi
Byl jednou jeden rybník. Nebyl to však jen tak obyčejný rybník. Byl to rybník zázračný, protože v něm bydleli vodníci. Celá rodina. Taťka, máma a čtyři malá vodníčata. Nikdo o nich ale nevěděl, protože přes den spali a vycházeli až v noci, když byl na obloze měsíc a hvězdy. Tedy až na nejmladšího vodníčka.
Pokračovat ve čtení →Verunka a vodní drak
Za desatero horami a devatero údolími je země plná řek, potůčků a jezer. Voda tady teče ze skal, tvoří vodopády, proudí mezi lesy a velkými kameny a někde jen tak stojí a vyústí v krásná klidná jezera. V těchto vodách žijí nádherní a zvláštní tvorové. Vodní draci. Někteří jsou menší a rádi si brouzdají v potůčkách, jiní zase velcí a mají své příbytky v jezerech.
Pokračovat ve čtení →Zvědavá holčička Valentýnka
V jednom domečku na okraji vesničky žila se svou rodinou jedna malá, veselá holčička jménem Valentýnka. Její jméno bylo kouzelné a krásné, tak jako ona sama. Hnědovlasá holčička měla jen tři roky, ale byla velmi šikovná a zvídavá.
Pokračovat ve čtení →