Pohádky na 3 až 7 minut čtení. Užijte si pohádkové čtení s dětmi.
To byl dneska den. Všichni jsou unavení, nejvíc maminky a tatínkové, ale děti přesto chtějí slyšet pohádku. Co s tím? Je to lehké. V takových případech pomohou krátké pohádky, které rychle odsýpají, a přesto neztrácí nic ze svého kouzla. Jestli se už těšíte do postele, přečtěte si krátkou pohádku, dejte si pusu na dobrou noc a hurá do hajan. Na dlouhou pohádku bude čas zase příště.
Paní učitelka dala svým žákům na začátku prosince úlohu. Jelikož má advent čtyři týdny, chce po nich, aby každý týden během adventu udělali jeden dobrý skutek. Před Vánocemi si žáci o dobrých skutcích, které během adventu udělali, povídali.
Pokračovat ve čtení →
Adam byl velmi milý a hodný kluk. Se vším doma pomáhal, byl poslušný a nenáročný, nikdy se kvůli ničemu nezlobil. Jen jedna věc ho trápila. Jeho jméno. Adam měl totiž svátek 24. prosince, na Vánoce, a tehdy se slavily Vánoce, a ne jeho svátek. Neměl dort ani dárky, ani žádnou oslavu, ba dokonce si na něj nikdo ani nevzpomněl. Rozhodl se proto, že si změní jméno.
Pokračovat ve čtení →
Byl začátek prosince, když Andělka pomáhala mamince a tatínkovi s úklidem. Takový vánoční úklid není jen tak. To se musí posbírat hračky, vyšťourat lego zpod skříní, pěkně zamést a umýt okna – to aby se Ježíšek nepolekal, jak říkávala maminka. Tatínek na to vždy odpovídal, že se Ježíšek přece narodil ve chlévě, ale maminku neobměkčil a musel uklízet také.
Pokračovat ve čtení →
Uprostřed velkoměsta bylo obrovské letiště. Parkovala tam velká i malá letadla. Menší létala na vyhlídkové a poznávací výlety, větší odnášela mnoho lidí na dovolené a létala do vzdálených zemí. Mezi velkými letadly se ale našlo jedno, které bylo nešťastné. Chtělo si poletovat jen tak nad krajinou a tak rychle, jak by samo chtělo. Nechtělo převážet spoustu lidí a mít každou trasu naplánovanou dopředu. Proto se rozhodlo, že si začne létat podle sebe. Alespoň do chvíle, než málem způsobilo havárii.
Pokračovat ve čtení →
Žili byli manželé, kteří se měli moc rádi a vždy spolu dobře vycházeli. Jen jedna věc je trápila – že zatím neměli žádné děti, i když si nějakého potomka tolik přáli. Jednoho dne se konečně i na ně štěstí usmálo a narodil se jim chlapeček. Malinkatý jako prst byl, a tak ho pojmenovali Paleček.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, vzpomínáte si na příběh o letadélku Rychlíkovi? Letadélko bylo sice maličké, ale toužilo po tom, aby jednoho dne mohlo letět vysoko v oblacích jako velká letadla. Když si tak letělo oblohou, na křídle mu přistála malá vlaštovka jménem Mimi.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, jak už všichni víme, v pohádkách je možné všechno. Všechno, co nám jen naše fantazie dovolí. V pohádkách najdeme čarodějnice, velké příšery či létající draky, narazíme i na mluvící auta či letadla. A dnes si povyprávíme příběh o jednom zvědavém letadélku, které zažilo dobrodružství jako žádné jiné. Letadlo jménem Rychlík nebylo nijak velké ani hlasité jako dopravní letadla.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna stonožka Jožka. Tato malinká stonožka žila na krásné louce pod velkým stromem, kde si z plátků květin vytvořila malý domek. A víte, proč se stonožce říká stonožka? No přece proto, že má spoustu malých nožiček, některé jich mají dokonce i sto!
Pokračovat ve čtení →
V daleké vesnici stál malý domek. Bydlela v něm holčička s huňatým pejskem. Jmenovala se Janička. Černovlasé děvčátko s hnědýma očima a krásným úsměvem. Jenže právě teď byla smutná. Stála na chodníku před svým domečkem a v ruce držela vodítko pro svého pejska. Ten věrně seděl vedle ní. Oba se koukali na dům a tvářili se posmutněle.
Pokračovat ve čtení →
Už je tomu dávno, co v jednom předalekém království vládl král se svou paní. Panovali moudře, lid je měl rád. Královskému páru se však stále nedařilo počít miminko.
Pokračovat ve čtení →
Byl horký letní den. Vrána létala po kraji, vracela se zrovna domů, a bylo jí velké vedro. Do jejího černého peří se opíralo polední slunce a vrána brzy dostala žízeň. Hledala vodu, ale nikde nic nezahlédla. Během dlouhého úmorného léta bylo všude vody málo. Až tu náhle se něco zablýskalo. Že by voda?
Pokračovat ve čtení →
„Milé moje děti, teď vám povím jeden kouzelný příběh,“ řekla babička, posadila se u doutnajícího krbu a sledovala nedočkavé tvářičky svých vnoučat Marušky a Kubíka vykukující zpoza huňaté deky. Děti milovaly babiččiny příběhy, vždycky jim totiž vyprávěla takové, které ještě nikdy předtím neslyšely a které byly kouzelné. Až tak kouzelné, že si děti myslely, že se babičce skutečně staly. A možná i staly, kdo ví.
Pokračovat ve čtení →
Žili jednou jedna babička a dědeček a ti měli svého Budulínka. Od jara do podzimu odcházeli babička s dědečkem každý den pracovat na pole či do lesa a Budulínka nechávali doma samotného. Vždy mu ale kladli na srdce, aby byl poslušný a nikomu neotvíral.
Pokračovat ve čtení →
Jeden malý komár si poletoval krajinou. Nejradši létal nad hladinami rybníků, ve kterých se mohl koukat na svůj odraz. On byl tenhle komár velmi namyšlený. Když letěl kolem mouchy, která si lebedila ve stínu, načechral si sosák a těch pár chlupů na hlavě.
Pokračovat ve čtení →
Znáte ten příběh o svatém Martinovi, který jezdil na bílém koni a pomáhal chudým? Dokonce si uříznul kus svého pláště, aby se měl žebrák do čeho zahalit před zimou. Tahle pohádka je trochu jiná, a přece podobná, protože nejen lidé potřebují občas naši pomoc.
Pokračovat ve čtení →