Přečtěte si Pohádkách o autech! Najdete zde příběhy o různých typech aut, které žijí ve svém vlastním světě plném dobrodružství a zábavy. Každé auto má svůj vlastní příběh. Ponořte se s námi do fantastického světa, kde auta mluví, tančí a hrají si spolu. Věříme, že si přijdou na své jak malí, tak velcí milovníci aut. Tak neváhejte a začněte číst naše pohádky o autech!
Bylo jednou jedno autíčko a to bylo červené, ale velmi zapomnětlivé. Pořád někde něco zapomínalo. Jednou ráno si řeklo, že pojede do města, aby si tam koupilo nová kolečka. Vyrazilo na cestu. Nedojelo ještě ani na kopec, když tu si vzpomnělo: „Jejda! Já si zapomnělo natankovat benzín! To bych daleko nedojelo.“
Pokračovat ve čtení →
Jednou mechanici poblíž velké opravny vyrobili krásné nové zelené autíčko. Jakmile mohlo jezdit, hned se zvědavě vydalo na silnici. Ale bylo to malé nové autíčko, které na silnici ještě nikdy nejezdilo. Přesto už chtělo jezdit jako velká auta.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na chlapečka Vilíka a jeho nejoblíbenější hračku, červené autíčko jménem Red. Jak tak chlapeček cestoval s rodiči na dovolenou k moři, své autíčko po cestě ztratil. A dnes se dozvíme, jestli našlo červené autíčko Red cestu zpět ke svému nejlepšímu kamarádovi Vilíkovi.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden malý blonďatý chlapeček jménem Vilík, který miloval hraní s autíčky. Jeho nejoblíbenější, které ve svém dětském pokoji měl, bylo červené autíčko Red. Nebylo to však obyčejné autíčko, bylo to kouzelné autíčko, které hlídalo Vilíka od doby, co se narodil. Vždy když přišel chlapeček ze školy smutný, přišlo k němu, aby ho rozveselilo a aby si s ním mohl hrát.
Pokračovat ve čtení →
Celou řadu malých dětí fascinují auta, těžké stroje a staveniště. Nejedna maminka by mohla vyprávět o tom, jaké je to strávit půl hodiny zíráním na bagr či rypadlo, které spolu se svým potomkem náhodou potkala během procházky. A právě pro takové malé nadšence je tu tato kniha. Vypráví totiž o staveništi, které se, stejně jako děti, už pomalu ukládá ke spánku.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden traktor, zelený se žlutými koly, a ten strašně moc kouřil z komínku a smrděl. Pokaždé když projížděl městem, lidé kolem kašlali a volali: „Echm, echm, ten traktor ale smrdí!“
Pokračovat ve čtení →
Bylo jednou jedno červené autíčko, které milovalo zimu. Mělo rádo sníh a velké chumelenice. Proto v jedné takové chumelenici vyrazilo na cestu do města.
Pokračovat ve čtení →
Uprostřed velkého a rušného města bylo menší parkoviště. Na něm vždycky parkovala dvě auta. Jedno bylo hasičské a druhé policejní. Obě auta byla vždy nachystaná a připravená vyrazit a ve městě někomu pomoct. Lidé je volali často kvůli různým věcem. Jednou někde hořelo, jindy se stala dopravní nehoda. Všichni lidé ve městě byli rádi, že tato auta mají. Časem ale auta zpychla, začala se chlubit a mezi sebou dohadovat.
Pokračovat ve čtení →
Za hlubokým lesem u velkého pole stál velký statek. Vedle toho statku byla obrovská stodola. V ní bydlely dva neobyčejné stroje. Velký traktor a malý traktůrek. Oba dva pomáhaly farmářovi na poli se vším, co bylo potřeba na statku. Velký traktor byl silný a moudrý. Přesně věděl, co a jak má dělat. Malý traktůrek byl šikovný pomocník, ale byl neposlušný, tvrdohlavý a někdy si dělal věci po svém. A to nebylo dobré.
Pokračovat ve čtení →
Ve velkém městě plném domů, silnic i lidí, žilo červené autíčko. To autíčko bylo odvážné. Celé dny s větrem o závod jezdilo ulicemi, závodilo s ostatními autíčky, nedbalo při tom na dopravní předpisy, a dokonce nedávalo ani trochu pozor, aby snad někomu neublížilo. Bylo to autíčko z pořádně tvrdého plechu, a tak se mu nikdy nic nestalo.
Pokračovat ve čtení →
Daleko za naší vesnicí byl závodní okruh. Každý rok se tam pořádaly závody aut. Jezdila tam ta nejlepší závodní auta, která kdy kdo viděl. Jejich rychlost byla neskutečná. Pokaždé se na ně chodilo dívat hodně lidí. Všichni sledovali a fandili na svých sedadlech svým favoritům. Blízko závodní dráhy stála i jiná auta než závodní. Bylo tam zaparkované menší hasičské auto a sanitka. Jenže to hasičské bylo moc nešťastné.
Pokračovat ve čtení →
Každé ráno jezdila přes naše město dodávka. Byla vždycky hezky čistá, umytá a řídila se předpisy. Nedělala hluk. Jezdila tiše a spořádaně. Rozvážela po městě dobroty. Brzy ráno vyjížděla někam daleko za město. Tam, kde to nikdo neznal. Nechala se naložit ovocem a zeleninou a pak jela zase zpátky do našeho města. Tady jídlo rozvážela do různých stánků, kam si lidé chodili na nákupy. Dodávku řídil jeden řidič… Ovšem nebyl to ledajaký řidič.
Pokračovat ve čtení →
Patrik byl malý kluk z maloměsta. Bydlel v útulném domku se svým tatínkem. U domu měli velkou garáž a nad garáží visel nápis: „Nejlepší automechanik ve městě.“ Patrikův tatínek totiž v garáži opravoval auta. Se svými auty k němu jezdili lidé z širokého okolí, protože tatínek uměl na autech opravit snad úplně všechno. Patrik svého tatínka vždy při práci pozoroval. Učil se od něj. I když byl ještě malý kluk, byl tuze šikovný a uměl spoustu věcí na autech opravovat sám.
Pokračovat ve čtení →
Kolem malého pohádkového města vedla silnice. Jezdila na ní auta malá i velká. Některé kamiony rozvážely zboží a jiná menší auta vozila lidi do práce. V tomhle pohádkovém městě kamarádili lidé s auty. Pomáhali si navzájem. Auta lidi vozila, kam potřebovali, a lidi se zase o auta pěkně starali. Myli je, doplňovali benzín a opravovali je. Za to se auta snažila jezdit podle předpisů. Bylo to nejspokojenější město v širém okolí, dokud do města nepřijelo auto Bouřlivák.
Pokračovat ve čtení →
Bylo jednou jedno autíčko, které moc a moc rádo jezdilo potmě. Nejradši jezdilo v noci, když svítil měsíček a hvězdičky. Ale nechtělo si nikdy rozsvítit světla, aby pořádně vidělo na cestu. Ostatní autíčka mu říkávala: „Musíš si na cestu rozsvítit, jinak neuvidíš, kam jedeš. Vždyť bys mohlo nabourat!“ Ale autíčko na jejich rady nedbalo. Jezdilo si dál potmě.
Pokračovat ve čtení →