Pohádky na 3 až 7 minut čtení. Užijte si pohádkové čtení s dětmi.
To byl dneska den. Všichni jsou unavení, nejvíc maminky a tatínkové, ale děti přesto chtějí slyšet pohádku. Co s tím? Je to lehké. V takových případech pomohou krátké pohádky, které rychle odsýpají, a přesto neztrácí nic ze svého kouzla. Jestli se už těšíte do postele, přečtěte si krátkou pohádku, dejte si pusu na dobrou noc a hurá do hajan. Na dlouhou pohádku bude čas zase příště.
Jistě Vám nemusím vyprávět o tom, kde žijí krtci. Celičký den se pohybují pod zemí, svými mohutnými tlapami, které připomínají lopaty, se prohrabují hlínou a hledají, co by slupli. Pod zemí je tma, vidět tam není, a tak mají krtci jen úplně malá očička.
Pokračovat ve čtení →
Uprostřed velkého a rušného města bylo menší parkoviště. Na něm vždycky parkovala dvě auta. Jedno bylo hasičské a druhé policejní. Obě auta byla vždy nachystaná a připravená vyrazit a ve městě někomu pomoct. Lidé je volali často kvůli různým věcem. Jednou někde hořelo, jindy se stala dopravní nehoda. Všichni lidé ve městě byli rádi, že tato auta mají. Časem ale auta zpychla, začala se chlubit a mezi sebou dohadovat.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden duch a jmenoval se Bubla. Duch Bubla neměl nikdy žádné kamarády. Mnohokrát se snažil s lidmi seznámit. Vždy, když se ale pokusil na sebe upozornit, lidé se jen báli a utíkali od něj pryč.
Pokračovat ve čtení →
Liduška byla blonďatá holčička, která trávila nejvíce času v lese. Moc ráda si tam četla, odpočívala a dávala do krmelců různé dobroty pro srnky. Milovala, když si mohla jen tak lehnout do mechu, cítit vůni hříbků a zkoušet lesní ovoce, které rostlo všude kolem. Jednou ale Liduška potkala v lese někoho, koho ještě nikdy neviděla. Ani vlastně netušila, že někdo takový existuje.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden krásný les, kde žila zvířátka všeho druhu. Našli byste tu malé broučky, krásné ptáčky, mlsné jezevce, ale také velké jeleny s majestátním parožím. Všechna zvířátka v lese se přátelila a nikdo si neprováděl nic zlého. Všichni na sebe byli hodní a kdykoliv někdo ze zvířátek potřeboval s něčím pomoci, mohl se na kohokoliv obrátit.
Pokračovat ve čtení →
Za devatero řekami a za devatero horami stála chaloupka. Vypadala jako perníková, ale nebyla. Byla úplně celá dřevěná. Její okna byla malovaná a z komína vždycky vystupoval dým z voňavého dřeva. V té chaloupce bydlel pohádkový dědeček. Byl to nejlepší vypravěč pohádek. Děti i zvířátka z celého okolí chodila za dědečkem poslechnout si jeho příběhy.
Pokračovat ve čtení →
Každá straka má ráda lesklé věci, to ví všechny malé děti. A straka z naší pohádky, to nebyla žádná výjimka. Kradla kde se dalo. Šperky, mince, drahokamy, dokonce i sojčí peříčko z hnízda uloupila, zkrátka bylo to s ní k nevydržení. Ostatní zvířatka jí domlouvala a vysvětlovala, ale straka vždy slíbila, že zlodějiny nechá, ale za chvíli už zase lítala nad lesem s lesklými řetízky v zobáku.
Pokračovat ve čtení →
Daleko odtud v indiánské zemi žila jedna holčička. Měla dlouhé černé havraní vlasy, vždycky spletené do dvou dlouhatánských copů. Nosila na hlavě pestrobarevnou čelenku, ve které měla zapíchnuté peří. Jmenovala se Inčučuna. Její maminka i tatínek byli taky indiáni a žili ve vysokých stanech.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna velká parní lokomotiva, krásná, že se její černo červená barva na slunci jen leskla. Vozila s sebou uhlák a čtyři zlobivé vagónky. Ta mašinka byla moc hodná a vždycky svou trasu po kolejích ujela včas a bez nehody.
Pokračovat ve čtení →
Když přijde podzim, často venku fouká. Vítr se snaží pomoct stromkům, aby z nich spadlo co nejvíce listí. A tak fouká a fouká do všech stran. Takový vítr je nejlepší na pouštění draků. Proto se i v jednom malém městečku děti domluvily, že si uspořádají drakiádu. Všechny děti měly přijít po škole na velkou louku, kde budou pouštět své draky. To ale ještě nevěděly, kdo za nimi na louku přijde.
Pokračovat ve čtení →
Člověk ani nemusí chodit hluboka do lesa, aby potkal místa, kde žijí pohádkové bytosti, kde se dějí kouzla a zázraky a kde se v kapradí ukrývají domečky lesních skřítků. V jednom takovém žil skřítek Kapradíček.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden rybníček, ve kterém žilo společenství žabiček. Říkaly si Kuňkalky. Tvořily si krásné žabí městečko, kde bylo čisto, dostatek potravy a žily si tam ve svém žabím míru a poklidu. Ale nemělo to trvat napořád.
Pokračovat ve čtení →
Když nastane podzim, sluníčko začíná dříve zapadat, na nebi se častěji sbíhá více mraků a mnohdy nastává období dešťů. Někdy prší chvíli, ale někdy i celé týdny. Jednou takový nečas nastal i v naší vesnici. Foukal velký vítr a mraky se shromáždily blízko k sobě. Byla z toho pořádná bouřka. Ale i když bouřka přestala, pršelo dál.
Pokračovat ve čtení →
Kudrlinka z naší pohádky byla malá a opravdu hodně zakroucená. A byla trochu smutná. Vyrostla totiž na hlavě jedné malé holčičky. Holčička se o ni moc pěkně starala, jenže vyrostla na dětské hlavě jen jedna jediná. Byla úplně sama kudrnatá na hlavě plné rovných vlásků. Kudrlinku moc mrzelo, že si nemá s kým povídat.
Pokračovat ve čtení →
Jednou se na trávě před domem sešlo pět hopíků a předháněly se, který z nich dokáže vyskočit nejvýš. „Dobře se dívejte, hoši,“ povídá malý zelený hopík. „Já vyskočím nejvýš!“
Pokračovat ve čtení →