Pohádky na 3 až 7 minut čtení. Užijte si pohádkové čtení s dětmi.
To byl dneska den. Všichni jsou unavení, nejvíc maminky a tatínkové, ale děti přesto chtějí slyšet pohádku. Co s tím? Je to lehké. V takových případech pomohou krátké pohádky, které rychle odsýpají, a přesto neztrácí nic ze svého kouzla. Jestli se už těšíte do postele, přečtěte si krátkou pohádku, dejte si pusu na dobrou noc a hurá do hajan. Na dlouhou pohádku bude čas zase příště.
V jednom temném bukovém lese poblíž vesničky Dalskabáty se nacházelo již téměř rozpadlé stavení. Dříve to bývala snad hájenka. Dnes už ji ale nikdo neobýval, snad kvůli tomu, že v ní podle zdejších obyvatel straší.
Pokračovat ve čtení →
Před dávnými časy bylo jedno království, v němž kraloval jeden velice moudrý král. Panovaly o něm zvěsti, že rozumí řeči zvířat, avšak nikdo netušil, jak je to možné. Lidé přeci řeči zvířat jen tak nemohou rozumět.
Pokračovat ve čtení →
Jak je již od pradávna známo, rozum a štěstí spolu vždy vedli dlouhé spory. Neměli se příliš v lásce. Jednoho krásného dne se rozum a štěstí potkali na jedné uzoučké polní cestičce mezi velkým zámkem a polorozpadlým statkem. Opět se pustili do vzájemného pošťuchování. „Já jsem pro lidi důležitější než ty,“ povídá štěstí. Avšak rozum štěstí ihned oponoval a tvrdil pravý opak.
Pokračovat ve čtení →
Dlouhé zlaté vlasy, na nichž sedí krásný věneček upletený z modrých pomněnek. Kulatý obličej s červenými tvářičkami a sněhově bílé šaty. Tak přesně vypadala právě víla Amálka. Ráda se procházela po paloučku, okolo studánky, anebo po lese. Byla to přece lesní víla.
Pokračovat ve čtení →
Bylo ráno jako každé jiné, když se prasátko Pepa probudilo. Pepa a její mladší bratříček utíkali ke stolu, kde jim maminka s tatínkem připravili výbornou sladkou snídani. Pepina milovala rohlík s marmeládou a horké kakao. Avšak když dnes snědla půlku rohlíku a vypila trošku kakaa, necítila se příliš dobře. Začalo ji bolet bříško a také se jí na obličeji objevilo hned několik červených a nafouklých pupínků.
Pokračovat ve čtení →
Nastal večer, na který všichni dlouho a netrpělivě čekali. Večer, který se měl stát nezapomenutelným, a to zejména pro toho malého tvorečka – broučka. Tím dlouho očekávaným večerem byl právě ten, kdy se měl brouček vydat s ostatními na noční oblohu, aby poprvé svítil lidem.
Pokračovat ve čtení →
Pod lesem na stráni malá je dědinka, tam sešla se po roce kočičí rodinka. Máma Micka uklízí, peče a vaří, ať se dnes všem dobře daří. Neví, kde jí hlava stojí, dnes svým 3 dětem svatbu strojí.
Pokračovat ve čtení →
Jelikož, jak se říká – nemoci nechodí po horách, nýbrž po lidech, žil jednou jeden král, který byl tuze nemocný. Měl velké království a tři syny – prince k tomu.
Pokračovat ve čtení →
Všude samá cedule, na níž se píše, jak se správně chovat, mnoho připomínek a dalších lejster. Takhle vypadá poštovní úřad. A na jednom z poštovních úřadů pracoval i pan Kolbaba. Byl to pán, jehož hlava byla tak kulatá, že připomínala fotbalový míč a také ji ani nepokrývalo příliš mnoho vlasů. Naopak postavu měl shodnou s mnoha ostatními a tato ničím nevynikala.
Pokračovat ve čtení →
Sluníčko se usmívalo na obloze a pozorovalo dění dole na zemi. Kytičky kvetly a tráva se zelenala. A uprostřed něčí zahrady z ničeho nic začala růst hromádka z hlíny, jenž se stále zvětšovala. Avšak nakonec se její růst zastavil a kousek vedle se začala tvořit nová hromádka. Když už byla dost vysoká, vykoukl z ní červený čumáček a potom 3 vlásky. Víte, kdo to byl? No přece krteček.
Pokračovat ve čtení →
Žil – byl jednou jeden mládenec, jenž se jmenoval Petr. Matka mu zemřela, avšak Petr nezůstal sám. Žil ještě s otcem, který ho měl velmi rád. Otec se za nějaký čas znovu oženil a Petr byl rád, že otec září štěstím a spokojeností jako dříve.
Pokračovat ve čtení →
Bylo tomu už velice dávno, co po světě chodila maličkatá holčička, která pocházela z chudé rodiny. Její tatínek byl švec, avšak toto zaměstnání mu příliš peněz nepřinášelo. Maminka trávila čas doma s právě narozenou sestřičkou a o obě děvčátka se vzorně starala a obklopovala je láskou stejně jako jejich tatínek. Avšak holčička jménem Lucinka měla neustále pocit, že se jí rodiče věnují málo a mají radši její sestřičku.
Pokračovat ve čtení →
Bylo parné léto a maková panenka se s motýlem Emanuelem právě opalovala na paloučku. Obloha byla jasná – bez jediného mráčku. Jen sluníčko na ní krásně zářilo svými zlatavými paprsky. „Radši si zajdi pro deštník, přeháňka a bouřka tu může být co by dup,“ povídá maková panenka Emanuelovi. Avšak ten si jen ospale zývnul a říká: „Kdepak by se tady vzala? Je přece krásný slunečný den a žádná bouřka s deštěm ho nezkazí.“
Pokračovat ve čtení →
Byl krásný letní den a medvědi od Kolína se rozhodli, že se vydají na prázdninový výlet. A kam? Sluníčko hřálo svými paprsky až příliš, a protože jim bylo v jejich husté srsti ohromné teplo, vyjeli na výlet k řece, kde se chtěli pořádně vykoupat, aby neměli plnou srst blešek.
Pokračovat ve čtení →
Krásná zahrada plná rozkvetlých květin a stromů, jejichž listy na podzim hrály všemi barvami. Avšak nejen to. Urodilo se na nich vždy také plno ovoce. Například hrušky, jablka, anebo i švestky. Zem pokrývala zářivě zelená a heboučká tráva, po níž každičký den pobíhaly děti a hrály si na babu nebo na schovávanou. Při jejich hrách jim ptáčci nad hlavou prozpěvovali líbezné melodie. Děti sem chodily vždy o prázdninách a někdy také po škole, když neměly moc domácích úkolů.
Pokračovat ve čtení →