Když začalo jaro, začala se probouzet různá zvířátka ze zimního spánku. Jedním z nich byl i velký medvěd Brumla. Celou zimu si pěkně hověl ve svém ukrytém pelechu. Když ale skončila zima, vylezl, protáhl se a hned hledal něco na zub. Dostal obrovskou chuť na med. To ale ještě nevěděl, co bude muset udělat, aby si na něm pochutnal.
Pokračovat ve čtení →Krátké pohádky

Pohádky na 3 až 7 minut čtení. Užijte si pohádkové čtení s dětmi.
To byl dneska den. Všichni jsou unavení, nejvíc maminky a tatínkové, ale děti přesto chtějí slyšet pohádku. Co s tím? Je to lehké. V takových případech pomohou krátké pohádky, které rychle odsýpají, a přesto neztrácí nic ze svého kouzla. Jestli se už těšíte do postele, přečtěte si krátkou pohádku, dejte si pusu na dobrou noc a hurá do hajan. Na dlouhou pohádku bude čas zase příště.
Klokánek a den matek
Jednoho krásného slunečného květnového dne si malý klokánek poskakoval po Stokorcovém lese. Už od včerejšího dne ustavičně přemýšlel nad tím, čím by mohl obdarovat maminku v den svátku matek, aby ji překvapil a také udělal radost. Napadlo ho, že požádá o radu svého kamaráda medvídka Pú.
Pokračovat ve čtení →Vítek a jeho dobrodružství
Vítek byl kluk, který miloval dobrodružství. Mezi stromy si stavěl skrýše, v lese si uvazoval lana a houpal se na nich a v zimě zase stavěl iglú, aby si v nich mohl hrát na eskymáky. Pořád něco vymýšlel a jeho představivost neměla žádné hranice. Jednou ale zažil opravdové dobrodružství.
Pokračovat ve čtení →Příběh řidiče dodávky
Každé ráno jezdila přes naše město dodávka. Byla vždycky hezky čistá, umytá a řídila se předpisy. Nedělala hluk. Jezdila tiše a spořádaně. Rozvážela po městě dobroty. Brzy ráno vyjížděla někam daleko za město. Tam, kde to nikdo neznal. Nechala se naložit ovocem a zeleninou a pak jela zase zpátky do našeho města. Tady jídlo rozvážela do různých stánků, kam si lidé chodili na nákupy. Dodávku řídil jeden řidič… Ovšem nebyl to ledajaký řidič.
Pokračovat ve čtení →Záchrana Lesníka
Divocí psi byla zvířata, která žila daleko od lidí. Bydleli v lesích, kde měli svá doupata. Žili ve smečkách. To znamená, že jich bylo vždycky více, taková větší psí rodina. Nikdy si lidí nevšímali. Nechodili k nim do města. Až do jednoho osudného dne, kdy se vše změnilo.
Pokračovat ve čtení →Jak Terezka byla smutná
Zima už skončila. Všude začala rašit zelená travička, na loukách rozkvétaly květiny. Sluníčko hřálo čím dál více. Ve školce za oknem seděla Terezka, holčička se světlými vlásky, růžovými tvářičkami a modrýma očima jako studánky. Svým milým úsměvem vždy rozveselila všechny děti ve školce. Poslední dobou se ale moc nesmála a dneska už vůbec ne. Koukala smutně z okna, hlavu si podpírala rukama a oči měla úplně skleněné, jako by se jí chtělo plakat.
Pokračovat ve čtení →Šikovný automechanik Patrik
Patrik byl malý kluk z maloměsta. Bydlel v útulném domku se svým tatínkem. U domu měli velkou garáž a nad garáží visel nápis: „Nejlepší automechanik ve městě.“ Patrikův tatínek totiž v garáži opravoval auta. Se svými auty k němu jezdili lidé z širokého okolí, protože tatínek uměl na autech opravit snad úplně všechno. Patrik svého tatínka vždy při práci pozoroval. Učil se od něj. I když byl ještě malý kluk, byl tuze šikovný a uměl spoustu věcí na autech opravovat sám.
Pokračovat ve čtení →Brémští muzikanti
Po světě chodí tolik muzikantů. Avšak setkali jste se již s muzikanty, kteří mají srst či peří, ocas a případně dokonce čtyři nohy? Že jste o nich ještě neslyšeli? Tak já vám dnes o takových muzikantech, jenž putovali do města Brémy, povím pohádku.
Pokračovat ve čtení →Cesta za pokladem
V pohádkové říši zcela daleko od nás lidí existuje jedna zvláštní země. Je to místo plné tajemství a záhad. Říká se, že je v této zemi schovaný poklad. Nikdo neví jaký a nikdo neví kde. Je dobře ukrytý a cesta k němu není snadná. Hodně lidí se ho snažilo najít, ale všichni se vrátili s prázdnou.
Pokračovat ve čtení →Zloděj na farmě
Na samotě za hlubokým lesem stál statek. Kolem byla velká pole. Na nich se pěstovaly brambory a kukuřice. Na tomto statku žilo několik zvířat. Ve chlévě přespávaly ovečky, u boudy hlídal velký pes, ve stájích byly koně a po dvorku se proháněly slepice a kačenky. O všechny se staral starý a moudrý farmář. Byl to už sice dědeček, ale práce ještě zastal dost. Každé prázdniny za ním jezdil jeho vnouček Pavlík. Pomáhal svému dědečkovi starat se o zvířata a celé hospodářství. Na statku zažil hodně dobrodružství. Ale tohle bylo ze všech nejnapínavější.
Pokračovat ve čtení →Jak se Bouřlivák změnil
Kolem malého pohádkového města vedla silnice. Jezdila na ní auta malá i velká. Některé kamiony rozvážely zboží a jiná menší auta vozila lidi do práce. V tomhle pohádkovém městě kamarádili lidé s auty. Pomáhali si navzájem. Auta lidi vozila, kam potřebovali, a lidi se zase o auta pěkně starali. Myli je, doplňovali benzín a opravovali je. Za to se auta snažila jezdit podle předpisů. Bylo to nejspokojenější město v širém okolí, dokud do města nepřijelo auto Bouřlivák.
Pokračovat ve čtení →Skřítek Mračil
V černém hlubokém lese byla malinká vesnice. Byla schovaná mezi mechem a kapradím. Pouhým okem ji vidět nešlo. Člověk ji mohl spatřit, jen když si kleknul, byl úplně potichu a pořádně se zahleděl do kapradí. Pak možná viděl malou vesnici, kde žili skřítci. Bydlelo jich tam několik. Byli pracovití, veselí a pořád si při práci zpívali. Jeden z nich ale takový nebyl. Jmenoval se Mračil. Nebyl zlý, jen se málokdy smál a nejčastější jeho slova byla: ne, nechci, nemám to rád.
Pokračovat ve čtení →Hrošík Felix a jeho cesta do Evropy
Hrošík Felix se jednoho dne rozhodl, že se vydá do světa. Afrika byla sice krásná, měl v ní domov a spoustu přátel, ale zkrátka zatoužil poznat něco nového. Tak si sbalil věci, které potřebovat na cestu, se všemi se rozloučil a vyrazil. Vydal se na sever – směrem k Evropě.
Pokračovat ve čtení →O veverce, která si nestihla udělat zásoby na zimu
Veverka Verča byla krásná, ale trochu pyšná a líná. Měla krásný, zrzavý kožíšek a uhrančivá kukadla, jako dva korálky. „Konečně budu úplně sama a můžu se celé dny dívat na svůj odraz do studánky, jak jsem krásná,“ říkala si Verča.
Pokračovat ve čtení →Jak se z žabáka Kuby stala princezna Kristýna
Znáte ty pohádky o princích a princeznách zakletých v žábu? My děti víme, že i v našem nepohádkovém světě se občas nějaká taková žába najde. Ale copak nám rodiče dovolí to vyzkoušet a nějakou žábu políbit? Když s maminkou nebo tatínkem venku na žabku narazíte, tak se rozplývají: „Jé, žabka, honem, pojď se podívat.“ A když ji chcete chytit, tak hned: „Fuj, nesahej na ni.“ Prý jsou blé a některé ještě k tomu jedovaté. Vypadá to, že žáby v našem světě jsou prostě odsouzeny být žábami navěky. Jiné je to však ve světě hraček. I v něm totiž můžete na zakleté zvířátko narazit, jen ne tak často.
Pokračovat ve čtení →