Pohádky na 3 až 7 minut čtení. Užijte si pohádkové čtení s dětmi.
To byl dneska den. Všichni jsou unavení, nejvíc maminky a tatínkové, ale děti přesto chtějí slyšet pohádku. Co s tím? Je to lehké. V takových případech pomohou krátké pohádky, které rychle odsýpají, a přesto neztrácí nic ze svého kouzla. Jestli se už těšíte do postele, přečtěte si krátkou pohádku, dejte si pusu na dobrou noc a hurá do hajan. Na dlouhou pohádku bude čas zase příště.
Byla jednou jedna rybička, která žila se svou rodinou pod korálovým útesem. Malá zlatá rybička se jmenovala Rory. Jednoho dne se Rory rozhodla, že se vydá na dlouhou cestu, chtěla totiž objevit průzračně čisté moře plné delfínů.
Pokračovat ve čtení →
Králíček Petr žil se svou maminkou a sestřičkami v noře vyhloubené pod vysokou jedlí. Každý den si malí králíčci chodili hrát na louku a do lesa. Maminka je vždy napomínala, že se musí vyhnout zahradě pana Gregora. Hlavně Petr, který tam minule ztratil svůj modrý kabátek a obě botičky. Nyní musel nosit starý hnědý obnošený kabát, který se mu vůbec nelíbil. Škrtil a kousal, ale co naplat, když ten svůj ztratil.
Pokračovat ve čtení →
Nedaleko od Brna je vesnička, která je velice známá a velice slavná. A slavná je proto, že v lesích, které rostou na kopečku nad vesničkou, se kdysi narodila velice chytrá kmotra liška, které všichni lidé pro její chytrost a mazanost říkali Chytrouška.
Pokračovat ve čtení →
Určitě si pamatujete příběh o kudrnaté holčičce Mii, která si nechtěla čistit zoubky. Přesvědčila Miu kouzelná víla, která zavítala v jeden večer do jejího malého pokojíčku? To hned zjistíme! Po návštěvě víly, kterou sice Mia neviděla, protože se jí víla neukázala a už ani neozvala, si řekla, že se změní.
Pokračovat ve čtení →
Alenka byla holčička stará asi jako ty. Měla světlé vlásky s nádhernými kudrlinkami, čokoládově hnědé oči a na tváři vždycky úsměv. Byla to milá a hodná holčička. Bydlela blízko lesa a trávila v něm spoustu času. Moc ráda pozorovala zvířata, nebo se jen tak procházela a poslouchala zpívající ptáčky. Zrovna dnes se v něm ovšem neprocházela úplně sama.
Pokračovat ve čtení →
Orlík bylo malé vyhlídkové letadlo. Létalo si křížem krážem po obloze. Dělalo přemety, točilo se do všech stran a ukazovalo ty nejlepší kaskadérské kousky. Bylo celé žluté jako sluníčko a na jeho křídlech se pyšnil krásně namalovaný orel. Proto se mu říkalo Orlík.
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo jedno kudrnaté děvčátko jménem Mia. Malá Mia žila se svými rodiči na farmě plné všelijakých zvířátek. Ráda se starala o selata, kravičky, ale nejvíce milovala svého pejska Dobráčka. Mia byla poslušná holčička a svým rodičům vždy na farmě pomáhala, ovšem jediné, co neměla ráda, bylo čištění zoubků.
Pokračovat ve čtení →
Už byl konec února a zima pomalu končila. Přesto se ráno na trávě objevoval mráz a na chodnících zmrzlé kaluže. Na stromech žádné listí a tráva beze stopy čerstvé zeleně. Jaro se zatím nechystalo přijít, pořádný sníh nikde, zato mrazíky zdobily přírodu kolem. Pod okny na parapetech se občas objevil rampouch a na okenních tabulích zmrzlé obrysy mrazu. Vypadalo to nádherně. Krásné mrazivé obrázky na okně jako z pohádky. Kdopak je maloval? Kdo to ukrýval trávu pod zmrzlou peřinku? Byl to skřítek Zmrzlík.
Pokračovat ve čtení →
V jednom městě, které se jmenovalo Hameln, se přemnožily krysy. Celé město se jimi jen hemžilo. Lidé z nich měli strach a byli nešťastní.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden kupec a ten měl tři dcery. Dvě se nejraději strojily do krásných, drahých šatů a šperků, ta třetí nosila šaty obyčejné a nejraději ze všeho měla knihy. Říkali jí Kráska, protože byla skutečně nádherná.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden král a ten měl tři dcery. První dvě už se dávno provdaly, ta třetí, nejmladší, byla stále doma na zámku. Chodila si hrát do královské zahrady se skleněnou koulí. Byla to její nejoblíbenější hračka. Vždy ji vyhodila do vzduchu a chytila do rukou. K tomu si prozpěvovala a tancovala. Jednou se jí ale koule po vyhození zpět do rukou nevrátila. Místo toho spadla rovnou do studny.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna vesnička a v té vesničce byla malá barevná školka. Barevná byla proto, že ji paní učitelky ozdobily různými pěknými duhovými barvami. A právě do této barevné školky chodil malý neposedný chlapeček jménem Honzík.
Pokračovat ve čtení →
Na kraji města, až tam, kde končí všechny cesty a všechny chodníky, stojí barevný dům. Má oranžovou střechu, světle modré zdi a na nich namalované květiny. Nikdo v něm nebydlí, a přece je tam každý den plno dětí, které tam vodí rodiče. Je to školka. Není to ale obyčejná školka. Děje se v ní něco zvláštního. Ba dokonce kouzelného. Každý den, když nastane čas oběda, začne se školka vlnit, její barvy jsou sytější než kdy dřív a ze školky se ozývá kouzelná písnička. Kdo ji zpívá a co se to vlastně při obědě děje?
Pokračovat ve čtení →
Bylo jednou jedno malé káčátko. Jmenovalo se Žloutek a žilo u malého jezírka plného veselých rybiček. Od okamžiku, kdy Žloutek poprvé uviděl sluníčko, byl vždycky sám. Pouze mlhavě si vzpomínal na své malé bratříčky a sestřičky. Jeho kamarádkami byly jen malé, hravé rybičky, které mu vždy pomáhaly a všechno ho učily.
Pokračovat ve čtení →
Žil jednou jeden tesař a jeho žena, kteří toužili po dítěti. Každý den se za dítě modlili, ale nikdy se ho nedočkali. Za jejich domem byla krásná zahrada s nádhernými květinami a rostlinami. Nikdo se do zahrady neodvážil vstoupit, protože patřila čarodějnici, Gertrudě.
Pokračovat ve čtení →